Réžia:
Romola GaraiScenár:
Romola GaraiKamera:
Laura BellinghamHudba:
Sarah AnglissObsahy(1)
Bývalému vojákovi, žijícímu v ulicích Londýna, je nabídnuto ubytování v chátrajícím domě s mladou ženou a její umírající matkou. Mladý pár v sobě brzy najde zalíbení a společně pracuje na opravě domu. Ani jeden ale nemůže ignorovat fakt, že se v domě děje něco zlověstného. (Veto_01)
Videá (1)
Recenzie (32)
Dokiaľ si sám nenájdem netopiera v hajzli, tak neuverím, že toto je horor. Ale to sa asi nestane, lebo taký zasraný záchod ako mal ten týpek nemajú ani v dedinských latrínach. Ani odporná starena ma nevystrašila, skôr som sa len zamyslel nad tým, kto také hnusy má za potrebu natáčať. Výsledkom je neprehľadný dej, ktorý nebaví ani nevydesí, ostane len taká pachuť v ústach zo strateného času. ()
Tohle byl nepříjemný film, své hlavní poslání ale rozhodně splnil. Nikdy neznásilním ani nezabiju žádnou ženu, protože nechci rodit ošklivé netopýry. Příběh by potřeboval v mnoha ohledech doladit, protože se mi děj místy táhl takovým způsobem, až mi způsoboval dlouhou chvíli, a já jsem se v těchto momentech převelice nudil. Snímek se mě snažil hororovat psychologicky, aby vzápětí přišel s nějakými těmi nechutnostmi, takže jsem si jej zařadil do škatulky psychonechuťáren. Největším problémem byl pro mě u tohoto filmu fakt, že se mi na něj nedívalo dobře. Já tedy nejsem žádný zjemnělý estét, ale příští týden mě čeká výměna oken a malování a tento snímek mi to neustále připomínal. To byla samá plíseň a odlupující se malba a mně už po těle vyrážel studený pot. Aby těch nepříjemných podnětů nebylo málo, ani herci nepatřili mezi dekorativní typy, takže jsem teď po estetické stránce poněkud vyprahlý. / Poučení: Co sám nechceš, nečiň druhému. 2*+ ()
Někdy si říkám co jsem komu udělal, že musím sledovat takové sračky. Celý film je asi tak na náhodu jako bych u nás v obci šel zítra ven a byl tam koncert Arianny Grande. Tak, že chlápek přijde o bydlení v nějakém bezďáckém slumu , ale najde ´´jeptišku,, co mu nabídne jiné s tím, že se bude starat o ženskou a její ´´nemocnou,, matku. Tak on opustí práci dělníka (proč nevím asi je to debil) a přestěhuje se tam kde opravuje zadarmo barák, ale dostane najíst a má kde spát. Ten barák vypadá snad hůře než koncentráky před tím než je spojenci osvobodily a nebýval by v něm snad nikdo kdo umí počítat do jedné sice se na konci vysvětlí proč tam šel , ale to je takové vysvětlení jak se říká ve stylu teče mě do bot a musím něco vysvětlit, aby se neřeklo . Na konci se z toho stane jakási napodobenina Ďábel Přichází a jeho pokračování a jde to do hajzlu úplně i s těmi netopýry (mimochodem jak to, že uměly plavat?) . 1 hvězda za tu babičku a ten konec s jakousi mutantoďáblovitou holkou jinak ztráta času. P.s. já osobně nejsem dobrý tanečník a nikdy mě to nešlo, ale proti té ženské tančí lépe snad i postižení bez nohou a rukou. Humor 0 Zábavnost 0 Horor 20 Násilí 40 Akce 20 Vizuál 40 Atmosféra 0 Napětí 0 Nejlepší komentář Carnifex. ()
„Človek nemusí vždy ísť len dopredu.“ Režijný debut herečky Romoly Garai, ktorú môžete poznať zo silných rolí v dráme Pokánie a sci-fi hororu Posledné dni na Marse. V Amulete nehrá; „iba“ ho natočila (podľa vlastného scenára). Mrzí ma, že nemôžem udeliť 4*. V mnohých ohľadoch je to skvelé, temné, atmosférické. Inšpiratívne. No práca s postavami nie je dovedená do ktovieako zaujímavého konca. Proste sú vám postavy ukradnuté. A to napriek snahe scenáristky a hercov (ktorým nepomôže ani prítomnosť „ružovej učiteľky“ z Harryho Pottera). Občas je to divné a čiastočne nudné. „To, čo chceme, nie je vždy to isté, čo potrebujeme.“ ()
Za své činy musíme nakonec zaplatit. Dva příběhy se vzájemně proplétají a v závěru se spojí. Tomas utrpí úraz a na ulici ho zachrání řádová sestra. Ta mu následně nabídne, zda by nechtěl vypomoci s opravami chátrajícího domu - za stravu a nocleh. V domě žije dcera s matkou, o niž se stará. Tomas postupně cítí, že dům je prosycen čímsi temným a že matka nebude tím, kým se zdá být. Druhý příběh sledujeme prostřednictvím Tomasových snů a zdá se, že jsou to jeho zážitky z války. Film má sice pomalejší tempo, ale jsou z něho cítit tajemno a neklid. Nejedná se vyloženě o artový snímek, avšak využívá postupy takových filmů - delší záběry, prostřihy, až jakési surreálné vize, smysl pro detail, optické efekty. A rozsypaná skládačka je znovu sestavena až v závěru. Temná postava je fajnová, ještě více potěšila Imelda Stauntonová a její proměna. Nic pro milovníky řadových hororů a snímků nabitých akcí. Tohle ponuré vyprávění s chladnou atmosférou osloví menšinové publikum. Já byl navzdory nízkému hodnocení velmi spokojen. Jo a les nemá chybu! ()
Reklama