Yamatosan

Nemám rád Kubricka. Nemám rád Sellerse. Ale existuje výjimka, a tou je tento mistrovský kousek. Jediný Kubrickův/Sellersův doopravdy dobrý film.

Pamatuju, jak jsem na ni zkraje devadesátých koukal na OK+ hodně pozdě v noci s mladší sestrou. To bylo poprvé, co jsem se u horroru opravdu vyděsil. Hlavně scéna se psy... ještě dnes cítím tu mrazivou hrůzu! A co je fascinující - ten film pořád funguje. Dokonalý klenot žánru!

Dokonalost, absolutní dokonalost!

Neskutečně znepokojující film. Fantastická atmosféra, obrazy, hudba... Snad na logice scénáře to chtělo lépe zapracovat (lehce přijímané mizení lidí, ättestupy, atp.), ale budiž, to už byli stále napůl zfetovaní. Oproti Hereditary, pro mě strašného zklamání, opravdu obrovský posun.

Kniha a film, u kterých brečím. Ten kluk...

Jsem naprosto nadšen! Kronika jinak a ještě lépe. Minimum akce, nejtvrdší souboje probíhají telepaticky, prakticky jen stojí a koukají, a přesto je to mnohem silnější, než bambilion pestrobarevných superhrdinů. Film je, IMO záměrně, natočen velmi pomalu plynoucí, melancholický, výsledný dojem je o to více znepokojivý. Jsem naprosto nadšen!

Villeneuve si splnil sen (tedy zatím půlku) a to tak dobře, že ho splnil i mně - také Dunu nanejvýše miluji.