Půlnoční mše

Musím přiznat, že dokážu pochopit místní experty na horory, že se jim tento příběh nelíbil a to zejména z důvodu, že nesedíte celou dobu přikováni u obrazovky a neprdíte strachy do polštáře a hrůzou si neokusujete zbytek nehtů. Ono totiž, tak do púlky tohoto seriálu tam těch hororových momentů moc není a řeší se spíš rodinné vztahy místních vidláků a příchod a chování nového kněze a jeho fanatické podržtašky na odlehlém ostrově na kterém žije pouhých stodvacetsedm obyvatel. Mě se to líbilo a musím říct, že Mike Flanagan, který stojí za tímto projektem jakožto režisér, scénárista a který do toho navrtal skoro celou svoji rodinu a to včetně své manželky Kate Siegel, která si zahrála jednu z hlavních rolí. Mike dokázal vybudovat postupně gradující atmosféru propojenou někdy až moc dlouhými rozhovory na téma náboženství, které se občas vlekly jak Žižka na svém posledním tažení a to mnoho místních expertů nedokázalo překousnout i když to v konečném výsledku hrálo celkem důležitou roli, aby člověk pochopil tu pointu. Příběh se začíná odvíjet od příjezdu nového kněze, kterého skvěle zahrál Hamish Linklater a který mi silně připomínal věrnou kopii něco mezi Nickem Cavem a Davidem Copperfieldem a který dostane bezmála celou ostrovní komunitu a to včetně ortodoxních muslimáků do místního kostela a to zejména díky nevysvětlitelným zázrakům, které se v kostele udály při jeho fanatických a pro někoho fantastických kázáních. Mike Flanagan si doslova s divákem hraje a prodlužuje napětí minimálně do poloviny seriálu, kdy teprve nastíní o co jde? A pak začínají ty pravý jatka, které se musejí líbit každému milovníkovi hororového žánru a které rozmotávají události řečené v prvních třech nebo čtyřech dílech. Celou dobu jsem byl nadmíru spokojen a musím říct, že když bude Mike Flanagan v tomto tažení dále pokračovat, tak se má Stephen King vážně čeho obávat a je možné pokud jsem to dobře pochopil, že si tvůrci nechali tak trochu pootevřené vrátka pro další sérii na kterou se určitě kouknu. Prozatím dávám něco přes 80%. (28.09.2021)

Izolovaný ostrov, temná atmosféra, náboženský fanatizmus, komunita obyčajných ľudí s (ne)obyčajnými životmi, deti v dôležitých úlohách a krvilačná bytosť. Akoby Midnight Mass, Storm of the Century alebo Salem's Lot jedna mater mala... alebo vlastne otec, žeáno. Nie vykradnuté, ale dosť podobné, aby ste si na vyššie menované spomenuli. (04.12.2021)

Zase jinej Flanagan a zase jak jinak než naprosto skvělej! Na povrchu opět v zásadě klasickej, 26x viděnej námět, ovšem pojatej - jak je u tohodle člověka zvykem - úplně jinak, ne úplně předvídatelně, vrstevnatě, sotva hororově a se zajímavýma filosofickýma přesahama, kde jsem dostal tu doopravdy nejkrásnější definici Boha, jakou jsem kdy slyšel! A kdybych se s ní vlastně úplně a takřka doslova neztotožňoval, tak za Boha označím pana Flanagana. Aspirant na seriál roku. (22.11.2021)

Na seriál mě nalákal režisér. Hned po prvním dílu jsem si ale uvědomil, že tady to bude trošku o něčem jiném, než o režisérově oblíbené duchařině. Že to ale bude mít takový vývoj, to bych po prvním díle rozhodně nečekal. Na seriálu je vidět jistá kvalita podpořená takovou netrpělivou atmosférou, u které moc nevíte, co očekávat. Je pravda, že sledování tohoto seriálu je hodně o trpělivosti. Díly jsou dlouhé (mnohdy i přes hodinu) a moc se toho v nich neděje. Sledujete různé scény s postavami, které Vás spíš serou a vrcholem je ta náboženská kráva, která si svými proslovy žádá o blahořečení. I když ji ve výsledku přejete spíš opak. Osobně nedokážu moc pochopit, co tak osobního na tomto projektu režisér vnímal. Mně to spíš přišlo, jako když chce divákovi brnkat na nervy a naučit ho trpělivosti, kterou si ale Půlnoční mše podle mě ani nezaslouží. (14.10.2021)

Ještě to zazní nejspíš mnohokrát, ale tahle minisérie je takové „Best Of Stephen King“, které mistr sám nekomponoval. Ba co víc, ani do něj sám nijak nepřispěl. Ospalé městečko, přemýšlení nad různými formami víry, střet morálky, tajemné zlo a jednotlivci, kteří jsou mu schopni čelit pouze a jen, když mu čelí společně. Z Flanagana se stal jakýsi horrorový Tarantino, který cituje, kde může (aniž by sprostě vykrádal). A i když je tam ta inspirace více než zjevná, „Midnight Mass“ obstojí samostatně jako silné drama s nadpřirozenými prvky, v němž dýchají nejednoznačné (jednoznačné je pouze zlo) z masa a kostí, kterým přes jejich obyčejnost (a v tom je právě ta síla) nelze jinak než fandit. Teto pomalu vymírající ostrůvek tedy rozhodně stojí za návštěvu, a nejlépe víkendovou, abyste mohli pořádně nasát všechny příběhové nuance a prožít opravdovou katarzi. Dospělý příběh v dospělé formě. (03.10.2021)