Rytieri spravodlivosti

Mads Mikkelsen je velký popularizátor své domácí tvorby a nutno říct, že k nám dováží samé pecky. Rytíři spravedlnosti mají trošku atypický příběh než by možná kdekdo čekal, o to víc však překvapí a dojme na těch správných místech a co víc, v určitých momentech i uspokojí akční fandy.  Anders Thomas Jensen sepsal skutečně uvěřitelný příběh jedné zdecimované rodiny a zvládl jej protkat chytrými dialogy, které nenudí a vy budete chtít více...80% (12.05.2021)

Severské kombinace drsného thrilleru s absurdní komedií, nejsou úplně můj šálek kávy, ale Rytíři spravedlnosti jsou čestnou výjimkou. Přiznávám, že pro dané zpracování a téma by mi více seděl temný tón bez humoru, ale v tomto případě to je namícháno velice stylově a i přes pár slabších míst, jsem se bavil, jak díky režii, tak hlavně díky postavám, u kterých nikdy nevíte co udělají a jaká temná minulost na ně vyplave. (26.06.2021)

Jak se říká - "Náhoda je blbec!" - ale když se začnou náhody podezřele kupit na sebe, začíná jít do tuhého. Rytíři spravedlnosti staví do popředí dějovou kauzalitu (příčina-následek), která je v podstatě vlastní každému příběhu. V tomto případě je však tento všední dějový atribut opatřen líbivým námětem a doprovázen neuvěřitelně bizarní plejádou postaviček a spoustou momentů, v nichž se nešetřilo černým humorem, krví, pěstmi a nadávkami, přičemž se dostalo i na pár vážných scén ze života. Ať už se jednalo o náhodu, osud, omyl či algoritmus, Jensenův film je - nikoliv náhodou - solidní podívaná. (05.06.2021)

„Musíš pochopit, že to chvíli trvá, než to začne dávat smysl. Chce to čas.“ – to platí naprosto o všem, co za něco stojí, a tak i o tomhle filmu. *** Co je náhoda nebo nehoda uvnitř společenského systému absurdně protkaného strukturálním násilím a plného více či méně zjevně poškozených obětí, v němž násilí už relativně samovolně plodí další násilí, a co je důsledek vědomého či dokonce záměrného jednání, za něž někdo nese odpovědnost – a odkud to v kauzálních řetězcích začít odlišovat? A nedává větší smysl začít se na to dívat ještě úplně jinak, než řešit, kdo za co může, a hájit si práva na vlastní alergie a nevstřícnosti? *** Film, takřka rozfrázovaný sledem elektrošoků, které divákovi chystá formou i obsahem, důvtipně rozebírá zárodečné podhoubí veškerého ubližování a poškozování, přičemž si formálně naprosto bravurně buduje obrovský nadhled nad příběhem už tím, jak se nenechá žánrově polapit, aniž by při tom divočení zároveň ztrácel kontakt se současnou realitou, a obsahově pak s tímtéž nadhledem divákovi nabídne – aniž by to působilo trapně edukativně, banálně nebo kýčovitě – i hojivý lék a katarzi. A to zažít je veliká radost, protože možnost prožití nefalšované katarze je dnes zvlášť u snímků reflektujících neutěšený stav lidské společnosti až příliš vzácná. *** (Světozor a pak znovu na B12 s Lí, O., R.. a J.) (30.06.2021)

"Všechny události jsou produktem řady předchozích událostí. Kvůli nedostatečným datům je považujeme za náhody." A máme to tady. Čísla nelžou, to je statisticky dokázáno. Stejně tak je dokázáno, že občas zalžou. Jsem jedním z hrstky vyvolených, kteří se v tom vyznají. O něco míň se vyznám v dánský kinematografii, ale tohle byla slušná pecka. Na můj vkus v ní bylo dost traumat, ale ty postavy byly boží. Nasranej Markus vládne, ale jeho spřátelení géniové jsou neskuteční borci - Lennart, kterej měl osobní kontakt se všemi depresemi, statistik Otto s výpočtem čehokoli a můj miláček Emmenthaler s lesním rohem. To se musí vidět. Vidět a ne prožít. Protože když se rozdávalo, tak nám drsnejm klukům Markus sežral všechen testosteron. (20.10.2021)