Kráľ Staten Islandu

klasický Apatow (někdo by mu konečně mohl říct,že se dají natočit filmy i pod dvě hodiny stopáže),který opět míchá komedii (10%),drama (40%) a sympatický coming of age film založený (pravděpodobně) na autobiografii Peta Davidsona.Opět je tu hodně dialogů a i přes to,že se toho tady zdánlivě moc neděje a chvílemi je to trochu depka jde ve výsledku o poměrně feel good movie.Jen nějak nevím jestli chci dát silné tři,nebo slabší čytři...70% (27.06.2020)

7.5/10 Pro Apatowa mám slabost, vždycky se trefí přímo na bránici. Jeho talent tkví ale hlavně v tom, že umí výborně napsat i vážné scény, které jsou pro většinu komediálních filmařů jen vata k natažení stopáže. Podobně jako Gervais píše uvěřitelné situace a postavy, které pobaví i dojmou, kterým divák musí fandit a často se s nima ztotožňuje. Obsazení je tentokrát perfektní, hlavně Billovi konečně pořádnou roli fakt přeju. Navzdory komediální rovině je film především o vyrovnání se s žalem, o dospívání, přijmutí zodpovědnosti za svůj život, nalezení sebe sama a v neposlední řadě je taky vyznáním lásky rodné hroudě, v tomto případě Staten Islandu, odkud Davidson pochází. Nicméně na čsfd zůstane nepochybně nedoceněný a v dohledné době skončí jako zbytek režisérovy tvorby v modrém. (03.04.2021)

Zajímavé drama, které mě upoutalo k obrazovce a ukázalo, že (byť nesnáším to slovní spojení) nic není černobílé a pokud někdo chce, hodí špínu i na člověka, který si to vlastně vůbec nezaslouží. Téma dobře uchopeno, představitel hlavní role si opět uzmul charakter rebela snažícího se i přes hendikepy (ADHD, jak já mu rozuměl) tak nějak fungovat, ačkoliv cesta k zařazení se do společnosti rozhodně není procházkou růžovou zahradou. (25.04.2024)

Pete Davidson šel celou dobu nějak kolem mě, protože stand upy zas tolik nesleduji, ale zaujal mě v Big Time Adolescence, takže jsem od King of Staten Island čekal mnoho. Zároveň jde o spojení životního příběhu Peta Davidsona s umem Judda Apatowa. Bohužel Apatow už není co býval a také se zde více hodí škatulka drama spíše než komedie. Nemá to spád a se stopáží více než dvou hodin se ani není co divit. Nejde o vůbec špatný film, protože očekávání byla úplně někde jinde. Pete Davidson už se asi těžko zbaví téhle škatulky neschopného zastydlého puberťáka a také Bill Burr (kterého normálně zbožňuji), ale ten by se spíše měl radši držet stand up výstupů. (18.08.2020)

„Vypadáš jak anorektická panda!“ Komediální hitmaker Judd Apatow přeřadil do trochu komplikovanějších sfér. Kupříkladu už jeho užvaněná taškařice o životě na prahu čtyřicítky naznačovala, že autor lehce stepuje u dveří serióznější látky ze života. Tady to jen dokládá. Váhu to má, Apatow ale opakuje své předchozí „chyby“ a „chybičky“. Znovu si každý z jeho vyprávění vezme to své, každý si uvědomí nějakou tu životní pravdu. Režisér je oproti svým prvotinám hodně umírněný (nálepka komedie není zrovna pravdivá), chce toho ovšem znovu říct hodně, ale ne vždy to tak úplně funguje. Jednoduše zase vytáhl z klobouku až příliš témat, ale (dobře) pracuje jen s některými z nich, jindy se ta snaha docela bortí. A směřuje k určité rozmělněnosti snímku. Hlavní postavu Scotta hraje Pete Davidson, který se na Staten Islandu v New Yorku narodil, rovněž ho trápí Crohnova nemoc, rovněž v určité etapě svého života nemohl fungovat bez marihuany, rovněž měl myšlenky na sebevraždu, rovněž přišel při požáru o otce (jen v jeho případě šlo přímo o teroristický útok z 11. září). A Scott přešlapuje a neví, co se životem. Ve výsledku jde o jakousi terapeutickou biografii, tvůrci celkově operují s mnohem složitějšími charaktery. Během (znovu enormní) stopáže se postavy dostanou do několika slepých uliček, přesto je tohle setkání milé a hlavně uvěřitelné. Má fajn atmosféru, zvláštní momenty, funkční emoce a (jak už jsme u Apatowa zvyklí) báječný herecký ansámbl. (17.07.2020)