Ztracená čest Kateřiny Blumové
Die verlorene Ehre der Katharina Blum
The Lost Honor of Katharina Blum
The Lost Honour of Katharina Blum
Kamera:
Jost VacanoHudba:
Hans Werner HenzeHrajú:
Angela Winkler, Mario Adorf, Dieter Laser, Jürgen Prochnow, Heinz Bennent, Rolf Becker, Herbert Fux, Karl Heinz Vosgerau, Margarethe von Trotta (viac)Obsahy(1)
Mediální lynč na ženu, která měla známost na jednu noc s mužem podezřelým z členství v teroristické skupině. Mladá svobodná žena Katarina Blumová se seznámí s Ludwigem Göttenem a stráví s ním noc ve svém bytě. Göttena podezřívá policie z teroristické činnosti a do případu zatáhne i Katharinu. Ta nejprve čelí nevybíravým praktikám policejního výslechu a následně se její život obrátí vyloženě vzhůru nohama, když se stane obětí mediálního lynče. Ačkoli policie nedospěla k jednoznačným závěrům, noviny ji vyobrazují jako dlouhodobou partnerku teroristy. Existuje vůbec cesta z víru pomluv a očerňování a je možné nějak nad mocí bulvárního tisku vyhrát?
Filmová adaptace stejnojmenného románu laureáta Nobelovy ceny Heinricha Bölla vznikla jako společný projekt manželského páru Margarethy von Trotta a Volkera Schlöndorffa. Zatímco předloha se zaměřuje na otázky novinářské etiky, potažmo naopak neetičnosti médií, filmové zpracování výrazně zrcadlí dobové nálady v západním Německu. Začlenění motivu terorismu koresponduje s fenoménem radikálně levicové organizace RAF, která v době vzniku snímku ještě měla na své straně jistou část veřejnosti díky široce medializovanému věznění klíčových figur. Ztracená čest Kateřiny Blumové vyznívá coby dílo vypjaté doby, které tematizuje tehdejší ožehavé otázky osobní svobody na úkor bezpečnosti či hranice práva a zvůle autorit. Silně se při tom tvůrci opírají do médií coby strůjců a manipulátorů veřejného mínění. Přes čtyři dekády staré dílo tak ani dnes neztratilo nic ze své myšlenkové provokativnosti.
(Česká televize)
Recenzie (36)
To je /na/ článek. Spontánní, "nevinné" sblížení za vůně kolínské-ho reje. Soumrak nočních milenců jako "votvírák," ale neměl raději tisk, dávající si záležet na palcových titulcích, který dřív píše než myslí, který kouše, dostat náhubek? ()
Zajímavé svědectví toho, jak se Západ prostřednictvím filmu vyrovnával s mocí bulváru v době, kdy u nás nic takového neexistovalo; zas jeden kus vývoje, který jsme od devadesátých let nestihli úplně dohnat. Jinak ale kombinace příšerně trčící ideologičnosti, paradokumentární strohosti, šablonovitých postav a nikdy ani malinko nepoodhaleného nitra hlavní hrdinky způsobuje, že i film sám je uzavřený, milostná linka příliš nevyznívá a politická s časem silně vyčichla. ()
Die verlorene Ehre der Katharina Blum, je můj první vážný film, viděný pouze v originálním znění bez titulků a je to snad poprvé, co opravdu mohu říct, že film je srovnatelný s knihou, možná ji i svou ponurou atmosférou převyšuje. Sice jsem si Kathy, představovala malinko jinak, do paměti se mi více vryla fotografie na přebalu knihy, než herečka, která ale svou roli zvládla na výbornou. Opravdu mě překvapilo, jakou paseku dokázala natropit média v dříve bezúhonném životě hlavní hrdinky, kterou skreslené a navíc kompromitující informace dohnaly, až k vraždě. Jakou krutou daň musela zaplatit, za jednu noc, plnou vášní, s nezmámím mladíkem. Přitom v dnešní době, by se nad tím nikdo nepozastavoval. Vlastně i samotné chování policie nebylo zrovna korektní. Vzkaz pro WANDRWALLA, je vidět, že neznáš ženský, už si někdy viděl, aby nějaká zahořela vášní pro někoho, kdo má vizáž naškrobeného bankovního úředníčka a přitom si Katharina ve společnosti, v jaké se pohybovala, mohla nabrnknout solventního právníka, nebo doktora. Nevím, co se Ti zdálo podezřelého na někom, kdo vypadá, jako Doyle z Profesionálů, hehe. A propo, kdyby se nám Bluminka, jak v knize tak ve filmu nezakoukala do teroristy, ale do někoho mladého krásného a solventního, pak by to byl doják od Rosamunde Pilcher a ne od Heinricha Bölla! ()
Kromě vykreslení tisku morálně značně ambivalentní. Ale působivě natočené. ()
Film je to celkem zajímavě natočený. Jenom je škoda jeho trochu lacině prvoplánového vyznění (bulvární novináři jsou hyeny, příčina všeho zla atd.). Stálo by za to zamyslet se spíš nad společností, které výtvory bulváru čte a přijímá. 70% ()
Ztracená čest Kateřiny Blumové je vyhraněný film s radikálním pohledem na Německo a ze stejného hlediska by na něj mělo být shlíženo. I přes odsunutí zjevných paraler s Baaderem a Meinhofovou snímek otevřeně přitakává názorům RAF. Ideologická zatíženost se nejvíce projevuje ve vzbuzování sympatií k hrdince: křehká, ale duševně silná žena je zatčena, poněkud nevybíravými praktikami vyslýchána a následně vláčena tiskem. Podobně jako v Posledních dnech Sofie Schollové je divák přesvědčen o neoprávněnosti zatčení, se stupňováním výslechů ale zjišťuje, že výpovědi, ač znějí logicky, se rozcházejí. Ikdyž se nakonec ukáže, že Kateřina se s Göttenem setkala poprvé a dobrovolně ho ukryla, zůstává nevyjasněno, jestli nenavazovala kontakty i s dalšími (pánské návštěvy sama nikdy nevysvětlila) a nešlo o plán. V očích policie je role Kateřiny ambivalentní, ale svobodný tisk sám vynáší obvinění a bez možnosti obhajoby hrdinku ocejchovává. ___ Zeitung ve filmu představuje absolutní zlo, uzurpátora proti kterému není možné se bránit běžnými prostředky. Když doktor Kateřininy matky slibuje, že postaví novináře před disciplinární komisi, vývoj scény se náhle změní – Kateřina už neodpovídá lékaři, ale ve frontálním záběru se přímo obrací na diváky, kdy novináře označí za hyenistické štváče schopné udělat cokoliv, aby prodali článek (že si Tötges žije nad poměry dokazuje později i symptomatické porsche). Nepřímé obžaloby se pak objevují v rozhořčeném vtipu (Já jim do redakce snad hodím bombu.) i komentáři strýce, kterého jako 'starého nácka' nechali na pokoji (kritika Adenauerovy tolerance vůči nacistickým zločincům). V logice snímku je Kateřina okolnostmi donucená se bránit a to jediným možným prostředkem, jež zbývá – zastřelením reportéra. Se stejnou nevyhnutelností 'páchají atentát' na tisk i filmaři snímku, když se ke konci pokoušejí ospravedlnit ztvárnění extrémních novinářských praktik. ()
Politická dichotomie mezi levicí a pravicí je už dávno ta tam nejen v Německu. Bulvár je oproti tomu ještě oprsklejší. Čas snímku ubral hodně z apelativnosti, dost z osobitosti vyprávění i momentů překvapení. ()
"A proč vlastně ne i jeho...?" Svoboda tisku jde prý ruku v ruce s demokracií, ale ne vždy se spravedlností. Napsat se dá cokoliv a lidé také mohou věřit čemukoliv a (bohužel) bulvár vládne a to doslova, protože dokáže ovlivnit soudnost a především volbu lidí! Média mohou být zlo... ()
Závrať kolínského karnevalu, plachá láska na první pohled, kafkovsky absurdní zatčení. Život nevinné mladé ženy se radikálně změní, když uvízne v soukolí politicky zfanatizované policejní mašinérie. Při zatýkání je ponižována (musí se vysvléci do naha), urážena (Přefikl tě? – tykání vyšetřujícího zde vyjadřuje pohrdání, o vulgarismu nemluvě). Vše, co Katharina řekne nebo udělá, je překrouceno, použito proti ní. Proti psychickému teroru je bezbranná. Když během cynického výslechu zdůrazňuje rozdíl mezi slovy „něžný“ a „dotěrný“, je považována za vzpurnou hysterku. Policie spolupracuje s redakcí bulvárního časopisu – vytěžit z případu skandální senzaci je prvořadým zájmem obou institucí, přičemž účel světí prostředky. Polopravdy a lži vytvoří čtenářsky vzrušující obraz levicově orientované děvky, kterou veřejnost tak snadno odsoudí. Je smutné, že film je tak moc aktuální i po třiceti letech. Kde jsou hranice svobody slova, svobody tisku? Mrazivý příběh, vyprávěný na rozdíl od Böllovy povídky lineárně, jakoby s odstupem, výborně dokresluje skřípavá, kakofonická hudba. Harmonie tady opravdu nemá místo. ()
Přečetl jsem si zdejší obsah, pak si pustil film a dostal jsem malinko něco jiného. Až přehnaně černobílé postavy, hlavní hrdinku, která v tom lítá i vlastním přičiněním (nejen kvůli snaze jednoho!!! bulvárního plátku v celém Německu), což značně snižuje míru sympatie k ní, i nějakou tu lacinou lavstory "Bonnie a Clydea", což opět zeslabuje původní záměr filmu (knihy). Nejsem si jist, zda tvůrci filmu nepoužili podobných prostředků, proti kterým film vlastně bojuje. V rámci žánru za 3. ()
Ano, působí to svým způsobem tendenčně a obzvlášť u linie s novinářem se tlačí na pilu až příliš a je vidět, kde ležel hlavní autorův nepřítel. Zároveň je to ale dobře natočené, částečně nejednoznačné díky nejasnému vztahu hlavní hrdinky k celému případu a jejímu uzavřenému chování. Zároveň je to v jistém ohledu pěkně komorní zaměřením na jednu postavu a na to jak je někomu možné zcela zničit jeho soukromí za velmi krátkou dobu. Dle mého rozhodně stojí za zhlédnutí. 75 %. ()
tápu. ten film je zpracován velmi zvláštně. chvíle, kdy se člověk nudí, střídají uhrančivé momenty. někdy příliš lacině protibulvární, možná i trochu naivní... zvláštní. ()
Proč bych v tom měl vidět nějakou hloubku? Snad proto, že film je zařazen do kolekce Criterion? Nebo proto, že film doprovází disharmonická scénická hudba? Kromě Kathariny mi všechny postavy přišly nesnesitelně nepřirozené. ()
Myšlenky o moci novinářské žumpy a prohnilé policie - oceňuju, ale zpracování křečovité a umělé, tudíž nastává udivení, takhle vyloženě amatérsky natočený film jsem už dlouho neviděl. Škoda, protože myšlenek k zamyšlení to má spoustu.. ()
Dobré, takové příběhy je třeba neustále předkládat. 75%. ()
Zajímavý pohled do atmosféry poloviny 70. let v SRN. Účesy, oblečení i auta jsou dnes jiné, ale jinak se nic moc nezměnilo. Přesvědčivost filmu hodně stojí na hlavní postavě a Angela Winklerová je v tomto směru výborná. Policejní komisař, kterého hraje Mario Adorf, je pro mně bohužel pořád hlavně Santer :) ()