Král a žena

Milá konverzačka, která se opírá o dvě špičkové herecké hvězdy své doby a vtipnou zápletku. Jde o hru podobnou mnohem známějšímu kousku Kočár nejsvětější svátosti. Werich je opět vladař v letech a řeší problémy se svou ženou. Vtipné dialogy na téma vztahu dvou pohlaví, ješitnosti a v neposlední řadě i vladařské zvůle, byť podané s komediálním nadhledem. Celkový dojem: 90 %. (14.12.2009)

Hříčku Maurice Breringa si přeložil Werich osobně a na textu je to znát. Slova tečou jako dobrý bourbon, kloužou po jazyku, válejí se po patře a zahřejí na těle i na duši. Klasický důkaz toho, že ve dvaceti minutách se dá pobavit víc, než při celovečerním filmu. Slovní hříčky střídají jedna druhou, k tomu půvabná kamera a skvělá režie zkratky. A to jen Jindřich VIII. snídá s mladičkou manželkou Kateřinou Paarovou. Už první záběr s prstenem na ukazováčku - ovšem na noze - věští zábavu. „Já nemám rád vajíčka natvrdo. Já nemám rád syrová vejce. Já mám rád vajíčka napřesno.“ Terminus technikus pro mnoho snídaní, kdy není vejce akorát. Od snídaně se dostaneme k debatě o předchozích manželkách. „Já jsem si ji nevzal, oni mi ji hodili na krk.“ Názor Kateřiny má platnost ještě dnes: „Politika je vůbec pro lidi se sklonem ke lži, násilí, vraždění a nelidskosti.“ Mít šest žen, to je pro jednoho muže nápor, pamatovat si její rody, postavení. A další hra se slovíčky: „Možná že se vám líbilo, že jste ji dal stít. Nebo sťat?“ „Setnout.“ A poté konečně přichází třešnička, Bucefalus, kůň Alexandra Velikého. V Jindřichově nové baladě je kůň bílý, Kateřina soudí, že byl černý. Werich kontruje svým vzděláním. „Vy vždycky, když nevíte kudy kam, tak se vymlouváte na to, že jste byla ještě moc malá.“ „Neříkám že lžete, mýlíte se. A mýlit se je lidské.“ Od koně pak jen kousek k popravě, a pozor, jen s jedním vířením bubnů. V jediném kostýmu, v jedné posteli, s pár rekvizitami. „Které veličenstvo mělo pravdu? Vaše nebo moje?“ tak jakou barvu měl ten Bucefalus? (28.06.2008)

Na herecký koncert má herecký orchestr málo hlav, i když o pomazaných a setnutých hlavách je tu dost vyprávěno. Na solo Jana Wericha je tu minimálně jedná sličná osoba Jany Brejchové navíc. Duet by to byl, kdyby se neukláněl Vladimír Klos.  Rozhodně to je kvalitní dílo Československé televize, které v některých ohledech strčí do kapsy Tudorovce, Bílou královnu i princeznu  a i tu ze Španělska.  O ebenově antracitové Anne Boleyn (tu jsem pravda neviděl) nemluvě. Navíc Jan Werich je tak nějak Jindřichu VIII. docela podoben. A Jana Brejchová Kateřině Parrové v celku rovněž. (27.07.2021)

Dílo, které ocení hlavně znalci tudorovské historie. Skvělá situační komedie, ve které hrají dvě velká esa Československé éry. Jan Werich v roli Jindřicha VIII. (jakoby se i vzhledově pro tuto postavu narodil) a Jana Brejchová v roli Kateřiny Paarové (tedy poslední, šestá manželka Jindřicha VIII.). Už od prvních minut jde vidět, že si oba tyto role celým srdcem užívali, a tak je jediná vada na kráse příliš krátká délka. Nicméně, já osobně se do této komedie zamiloval. 95% P.S. Stojím za bílou barvou koně (zasvěcení vědí ;) (26.01.2012)

5* stejně jako ve starší televizní hře Kočár nejsvětější svátosti, si i v této kratší konverzační televizní inscenaci pohrává žena s mužem a samozřejmě vítězí nejen díky svému šarmu. Duo Werich & Brejchová v postelové scéně je výtečné a neomrzí ani po těch letech. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (14.12.2017)