Leto 85

François Ozon je známy tým, že rád a často natáča filmy o dierach. Žiaľ, nie vždy o ozónových. Na ozón úplne zabudol a hoci ozónová terapia pomáha na bolesti chrbtice a pohybového aparátu, naši protagonisti sa hýbali úplne inak. Vďaka Bohu len za chýbajúcu explicitnosť, pretože pár bozkov medzi chlapmi síce zhnusí, ale na to sme si zvykli už od čias Brežneva. Film prináša šokujúce zvraty, napríklad, že jasný homosexuál povie, že on si len chcel užiť leto a tak pretiahol aj ženu, čo je absolútnym prehreškom proti dúhovým zástavám a toto mali určite demokraticky scenzurovať. Záverečná pointa, že ak ti nevyjde homo vzťah, tak si aspoň zatancuj na hrobe, ma nijako neoslovila. Jednak nie som zástanca polnočných tancov medzi hrobmi a po ďalšie, z tancovania na hroboch sa dá vysekať naozaj aj viac. Taký Matovič to dotiahol až na premiéra a to bol tanečník výrazne netalentovaný a pod sedatívami. (14.11.2023)

Čisto objektívne by som mala udeliť dve, maximálne tri hviezdy, lebo dejová línia bola dosť banálna, predvídateľná a ničím neprekvapila. No celkom neobjektívne dávam 4, pretože Ozon z tohto neoriginálneho príbehu dokázal spraviť extrémne šarmantnú letnú retro jednohubku, na ktorú bolo radosť pozerať. Prvá polovica filmu odsýpala super, posledná polhodina už ťahala za o dosť kratší koniec. Napriek tomu som však celkom nadšená. (25.06.2021)

Nejen díky použitému filmovému materiálu mi ten film dost připomínal prology erotických scén takových těch osmdesátkových ambiciózních pornáčů. Tak pitomě je to zahraný, natolik působí všechno kolem jako apatická kulisa, tak strašný stereotypy jsou všechny postavy. Snaž až na Davidovu matku. Režisér, nerežisér, přijde mi to jako vypočítavé prolnutí současných evropských filmových trendů, tedy retra, coming of age a queer. Se všemi jejich obvyklými berličkami. (30.12.2020)

Zajímavá variace na Call me by your name, které se podařilo výborně zachytit esenci letní bezstarostnosti, optimismus první lásky, půvab Francie let osmdesátých a euforickou éru funku a diskoték. Divák velice intimní optikou sleduje dvě retrospektivní dějové linky, jimž François Ozon vystavěl atypický paralelní syžet. S fabulí to už taková sláva není – snímek měl solidní náběh na nadstandardní příspěvek do (doslova) análů queer cinema. Namísto toho děj v poslední třetině zničehonic otočí o 180° a tenhle twist doslova zmrví vše, co zde bylo tak pečlivě budováno. Poslední třetina příběhu je tak plná patosu a nehorázný apatie. Nemám tucha, co tím chtěl režisér sdělit, a jaký poselství měl v úmyslu předat. Že by se pokoušel vytvořit metaforu o zklamání ze ztráty první lásky? Nevím. Dost promarněný potenciál...... [#PRIDE2022🏳️‍🌈] (28.06.2022)

Ozon se toho nebojí. Samozřejmě bych uvítal raději, kdyby se vrátil ke svému protežovanému tématu mladých krásných dívek, ale tak David taky nebyl špatný. Fajn retro (diskotéka, oblečení, účesy), ale ten krimi přesah je trošku slaboučký, i když scénář umně diváka natahuje a co se vlastně Alexovi stalo, zjistíte až asi tak v půlce. Pro přísné zapšklé heteráky silná káva, na kterou ani legendární Zkrocená hora nemá, hoši se toho filmování nebáli. (23.01.2021)