Otec

Snímek se z logiky věci odehrává pouze v několika pokojích a je natočen takovým způsobem, že v divákovi dokáže navodit sugestivní pocit, že se na obrazovce před ním odehrává něco podezřelého. Musím přiznat, že mi trvalo skoro třetinu stopáže, než jsem si byla ochotná přiznat, že hlavní postava není obětí nějakého spiknutí, ale "pouze" selhání vlastní mysli. Kvůli velmi depresivní atmosféře se na film už asi nikdy nepodívám, ale plně oceňuji jeho kvality - hlavně scénář a dokonalého Hopkinse s Olivií. I když mě emocionálně nezasáhl natolik jako tematicky podobné "Pořád jsem to já", zatím je pro mě na blížících se Oscarech favoritem a moc bych mu přála úspěch. (18.04.2021)

Působivý pohled do nemocné mysli člověka postiženého demencí. Musím říct, že mě nenapadá jediný příklad filmu, kde by tato problematika byla ukazována ne ze strany rodiny a přihlížejících, ale právě z pohledu samotného nemocného. Ten vnitřní zmatek, tříštící se a znovu spojující realita i iluze... V tomhle ohledu je to film geniální a velmi originální. A taky neuvěřitelně smutný. Anthony Hopkins to hraje tak přesvědčivě, že až zabolí u srdce. Myslím, že největší hodnotou filmu je právě jeho forma, která tak proměňuje i vidění diváka. Dává příležitost vžít se přímo do zkušenosti hlavní postavy, která ztrácí kontakt s realitou a bloudí a tápe uvnitř své mysli. Vede to k mnohem hlubšímu pochopení a soucitu než kdybychom děj sledovali pouze z pohledu ostatních postav a jejich "zdravé" mysli. Tohle je za mě obrovská přidaná hodnota, kterou film má. A když se tento velký přínos připojí k dalším kvalitám filmu (včetně výborných hereckých výkonů, scénáře, kamery...), tak opravdu nelze hodnotit jinak. (Viděno v rámci Febiofestu 2021.) ~(4,8★)~ (27.09.2021)

The father je pro mě vcelku překvapením. Nečekal jsem, že mne tento snímek až tak zaujme. A už vůbec jsem nečekal, že mne snímek o Alzheimerově nemoci překvapí svým příběhem. Ten by se dal chvílemi nazývat i mysteriózním, kdy mnohdy jste stejně zmatení jako Anthony Hopkins, který pomalo a jistě přestává poznávat své blízké. A své dceři začíná být již na obtíž. I ona přeci chce žít. Snímek mne překvapil také svou komorností, kdy se téměř veškerý příběh odehraje v jednom bytě. Herecké výkony jsou především tím, co film táhnou. A oba nominovaní (Anthony Hopkins a Olivia Colman) jsou naprosto přesní. Snímek ukazuje velmi věrně palčivý problém při práci s lidmi s alzheimerovou chorobou, což je něco, čím by si nikdo neměl projít. Filmu však k dokonalosti chybí lepší vyrovnanost tempa, kdy prostřední a závěrečná část se chvílemi opakují a také nudí. 7/10. (30.04.2021)

Depresivní pohled do budoucnosti skoro každého z nás, tentokrát bez robotů nebo jaderného holocaustu. Ani pandemie nebo útok chemickými zbraněmi zde nenastane, přesto by se hrůzou ve mě krve nedořezal. Hopkinsova one man show o stáří nabízí cestu za dobrodružstvím, které nechcete. Plným překvapení, zmatení, sžíraveho pocitu, že jsou všichni proti vám a schovávají vám hodinky. Perfektní dialogy, precizní režie, krásná smutná hudba. (12.04.2021)

Pred piatimi dňami som videl Vzpomínky na lásku a dnes ďalší film s tematikou demencie Alzheimerovského typu. Nenapíšem nič nové, ak zopakujem, že ide o strašnú chorobu, ktorá postihuje silnejšie blízkych chorého, než jeho samotného. Ten údajne cíti iba zmätok a prestáva rozumieť svetu, v ktorom žije. Anthony Hopkins sa ako obvykle zhostil svojej úlohy so cťou nielen preto, že má vek podobný veku postavy, ale hlavne preto, že je to stále vynikajúci herec. Aj režisér ma zaujal tým, že mi umožnil sledovať film očami postihnutého. (21.11.2021)