Rytieri spravodlivosti

Vlastně ideální návrat do prostoru kin. Je to přesně ten film, kde se každou chvíli směje jiná řada, protože škála humoru je tu skutečně široká. Občas zleva zazní "jau!" zezádu "ty vole!" a když před váma zalamentuje náhodný přísedící v jedný scéně "a sakra.", tak zamračeně pokyvujete hlavou. Třeba u akčních scén, který si v brutalitě nezadají s Garethem Edwardsem. Navíc je to skvělá chytačka povědomých ksichtů (Mia Goth ztloustla? Dylan Moran umí dánsky? Je to ten žabák z Nachtmahr?), který jsou ve skutečnosti někdo jinej. Osobně navíc mám slabost pro filmy, jejichž očistnou pointou je, jak je vlastně všechno jedno. Koneckonců jak jinak naložit s příběhem o tom, jak se křížová výprava mužských stereotypů (nejvíc ajťákovití ajťáci, nejvíc PTSD voják, nejvíc gay gay) mstí za smrt lady způsobem, v kterém jsou tak kovaní, že je to od základu s grácií zvrtaj. Pointa s Egyptem je totální FTW, u který se směju ještě teď jak to píšu. První Jensen, který mi sedl, ačkoli je v tom pořád jasně rozeznatelný. (26.05.2021)

Ano, dal jsem si menší maraton filmů spjatých s pomstou a i tento mě překvapil svým originálním přístupem, byť mě zaskočilo o jak moc vtipný film se v jádru jedná. Což jsem absolutně nečekal a opravdu mě to odzbrojilo. Být na to víc připravený, kouknu se na to s jinou náladou. Avšak se pořád jedná o nesmírně silný, kvalitní a dobře zpracovaný film, který tu tahá tentokrát hlavně scénář a úžasní herci. Motivy a témata chaosu jménem život, kde vše je předem dané milionem rozhodnutí a člověk v tom má hledat nějaký smysl nebo důvod, jsou silně a hluboce probádané. Právě to jakým stylem scénář nakládá se svými ustředními motivy člověka opravdu pohladí na duši a vyvolá to v něm spoustu pochybností, čemuž pomáhá samotná podvratnost linky s pomstou, kterou jsem opravdu nečekal a celý tento zážitek povýšila výš. (22.08.2023)

Rytíři toho nabízí tolik, že mám pocit, jako bych doteď koukala jen na samé omezené filmy. Chceš drama a emoce? Dostaneš je. Chceš akci? Máš ji mít! Chceš se zasmát? No, jasně. Mads Mikkelsen je herec, o kterým nikdy nepochybuji, ale že bude mít takový pěsti, to bych nečekala. A celá ta parta, stejně jako kombinace žánrů jde tak nějak hezky dohromady. Ach, Dánsko. 4,5* (14.09.2021)

Žánrovo pestrý snímok dánskej produkcie prelietava od psychologickej drámy k čiernej komédii. Toto spektrum dodáva filmu potrebnú šťavu na aké sme zvyknutí v severských produkciach. Herecky je hviezdou Mads Mikkelsen, ale zbytočne nestrháva na seba pozornosť, ale necháva vyznieť aj ostatné bizarné postavičky. (06.06.2021)

„Musíš pochopit, že to chvíli trvá, než to začne dávat smysl. Chce to čas.“ – to platí naprosto o všem, co za něco stojí, a tak i o tomhle filmu. *** Co je náhoda nebo nehoda uvnitř společenského systému absurdně protkaného strukturálním násilím a plného více či méně zjevně poškozených obětí, v němž násilí už relativně samovolně plodí další násilí, a co je důsledek vědomého či dokonce záměrného jednání, za něž někdo nese odpovědnost – a odkud to v kauzálních řetězcích začít odlišovat? A nedává větší smysl začít se na to dívat ještě úplně jinak, než řešit, kdo za co může, a hájit si práva na vlastní alergie a nevstřícnosti? *** Film, takřka rozfrázovaný sledem elektrošoků, které divákovi chystá formou i obsahem, důvtipně rozebírá zárodečné podhoubí veškerého ubližování a poškozování, přičemž si formálně naprosto bravurně buduje obrovský nadhled nad příběhem už tím, jak se nenechá žánrově polapit, aniž by při tom divočení zároveň ztrácel kontakt se současnou realitou, a obsahově pak s tímtéž nadhledem divákovi nabídne – aniž by to působilo trapně edukativně, banálně nebo kýčovitě – i hojivý lék a katarzi. A to zažít je veliká radost, protože možnost prožití nefalšované katarze je dnes zvlášť u snímků reflektujících neutěšený stav lidské společnosti až příliš vzácná. *** (Světozor a pak znovu na B12 s Lí, O., R.. a J.) (30.06.2021)