Polnočný kovboj

Půlnoční kovboj je v mém případě jeden z těch filmů, na které jsem schopen nekriticky pět ódy a tvrdit o nich, že mě zasáhly přímo do srdíčka (a v tomto případě je to obzvláště pravda :-)). Půlnoční kovboj je nepřekonatelný film o nesplněných snech, velkém přátelství, beznaději i doufání... Je to velmi dojemný, ale současně místy vtipný příběh, který nabourává tradiční představy o americkém snu a odhaluje v nich pouhé klišé. Skutečný život je totiž někde úplně jinde. Ratso Rizzo a Joe Buck vědí své... Málo filmů americké produkce té doby (ale opravdu jen té?) má tak neuvěřitelnou hloubku a současně skvělou formu, působivou atmosféru a dokonalé herecké výkony (Dustin Hoffman tuhle roli snad už nikdy nepřekonal). Navzdory dobovým reáliím (hippie party) jde o silný nadčasový film, který má rozhodně co říct i v dnešní době. "I'm walking here! I'm walking here! " (04.05.2006)

Příběh o střetu naivity s realitou, což zákonitě nemůže nikdy dopadnout dobře. Jediné pozitivum snímku shledávám v tom, že zbytečně netlačí na pilu a nepřehání to se sentimentalitou, což jsem neočekával. Chci se dostat do nebíčka, takže hodlám psát pravdu. Film mě absoultně nebavil. Jon Voight mi přišel jako extrémně nesympatický kovboj. Dustin Hoffman byl o mnoho lepší. Už mnohokrát ukázal, že umí zahrát všechny druhy retardů. Příběh byl ubohý a hrozně uměle natahovaný. Záblesky minulosti byly hrozně hnusně udělané. S uděleným oscarem se neztotožňuji. Vážně je to neskutečná blbost pouze pro fajnšmekry. Za sebe dávám pěknější hvězdičku. (02.08.2013)

Je mi ľúto, ale toto je ďalší z filmov, ktorých hodnotenie znižujem pri opakovanej projekcii po pár desaťročiach od premiérového zhliadnutia. Nie preto, že by neprešiel skúškou časom. Naďalej ho považujem za vynikajúci film s úžasnými hereckými výkonmi, realistickým zobrazením doby a prostredia a nádhernou pesničkou. K plnému hodnoteniu mi však chýba osobný vzťah k príbehu a jeho protagonistom. A bez neho päť hviezdičiek nedávam. (24.11.2008)

Kovboj s lesklými čižmami a rovnako vylešteným naivným idealizmom vpáli zo západu na východ ako vidiecky buranský gigolo do New Yorku loviť ženy. Žiarivý úsmev postupne vystrieda neradostná realita, súlože s postaršími večne nespokojnými zazobanými frndami nekončia očakávaným zbohatnutím. Priateľom sa stáva mrzácky rozkašľaný zlodejíček, domovom nevykúrený dom určený na demoláciu. Sen, zúfalcov, naiviek končiaci ustrašeným upotením. Bad trip roztancovaného idealizmu. Bezhraničné možnosti strieda solidarita ľudí na okraji. Obraz vystihuje nevypovedané, zaznamenávajúc spomienky, sny, drogové opojenie. Znepokojivo výstižne je i poukázanie na vädnúcu revoltu sixties rozpustenú v halucinogénnych večierkoch znudenej umeleckej society. (03.10.2005)

Vidět v krátké době Jona Voighta dvakrát za sebou a z toho v jednom filmu ze současnosti, je téměř nostalgicky bolestný zážitek. Ovšem vidět Dustina Hoffmana v roli Rica, je nezapomenutelný zážitek. Smutné, ale skvěle natočené drama o tom, jak rychle se naivnímu Joeovi rozcupoval jeho americký sen, za kterým tak nadějně vyrazil. Jejich snové představy byla jedna z věcí, které tomu přidaly ten správný šmrnc. A úvodní a závěrečná píseň byla vybraná taky výborně. Jediné, co mi moc nesedlo, byl ten prapodivný večírek, na který byl Joe pozvaný, ale na druhou stranu to tam taky patřilo, protože to charakterizovalo přesně 60léta. Určitě je to jeden z těch silnějších filmových zážitků, které stojí za to vidět. A za Dustina jdu určitě na plný počet. (27.05.2013)