Barokní srdce Evropy

Chápem zámer tvorcov vytvoriť seriál, ktorý plynie v ľahkosti a kráse, ale to by musel byť v tíme niekto, kto je profesionál a nie sprievodca druhotriednej cestovky. Pozerala som prevažne na strechy a prírodné scenérie, navyše natočené časozbernou metódou ( čo je super pri istých prírodných javoch ako rast a vývoj, ale nie pri statických budovách, navyše časozber bol moderný tak pred 20timi rokmi ... ). Barokové stavby boli v tomto kontexte uvádzané takmer ako súčasť prírody, často bez informácií, a keď už, tak veľmi povrchnými. Nemala som možnosť si ich ani riadne prezrieť, pretože kameraman bol orgasticky sústredený na svoju hračku ( dron ). Pseudopoetický komentár mal evokovať hĺbku myšlienok, ale pripomínal texty popových odrhovačiek alebo kecy nejakého guru. Barokní srdce Evropy mi nedalo vôbec nič. Ani vizuálny, ani intelektuálny, ani vedomostný zážitok. (21.03.2020)

Natočit dokumentární seriál o baroku by se dalo mnoha způsoby. Scénárista ale o baroku pojednává jinak, než jak bývá zvykem a tomu se zákonitě přizpůsobuje citlivá režie a samozřejmě skvělá kamera. Autor se odvážně vydal cestou pocitů, spíš než holých historických dat a je v tom natolik důsledný, že chvílemi má divák pocit, že sleduje spíš nějaké meditační cvičení. Stejně troufale se nebojí patosu a dokonce i kýče, ale vše je tak pevně režijně uchopeno, že to baštím i s navíjákem. Hlasy manželů Dykových tomu dávají nejen hvězdnej lesk, ale umí přesně interpretovat napsaný myšlenky, takže kolikrát se o diváka pokouší dojetí i eufórie. Umět dokumentem zprostředkovat barokní náladu a myšlenky je velkej kumšt. Výsledek je přitom snadno stravitelnej i pro neintoše. Skvělá zábava, inteligentní, promyšlená a k divákům tak nějak vlídná. Za mě zkrátka perfektní! (20.03.2020)

Docela hezké záběry a to je asi tak všechno. Místo informací, díky kterým byste se něco dozvěděli, posloucháte pseudopoetické texty, které jsou navíc někdy i nepravdivé. Při tom všem na pozadí těch malebných záběrů hraje dramatická hudba, jak při Televizních novinách na Nově. Jako zdroj nápadů na výlet to posloužit může, i když podle tohoto seriálu byste mohli místo do Horní Blatné jet na Boží dar... (24.03.2020)

Jedenáctidílný očekávaný seriál o barokních krásách České republiky bych spíše nazval takovým projektem. Po vizuální stránce dokonce i mé očekávání zdaleka předčil. Ty záběry jsou úchvatné, některé ohromující, jiné zase pitoreskní. Stejně jako je k tomu impozantní hudba, především se svojí údernou znělkou v samotném úvodu. Co mne ale zklamalo, tak to neustálé poletování po republice. Z Prahy se na půl minuty skočí do Mikulova, pak zase zpět tak na minutu do Prahy, hned na to jsme v Holešově a po půl minutě zase zpátky v Praze. Stejně je to i s méně známými lokacemi či samotnými zámky atd. Čekal jsem spíše ucelený přehled jednoho místa a pak vzhůru do jiného. Po nějakých osmi dílech se už i informace začínají opakovat a chvílemi mi něco přijde už i zbytečné. Co je ovšem hlavní, tak ty krásné záběry pro potěchu oka. [145. hodnocení, 1. komentář, 87%] (19.03.2020)

Hloupý seriál pro hloupé lidi. Celé to bylo dělané pro hlupáky, kteří k umění ani nepřičichnou. To není pro vzdychače nad krásami architektury Balthasara Neumanna nebo Berniniho bustami a římskými paláci. Je to pro blby, kteří se chodí na památkách zotavit. Ty to chtějí hodně pohádkový. To ještě vynechávám to nejdůležitější ==. to že tvůrci opomněli uvést nejdůležitější fakt, že stará architektura na našem území, nejen barokní, ale i renesanční, gotická, rokoková, klasicistní, romantická neogotika... zkrátka veškerá architektura do roku 1850 je zcela nečeská. Češi až na F. M. Kaňku, který se učil pod Santinim neměli žádného svého architekta. Všechno to byli jen Italové a Němci, popřípadě Francouzi, kteří tu dostali práci. Češi se vyznačovali, a podle zdejších stupidních komentářů stále vyznačují, naprostou nesoudností. Z tohoto národa nemohla, a dnes rovněž nemůže, vzejít žádná intelektuální / umělecká/ kvalita. (21.03.2020)