Neviňátka

Mladá rodina sa presťahuje na sídlisko. Dve dcéry si tu nájdu nových kamarátov, s ktorými začnú tráviť čas. Deti postupne zisťujú, že sú vzájomne prepojené a majú zvláštne schopnosti. Skupina má ale svoj slabý článok, ktorý ich dostane do obrovských problémov. - Surová, precízne zahraná a patrične nepríjemná hororová dráma zo severu. Horory, v ktorých sú hlavným zdrojom zla deti, mám velmi rád. Na The Innocents mi najviac imponovalo to, že sa dej odohráva počas každodenného života rovno pod dohladom dospelých, a nie na nejakom izolovanom mieste, ako tomu v hororoch tohto typu býva. Nesadlo mi to úplne na 100%, ale pozerám, že filmy, na ktorých sa tento režisér podielal, vyzerajú väčšinou velmi zaujímavo, takže sa tento kúsok oplatí vidieť. Tiež dúfam, že sa k hororu ešte vráti, pretože má velmi netradičný štýl, čo sa v dnešnej dobe nevidí velmi často. (07.03.2022)

„Doděláme ho?" „Jak?" Psychologické drama o temnotě lidské duše, kde se dobro krčí v koutku a je jen slabým paprskem obklopeným černou tmou. Malá Ida je jakoby sama, jelikož její sestra Anna žije ve svém světě. To pak se temnota snadno škrábe na světlo. Zašlápnutá žížala je jen prvním signálem, střepy v botě a účtování s kocourem pokračování, co jen tak neskončí. Zvrhlost dětského světa si s dospělým nezadá, snad i pro tu zdánlivou nevinnost je o kousek horší. Zajímavým nápadem byla telepatická propojenost některých postav. Telekinetické schopnosti Bena se ukázaly smrtící. Zastavit ho však se ukáže jako téměř nemožné. Pochválit je třeba velmi dobré herecké výkony dětí. Trpělivý divák postupně nahlédne až tam, kde se rodí zlo. (15.01.2022)

Prvních 40 minut jsem si říkal, jestli vůbec koukám na stejný film jako ostatní, protože takhle dlouhých 40 minut bylo celkem těžké překousnout. Nápad se tvůrcům určitě zapřít nedá, ale nic jiného ve filmu pozitivně nevidím, a to ať už přes celkový průběh, kdy se ve dvou hodinách nic moc nestane, tak i přes konečnou výpovědní stránku filmu, která má nulový přínos a netuším, co chce režisér výsledkem říct. Máme tady 4 divné děti, ty zničehonic objeví schopnosti, ale jeden z nich má bohužel trauma z dětství, a tak začne na potkání necitelně zabíjet lidi. Konec. Tečka. Nic víc. Herecky průměrné, vizuálně klasicky severské, z hlediska tempa pomalé, atmosfericky nic moc a celkově podprůměrné. Čekal jsem drsné hororové xmeny, dostal jsem drama o dětech s dvěma drsnými scénami a z toho fakt nejsem spokojený... (11.01.2022)

Dětství – to je zajímavé období. Nádherné, kruté, sobecké, zvídavé, zkreslené, nebezpečné. Čtyři děti včetně autistické dívky se „spřátelí“ během letních prázdnin. Tak trochu na sebe zbyly, protože velké panelákové sídliště je v době prázdnin poloprázdné, nicméně brzy vyjde najevo, že jsou obdarované jistými neobvyklými schopnostmi. A divák postupně sleduje, že se dají využít správným i špatným způsobem, protože děti nemusejí nutně dumat nad důsledky svého konání. A z hraní nevinných her jsou najednou docela kruté hrátky. Eskil Vogt (podílel se na scénáři k Nejhoršímu člověku na světě) pozoruje dětské nitro se všemi jeho „ošklivostmi“, které pomalu přerůstají v hrůzné věci. Atmosférické, pomalé a znepokojivé. (20.02.2024)

Seversky strohá, lehce artová, pomalá, nepodbízivá a extrémně nekomerční variace na X-Meny. S tím rozdílem, že v rolích "mutantů" tu neexhibují vystajlovaní týnejdžři nebo herecké celebritní primadony, ale děti, které jsou naprosto přirozené a neuvěřitelně uvěřitelné. A taky s tím rozdílem, že tyhle "X-Kids" spolu bojují opravdu na život a na smrt a jejich "hry" jsou smrtelně vážné a nebezpečné. Nebýt toho, že mě neradostný děj uvedl do mírné deprese a nádavkem mě ještě notně znechutila ošklivost a multirasovost norského maloměstského sídliště, dal bych asi pátou. (13.03.2022)