Réžia:
Romola GaraiScenár:
Romola GaraiKamera:
Laura BellinghamHudba:
Sarah AnglissObsahy(1)
Bývalému vojákovi, žijícímu v ulicích Londýna, je nabídnuto ubytování v chátrajícím domě s mladou ženou a její umírající matkou. Mladý pár v sobě brzy najde zalíbení a společně pracuje na opravě domu. Ani jeden ale nemůže ignorovat fakt, že se v domě děje něco zlověstného. (Veto_01)
Videá (1)
Recenzie (32)
Bývalého voják přežívajícího jako bezdomovec se ujme jeptiška a zařídí mu ubytování v polorozpadlém domě, kde se dcera stará o svou umírající matku. Vzápětí se ukáže, že není něco v pořádku. Ono to takhle vypadá jednoduše, ale Romola Garai svojí prvotinu pojala poněkud artově, což se sice pozitivně odrazilo na vizuálu a atmosféře, který byl v některých momentech lahůdkový, ale zároveň díky tomu příběh působil i přes pomalé tempo hodně zmatečně a na konci zůstala spousta otazníků, které prostě nelze přehlédnout. K alespoň průměrnému hodnocení mě nakonec dotlačila ústřední dvojice, která zahrála parádně. O to je ale větší škoda, že to dopadlo takhle. 50% ()
„Človek nemusí vždy ísť len dopredu.“ Režijný debut herečky Romoly Garai, ktorú môžete poznať zo silných rolí v dráme Pokánie a sci-fi hororu Posledné dni na Marse. V Amulete nehrá; „iba“ ho natočila (podľa vlastného scenára). Mrzí ma, že nemôžem udeliť 4*. V mnohých ohľadoch je to skvelé, temné, atmosférické. Inšpiratívne. No práca s postavami nie je dovedená do ktovieako zaujímavého konca. Proste sú vám postavy ukradnuté. A to napriek snahe scenáristky a hercov (ktorým nepomôže ani prítomnosť „ružovej učiteľky“ z Harryho Pottera). Občas je to divné a čiastočne nudné. „To, čo chceme, nie je vždy to isté, čo potrebujeme.“ ()
Očekávaný Britský debut je fajn prvotinou, která doplácí na pomalejší tempo a né příliš zajímavé hrdiny, ale nabízí opět nepříjemnou babiznu podobně jako v Relic. Ex voják nemá bydlení a je mu nabídnuto místo v rozpadlém domě zadarmo s mladou ženou a její umírající matkou. Brzy však zjišťuje, že v baráku něco není v pořádku. Je škoda, že se film trochu táhne a není moc napínavý, protože jednotlivé sekvence mají poměrně sílu. Scéna s netopýrem v záchodě byla pro mne doslova infarktovou lekačkou a ve finále došlo i k trochu znepokojivému gore. Babka je creepy as hell a celkově to má velmi zvláštní až podivnou atmosféru. Zajímavý horor, který určitě patří k tomu lepšímu, ale pořád mi tam na vyšší hodnocení něco chybělo. Příběh***, Akce>Ne, Humor>Ne, Násilí***, Zábavnost***, Hudba***, Vizuál***, Atmosféra****, Napětí**. 6/10. ()
Dlouhou dobu nejasná a jenom mírně záživná psycho hříčka, která ale ve výsledku překvapí, dá smysl a dokonce to zvládne s pomrkávajícím nadhledem. Zástupce nezávislého hororu, který místy působí nezkušenou režií s rozmělněnou výrazovostí, ale dobrý námět s vyšším cílem ho drží pohromadě. Zlo, démonično, vina, pokání a trest. Áčková britská herečka Imelda Staunton ve vedlejší, ale ikonické roli. ()
Tohle byl nepříjemný film, své hlavní poslání ale rozhodně splnil. Nikdy neznásilním ani nezabiju žádnou ženu, protože nechci rodit ošklivé netopýry. Příběh by potřeboval v mnoha ohledech doladit, protože se mi děj místy táhl takovým způsobem, až mi způsoboval dlouhou chvíli, a já jsem se v těchto momentech převelice nudil. Snímek se mě snažil hororovat psychologicky, aby vzápětí přišel s nějakými těmi nechutnostmi, takže jsem si jej zařadil do škatulky psychonechuťáren. Největším problémem byl pro mě u tohoto filmu fakt, že se mi na něj nedívalo dobře. Já tedy nejsem žádný zjemnělý estét, ale příští týden mě čeká výměna oken a malování a tento snímek mi to neustále připomínal. To byla samá plíseň a odlupující se malba a mně už po těle vyrážel studený pot. Aby těch nepříjemných podnětů nebylo málo, ani herci nepatřili mezi dekorativní typy, takže jsem teď po estetické stránce poněkud vyprahlý. / Poučení: Co sám nechceš, nečiň druhému. 2*+ ()
Reklama