Aspoň jeden gól

Waititi urobil z documentary mockumentary. Takže kým reálny príbeh je o vášni, športovej snahe a zápolení, povstaní amatérskych lúzrov, no Waititi urobil z tejto vášne idiotské vtipkovanie domorodcov, ktorí ako športovci nevyzerajú a hrajú za nich brucháči, čo počas zápasu meditujú. Podľa dokumentu však za Samou hrali normálni chlapci a áno aj transgender na práškoch, ktorí sa snaží doteraz zmeniť na ženu, no hlas má ako Daniel Hůlka v najlepších rokoch. Aj vzhľadom na to, v akých kruhoch sa Waititi pohybuje, akú agendu pretláča spolu so zlatou milenkou Ritou, je jasné, že jedným z hlavných dôvodov urobiť tento film bola pre neho woke linka, ktorá je úmyselne jemne v popredí a prikrášlená: to tretie pohlavie, alebo faʻafafine ako ho na Samoe nazývajú, napríklad nikdy nevykoplo loptu z čiary v nadstavenom čase. Takže v konečnom dôsledku je to film s  klamlivým zobrazením skutočnosti a síce o lúzroch, ktorí povstali z popola, no stále sú tým zosmiešňovaním aj tak ukazovaní ako lúzri. (18.01.2024)

Jednou za uherský salám prosté vypnu mozek, uležím se na gauči, a totálně mi hlava nebere proč se na takové filmy sypou prachy na rozpočet, ale člověk potřebuje ventilovat tyhle feel-good komedie. Taika Tsatsiky, jako novozélandský Monty Python, co si svým retardovaným infantilním humorem zrovna moc nešetří, ale snímky jako Hon na pačlověky nebo Co děláme v temnotách (co bysme tam taky dělali?), je top strop svého žánru, kdy absurdita střídá opravdový styl. Ujetá blbinka o Fastbenderovi, co gaučuje romské poloopice, s mentálním downovým syndromem, vycvičenou na mlácení pazourku o žulu nebo opíkání dřeva na gazelu, chce přetransformovat něco jako Ligu Maestrů, nebo gorily v Clast of Stars, zní na první pohled jako béčkový námět, který jsme tu viděli už hodněkrát. Na tom pravda je asi polovičatá. Krom amerických komedií pro lobotomy jako Zpátky ve hře, Bláznivá olympiáda nebo dokudrama Cesta zpátky s Benem Flekem, což považuji za největší přešlap svý kariéry. Tady domoročanům stačí jen jeden výkop. To bude dost hardcore operace i pro zkrachovalého trenéra (opět další klišé). Nebavil jsem se tak moc, abych zapomněl na to, jak tam plac oběhavá trans žena, ale úsměvný to bylo, a pár vypečených vtípků to mělo, a hlavně divák zrelaxuje u přírody Jižního tichého oceánu. Kokosy v tropicu. (01.04.2024)

Taikův jemný, lidumilný novozélandský humor je mému srdci fakt blízký a ještě když se tu dá dívat na mnou milovaného Fassbendera, jsou to jenom plusové body. Není to kdovíjak divoký humor, ale není to taky ten americký na sílu tlačený debilní humor plný dvojsmyslů, ale humor dobrých srdcí v podání samojských lidských figurek, které to s vámi vždycky budou myslet dobře ve svém pozitivním přístupu k životu. Za mě by se měl Taika drže těchto svých malých, upřímných a silně oduševnělých komediálních předloh a ne se falešně chytat tzv. magnetů na peníze jako jsou blockbustery o trapných Marvel světech, které člověku nedají nic. Tohle je totiž čistokrevné duševní wellness. (17.02.2024)

První film v kinosedačce roce 2024 průser naštěstí nebyl. I když jeho hodnocení v budoucnu pravděpodobně snížím na tři zářivé, aktuálně musím ocenit hravost Waititiho, pro jehož trhlost jsem zatím neztratil pochopení a popravdě se zasmál víc, než jsem čekal. Určitě na tom má lví podíl fakt, že jsem fotbal od útlého věku vždy rád hrál a dodnes má v mém srdci kulatý nesmysl své místo. Je to klasická underdog story, na které není nic inovativního, přesto si u nějaké takové jednou za čas člověk rád odpočine (mluvím především o lidech, kterým říká něco pojem týmový sport a mnohdy vtipná úskalí, která s ním především na amatérské úrovni člověk zažije - pro ostatní to bude zřejmě "zbytečný film".). Věčně nas*anej a přiožralej Fassy se na tohle perfektně hodí a každá z těch absurdních postaviček okolo ho skvěle doplňuje. Samozřejmě nechybí ani povinná dávka patosu k závěru, ale naštěstí je to v únosných mezích - 70%. (02.01.2024)

Sportovní komedie o trénování nejhoršího fotbalového reprezentačního mužstva na světě jede podle osvědčených šablon, hlavně ale totálně na pohodu s partičkou ryzích sympaťáků. Taika Waititi měl vystřihnout sama sebe a v poločase lehce ztrácí koncentraci (tah na bránu, hehe), jinak drží infantilitu na uzdě a častokrát jsem se s chutí zasmál. A jelikož se teď okamžitě chci na Americkou Samou přestěhovat, tak pozitivně nadhodnotím. :) (11.03.2024)