Otec

Snímek se z logiky věci odehrává pouze v několika pokojích a je natočen takovým způsobem, že v divákovi dokáže navodit sugestivní pocit, že se na obrazovce před ním odehrává něco podezřelého. Musím přiznat, že mi trvalo skoro třetinu stopáže, než jsem si byla ochotná přiznat, že hlavní postava není obětí nějakého spiknutí, ale "pouze" selhání vlastní mysli. Kvůli velmi depresivní atmosféře se na film už asi nikdy nepodívám, ale plně oceňuji jeho kvality - hlavně scénář a dokonalého Hopkinse s Olivií. I když mě emocionálně nezasáhl natolik jako tematicky podobné "Pořád jsem to já", zatím je pro mě na blížících se Oscarech favoritem a moc bych mu přála úspěch. (18.04.2021)

Nečekaně vynikající! Podle plakátu jsem původně očekával další typickou vznešenou akademickou nudu, na níž se z důvodu naprostého nezájmu nejspíš ani nikdy nepodívám, ale je to asi jako kdyby Babí léto natočil David Lynch nebo Christopher Nolan. 90minutový stařecký mindfuck, který sledovat je radost i bolest zároveň. Nejen herecký, ale především scenáristický a režijní koncert! Pro mě možná nej z letošních oscarovek. 90 % (08.04.2021)

Ryzí a velice silně působivé, průrazné v tom, nač se to zaměřovalo. Dotklo se mě to tak, že mi vyskočila husina přímo na duši. A uvědomuju si, že není vůbec fér to poměřovat s Hanekeho Láskou, nicméně i když ta se na stejné téma soustředila odjinud, jako by tam toho dostala přece jen o řád víc, včetně tohohle, a zároveň to pojala o mastný chlup poctivěji v té syrové i poetické podstatě života a stárnutí, a pak mi tohle drama přišlo přece jen trošičku moc okatě uhlazené. *** Za obsazení Olivie Colman do role dcery jsem byla moc ráda, pro mě velký bonus navíc. (03.05.2021)

Z počátku jsem byl zmatený, ale netrvalo dlouho a došlo mi, že tohle bude příběh o Alzheimerově nemoci. Anthony Hopkins hraje onoho otce trpícího výše zmíněnou nemocí, přičemž se snaží pochopit, co se kolem něj děje. Spolu s ním je divák vtažen do děje a může si představit, jaké to asi je mít v hlavě nepořádek díky chaotickým scénám a postavám, které v jednom kuse mění svou identitu. Rozhodně jeden z nejzajímavějších kandidátů na letošní Oscary. (29.03.2021)

„Otec” ma zaujal predovšetkým skrz-naskrz autentickým, hereckým výkonom waleského rodáka Anthonyho "Tonyho" Hopkinsa, ktorého postava sa volala jednak rovnako, ako znie i jeho krstné meno Anthony, alebo v jednej scéne dokonca povedal, že sa narodil 31.12.1937, čo zhodne sedí s údajmi v hercovom životopise... Obdivuhodným spôsobom totižto stvárnil človeka postihnutého alzheimerovou chorobou, ktorý sa postupne prepadáva do čoraz vyšších úrovní demencie, až nedokáže poriadne rozlišovať číru realitu, a všetko, čo s ňou skrátka súvisí, a to isté zároveň prežívame i my diváci, ktorého svet sledujeme práve iba prostredníctvom protagonistovej optiky, ktorá býva často skreslená, a tak sme priamou súčasťou nepriaznivého osudu v mimoriadne depresívnom ponímaní. Spracovanie je prispôsobené pôvodnej divadelnej hre Floriana Zellera, ktorý teraz za asistencie Christophera Hamptona, napísal i filmový scenár, a režíruje na placi rozsiahleho, londýnskeho bytu, a to konkrétne po prvýkrát, čiže tým pádom debutuje na poli hraného, celovečerného filmu. Osobne nijako zvlášť extra nevyhľadávam snímky nakrútené podľa hier, pretože mi pripadajú, ako "statické" , čo je možno aj zrovna tento najnovší prípad... ? Zaznamenal som informáciu, že "Otec" pozbieral kopec všelijakých nominácií na najprestížnejšie, filmové ocenenia za kalendárny "korona rok" 2020, ale z nich by som tak maximálne nominoval len starnúceho herca, ktorý i napriek tomu, že má veľmi pokročilý vek, dokáže ešte stelesniť aj takto komplikovanú postavu, za čo mu patrí veľký obdiv, no tentokrát to na cenu Akadémie určite nie je, a to isté platí napríklad pre výpravu, či strih ! Z môjho uhla pohľadu sa jedná o mierne nadhodnotený film. (05.04.2021)