Stratený svet

Škótsky spisovateľ sir Arthur Conan Doyle (1859-1930) okrem toho, že stvoril snáď najznámejšieho detektíva, Sherlocka Holmesa, je aj autorom ďaľšieho úspešného románu - Stratený svet. V roku 1925 bola natočená jeho prvá filmová adaptácia. Vtedy musel tento nemý čiernobiely snímok spôsobiť podobný boom ako sa to podarilo o 68 rokov neskôr S.Spielbergovi s Jurským Parkom. "The Lost World" bol prvotriedny dobrodružný film s nevídanými trikmi. *** (09.11.2008)

Pôvabná, doslovná (až na tú nešťastnú ženu, ktorú by ste v knižke hľadali zbytočne), nemá a čierno-biela adaptácia Doyleovho ("Pes baskervillský") útleho chlapčenského románu stojí na atmosfére veľkého dobrodružstva, výkone cholerického mastodonta Wallacea Beerya (profesor Challenger) a silných trikoch. (09.01.2007)

Viděl jsem verzi, která měla 68 minut a díky tomu jsem zřejmě přišel o ono avizované cameo Sira A. C. Doyla. Těšil jsem se, ale zase tolik to nevadí, protože i tak bylo na co se dívat. Ztracený svět je úchvatný hlavně po trikové stránce, protože na to, že byl rok 1925, je to něco famózního. A nijak úsměvně to nepůsobí ani po 85ti letech od svého vzniku. Takto nadšený jsem bohužel už nebyl z příběhu. Ten mě zase tolik nebavil. (21.12.2010)

Co může divákovi nabídnout Ztracený svět z roku 1925 kromě slastného pocitu, že sleduje první filmové zpracování slavného románu Barbara Conana Doyla? Je to jasné, jsou to přeci k sežrání roztomiloučké vizuální efekty, které si vůbec nezadají s osm let mladším King Kongem ( od stejných trikařů) a dokonce se ani pranic nemusí stydět vedle filmů, jejichž datum výroby napovídá, že vznikly i o 50 let později ( "Ne, Krakene, já to tak nemyslel! Ááááááá! "Buchš, splaš, duc, duc, chramst"). O moc víc tenhle film nenabízí, rozhodně tedy ne v rámci rozvíjení charakterů, které snímek odbývá značně svižně. I když je fakt, že v seriálu z roku 1999 jsem si takového Roxtona užil až až, takže teď jsem se raději díval na toho papundeklového brontosaura a slintal. Obdivuji tvůrce, že s něčím takovým počítali. Plánoval jsem sice dát méně, ale ta boží závěrečná pětiminutovka mě dostala. (05.06.2007)

Za sebe musím říct, že se přání A. C. Doyla - v nečekaném, ale o to potěšitelnějším cameu (mimochodem, přesně tak jsem si vždycky představoval doktora Watsona) - tvůrcům splnit podařilo a dopřáli mi tu hodinu a půl skvělé zábavy, o níž už jsem skoro nedoufal, že ji ještě zažiju. Možná začínám bejt sentimentální, ale po celou dobu filmu jsem se cítil jako desetiletej kluk, když jsem tehdy zkraje devadesátých let hltal nejen Doylův román, ale i komiks, co v té době vyšel v jednom díle ABC speciálu. Právě čtení komiksu mi totiž němý film se svými úžasnými obrázky a mezititulky připomínal nejvíc. Živelný profesor Challenger, úžasný triky, dívčí postavy, co jsou skutečně dívčí (ne ošklivý skorochlapi jako ve většině němých filmů), hrůzu nahánějící opičí muž, závěr s "brontosaurem", co demoluje Londýn... skutečně okouzlující výprava do ztraceného světa, a to nejen toho v Amazonii, ale i do mého. (25.05.2013)