Réžia:
Zaida BergrothScenár:
Eeva PutroKamera:
Linda WassbergHudba:
Matti ByeHrajú:
Alma Pöysti, Krista Kosonen, Shanti Roney, Eeva Putro, Joanna Haartti, Kajsa Ernst, Robert Enckell, Jakob Öhrman, Wilhelm Enckell, Liisi Tandefelt (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Helsinki 1945. Koniec vojny prináša maliarke Tove Jansson nový pocit umeleckej a spoločenskej slobody. Zatiaľ čo svoje umelecké ambície sústreďuje na maľovanie, očarujúce príbehy muminovských postavičiek, ktoré rozprávala vystrašeným deťom v protileteckých krytoch, rýchlo začnú žiť vlastným životom a prinášajú jej celosvetovú slávu a finančnú slobodu. Jej túžba po slobode je však vystavená skúške, keď stretne divadelnú režisérku Vivicu Bandler, ktorá v nej roznieti elektrizujúcu a pohlcujúcu lásku. (Film Europe)
(viac)Videá (8)
Recenzie (15)
Když jsem se před lety dočetl, že vzniká celovečerní film o jedné z mých nejmilejších spisovatelek Tove Janssonové, jejíž knihy o muminech mě v dětství zásadně ovlivnily a s níž jsem spojil i své jinošství, když jsem se svým improvizačním tělesem podvakrát zhudebnil její prózu Sochařova dcera. Od filmu jsem si v pandemických letech sliboval pookřání, ale míjeli jsme se, a nyní, když jsem ho objevil na Edisonline, jsem neodolal a proti plánu jsem si ho promítl (dá-li se to o projekci tohoto druhu takto říci). A jaký div!? Záběr za záběrem umanutě budovaly hranici mezi mnou a vším tím děním. Netroufám si posuzovat historickou věrnost, kterou se zdá stvrzovat titulkový epilog (v duchu: jak to bylo dál?); takové kritérium je podružné. Dichtung? Wahrheit? Poznal jsem tuto umělkyni ale jinak a záběr za záběrem jsem měl dojem, že mi ji Zaida Bergroth bere. Že je celé vyprávění o jejím vztahu s Vivicou Bandlerovou zrcadlovým sálem. Odhlédnu-li však od biografické povahy filmu, nezbývá ani toto rozhořčení: všední milostné drama, konvenčně snímané, s neuměle sugerovanou atmosférou, průhledné, ale nikoliv čiré. Nic víc, spíš ještě míň: vždyť umělkyně, na niž se snímek soustředí, vyznívá jako pasivní, jen jinými tvarovaná bytost, a takovou Tove, vidomá, samostatná a v přítomnosti žijící, rozhodně nebyla. – Pro mě i nadále zůstává sochařovou dcerou, která váží každý okamžik a nechává jím pronikat sny, vzpomínky a vize. Ženou bdělou a radostnou. Tomu také odpovídá autentická amatérská filmová sekvence tančící Tove v samém závěru před titulky. A takhle jsme kdysi pospolu rozmlouvali: https://recordingsontheroad.bandcamp.com/album/bildhuggarens-dotter ()
Výraz femme fatale je nejčastěji užíván v souvislosti s ženou, která je pro muže zdrojem inspirace, ale také trápení, která si ho dokáže podmanit svou svůdností, ale i oduševnělostí. Žena přitom často sobecká a nevyzpytatelná, takže destruktivní a přesto vzbuzující dojem, že ona jediná dá muži po čem touží. Občas někdo použije chybné spojení...je to moje femme fatale. Není. Takto působí na všechny muže...a ženy. Pokud narazí v poválečném Finsku citlivá umělkyně na Vivicu - femme fatale, bude nedostatek jídla a nuzné podmínky pro život, ten nejmenší problém. Umělec je člověk, jehož vnímání světa a života v něm, je často mnohem intenzivnější a to se podařilo do filmu dostat. Niternost vztahů mezi jejím milencem, milenkou, otcem, ale i její rozervanost ohledně tvorby. Takto má vypadat životopisný film. Lépe řečeno výsek ze života malířky a spisovatelky, která stvořila Mumínky. Sledujeme složité začátky, které ji formovaly i její osobní život, který výrazně zasáhl do její tvorby. A končíme tam, kde začíná další etapa jejího života. A je to dobře, protože ten film je i o svobodě, tak by bylo chybou odvyprávět ho až k hraně...ohraničit ho smrtí. Alma Pöysti působí jako citlivá bytost s krásným úsměvem...trochu mi evokoval ten mile nesebevědomý úsměv Ivy Janžurové. Její výkon byl přesvědčivý a v jejím podání byla Tove silná i zranitelná zároveň. Přestože má v tomto příběhu mnoho místa láska mezi ženami, není to ani trochu oplzlé a samoúčelné, nebo dokonce s ambicí šokovat. Naopak, tvůrkyně moc dobře věděly co dělají a soustředily se na nesnadnou cestu Tove za poznáním svých tužeb a také za respektem a uznáním. Přesto takový film udělá pro pochopení a příjmutí homosexuality mnohem víc, než nesmyslné kvóty procpané na sílu. ()
Milý film plný lásky...převážně té nenaplněné, také uměleckých ambicí a nadějí, které jsou na tom podobně. Citově dosti rozpolcená Tove, její mumu svět a zápas se sebou samotnou. Pro mě lehce komorní vyprávění, čekal jsem silnější příběh, zvlášť v rámci období, ve kterém film začíná, nicméně celkové kvality nelze opomíjet, obzvlášť vynikající výkon, který předvedla Alma Pöysti. [SCANDI 2022 - Filmový klub Citadela] ()
Tove sa dožila 86 rokov, napísala veľa kníh, namaľovala veľa obrazov, ale film rieši len jej lesbickosť. V podstate sa o nej nedozvedáme nič, len to, či niekoho milovala a koho nie, či mala rada promiskuitné mušličkovanie, alebo bola za permanentnú jazdu na jednej. Inak v podstate nič. Ale inak - v tej Škandinávii majú ale ohavy! ()
Další standardní film o umělci s mezinárodním přesahem. Pokud chcete vědět něco o Tove Janssonové, víc se dozvíte i z jejího českého hesla na Wikipedii. Snad je lepší ušetřit čas a přečíst si od ní něco o Mumíncích. Alma Pöysti je evidentně výborná herečka, takže film utáhne, ale mezi všemi těmi současnými životopisnými filmy na tenhle asi každou chvíli zapomenu. ()
Galéria (25)
Zaujímavosti (4)
- Její knihy, původně napsané ve švédštině, byly přeloženy do 45 jazyků a po „Kalevale“ a knihách Miky Waltariho jsou nejpřekládanějšími díly finské literatury. (Martrix)
- Tove Jansson patřila ke švédsky mluvící finské menšině. Stejně tak to má její představitelka Alma Pöysti. (Anife)
- Alma Pöysti, která hraje Tove, je vnučkou herců (Lasse Pöysti a Birgitty Ulfsson), kteří spolupracovali s Tove Jansson na divadelním představení „Mumini“ jako herci, a později hráli i v televizním seriálu Mumintrollet (od r. 1969). (Martrix)
Reklama