France

Léu Seydoux so spuchnutým okom tu niektorí považujú za najkrajšiu Francúzku. Buď ide o vrodený astigmatizmus, alebo vo Francúzsku žijú len takéto mátohy. Čo sa čiastočne aj potvrdilo, keď jej tu za kolegyňu nasadili nejakú údajne ženu s fľakom na ksichte a rypákom ošípanej. Film ale dobre ukazuje na aspekty televízneho života, kde sa mnohé reportáže len nafingujú, len aby bola sledovanosť. A ovečky to zožerú. Osobná rovina moderátorky bola zas o niečom inom. Komédia to nie je ale ani zďaleka. (21.05.2022)

Slávna televízna moderátorka a reportérka prežije vnútornú zmenu po tom, čo zrazí mladého chalana na motorke. Následky nie sú síce trvalé, ale pre France ide o možno najdôležitejšiu udalosť za posledné roky. Problém tohto dobre herecky zvládnutého filmu je v tom, že France je nepretržite nesympatická, nech robí, čo robí, nech plače nasilu, alebo úprimne. Problémy rieši neverou, čo nie je zrovna chovanie, vďaka ktorému by si nás omotala okolo prsta. Jej dieťa a manžel majú akoby v jej živote malú úlohu, čomu sa iba ťažko verí. Film sa z nejakého dôvodu vlečie, pričom nie je až tak dlhý. Léa je skvelá a vďaka nej nie je France stratou času. (02.10.2022)

Francouzi dokáží natočit takové orginály, že z toho jde hlava kolem. Tady se mě místy ten film neskutečně líbil ta kritika společnosti a jejich priorit byla někdy tak přesně trefená, že tada palec nahoru, horší to bylo z hlavní postavou, někdy jsem absolutně nechápal co se France honí palicí a její reakce a chování, to možná Chocholoušek na vrcholu své kariéry, ale já se teda absolutně nečapal, ale tak u mě obecně, ženská promluví a já mám víz otazníků než kdyby mlčela, takže možná holky daj France na pohodu, těžko říci, lehko ale říci, že Lea Seydoux mě tady přišla sexy a mám dojem že umí i hrát no a to se taky počítá. (04.09.2022)

Už kdysi po traumatu, který mi přivodilo sledování celého P'tit Quinquina, jsem tušil, že Dumontův styl nebude moje krevní skupina. Přesto jsem se po letech nechal pod příslibem břítké satiry mediálního prostoru nalákat na France. Bohužel jsem ale dostal jenom to, co už od Dumonta důvěrně znám: nesnesitelnou nudu s postavama naprosto k vyliskání, kde ani při tom nejvyšším mentálním nasazení nedokážu odhalit nic, co by mi pomohlo dívat se na to s odstupem a odhalit v tom jakýkoliv oceněníhodný, natožpak příjemný aspekt. Nevidím v tom ani sofisitkovanou satiru, ani výsostnou stylizaci, ani zábavnou absurditu, jak to umí v podobně dead-pan laděných snímcích třeba Quentin Dupieux nebo Peter Brosens s Jessicou Hope Woodworth. U Dumonta prostě jenom trpím. Dumonta už nikdy. (26.05.2023)

Nepríjemná filmová štúdia jednotlivca, jeho okolia a spoločenského nastavenia, v ktorom funguje. A treba dodať, že vyvolanie pocitov diskomfortu u Dumonta funguje aj bez toho, aby išiel do vyslovene explicitných a šokujúcich momentov (dôležitý aspekt napríklad v porovnaní s Titánom Julie Ducournau, hitom minuloročného Cannes). Viac tu. (22.03.2022)