Polnočný kovboj

Proslulý oscarový majstrštyk o síle přátelství a nenaplněném snu o lepším žití. Pokud bych měl vybrat jediný film, který nejlépe zobrazuje atmosféru americké společnosti konce 60.let, její depresi, podvědomého traumatu z vietnamské války, religiózního pobláznění, sociálních rozdílů, nástupu hippies a psychedelické hudební éry, vyberu tento. New York v žádném jiném filmu nebyl tak špinavou stokou, v níž společenští vyděděnci snili o prosluněné Floridě. A Dustin Hoffman měl dostat za svoji brilantně zahranou (a napsanou) roli Oscara. (02.03.2010)

Je mi ľúto, ale toto je ďalší z filmov, ktorých hodnotenie znižujem pri opakovanej projekcii po pár desaťročiach od premiérového zhliadnutia. Nie preto, že by neprešiel skúškou časom. Naďalej ho považujem za vynikajúci film s úžasnými hereckými výkonmi, realistickým zobrazením doby a prostredia a nádhernou pesničkou. K plnému hodnoteniu mi však chýba osobný vzťah k príbehu a jeho protagonistom. A bez neho päť hviezdičiek nedávam. (24.11.2008)

Film o tom, ako sa sny zrážajú s tvrdou realitou, o podivnom priateľstve idealistického "kovboja" Voighta kráčajúceho do vysnívaného New Yorku, ktorý končí ako skrachovaný gigolo, a ťažko chorého, krívajúceho zlodeja a podvodníka Hoffmana. Expresívny trip skutočným a snovým veľkomestom, na ktorý sa miestami ťažko díva. (23.12.2013)

Schlesinger zobrazuje New York jako postupně se rozkládající mršinu. Hnusná, hnijící, zapáchající, přesto kdesi hluboko v nitru lidsky hřejivá. Anebo to jsou jenom červi rozežírající ji zevnitř? Film stále stejně sugestivní jako před osmatřiceti lety. Bordel, špína, boj o přežití, boj o to, zůstat člověkem. Změnilo se vůbec něco od středověku nebo jsou lidé v jádru stále stejně zkažení, vedou stejně zhýralý život? Jsem skeptik, z viděného na mě padá splín, ale stále mám na paměti větu „šťastní lidé problémy řeší, nešťastní na ně myslí“. Ten film má pořád co říct a zatím žádný jiný to nedokázal říct se stejnou naléhavostí. Nikdy mě nepřestane fascinovat odvaha Dustina Hoffmana, jenž po Absolventovi jako miláček statisíců fanynek přijal roli člověka, kterého byste se na ulici štítili jen překročit. Jet na Floridu, vidět palmy. Když klesnete tak nízko, ke štěstí vám stačí tak málo. 90% Zajímavé komentáře: Radko, Triple H (17.06.2008)

Naivita a upřímnost bolí. Diváka i Joea. A stejně tak někdy bolí odejít z důvěrně známého místa někam, kde má být všechno lepší a nakonec není lepší nic. Na špatných místech vás zkrátka poctivost a důvěřivost zničí. Ale celý tenhle můj výklad by byl jenom zjednodušeným poselstvím příběhu, kdyby se v něm neobjevoval Hoffmanův Rico. S ním totiž do kovbojova tažení přišla kousavost vzbuzující absolutní melancholii. Probuzení tehdejší generace, varování pro současnou. (30.11.2007)