Suburra

Jestli lze o nějakém filmu prohlásit, že má styl a big balls, tak je to bezpochyby Suburra. Italské podání o podsvětí v porovnání s americkým je o něco atraktivnější a dravější. Absolutní dominance ve vizuálu a překvapivě fungujícím soundtracku. Skvělé postavy a skvostná přehlídka několika sociálních struktur od církve přes mafiánské bossy až po rajcovní děvky. K úplné spokojenosti mi chyběl jen větší tah na branku a efektnější finále. Ovšem v rámci žánru a celkového vyobrazení násilí rozhodně nadprůměr. (14.07.2022)

Přesně tohle mám na evropské kinematografii nejraději. Občas totiž vyprodukuje snímek, o kterém slyšíte jen letmo či uvidíte trailer na kanále, kam jste jenom náhodně přepnuli, přičemž Vás ve finále "semele" a zanechá v němém úžasu více než kdejaký holywoodský spektákl. Suburra je přesně tímhle případem, jelikož režisér Stefano Sollima na ploše čítající 135 minut rozehrává několik zdánlivě nesouvisejících epizod, které postupem času zapadnou dohromady jako přesně vysoustružený kus nádherně odvedené strojírenské práce. Po celou dobu stopáže jsem byl ohromen stylem, jakým režisér pracuje s reáliemi Říma, herci, lidskými osudy, a tím, jak se nakonec propletou dohromady ve skvěle napsaném příběhu. Celý tento výjev obestírá skvěle zvolený soundtrack, který mi rezonuje v uších ještě teď. Upřímně, ještě než jsem si film pustil, byl docela skeptický ke zdejším hodnocením, nicméně teď, pár minut po projekci musím uznat, že Suburra je filmem, který mi svým syrovým a nekompromisním přístupem k dané látce zcela vyrazil dech. Jsem moc rád, že jsem dal na radu (Lektor!), potažmo i na zdejší hodnocení a film si pustil. A pustit byste si ho měli i Vy, mohu ho totiž s čistým svědomím vřele doporučit. (01.02.2016)

Pomalé nadväzovanie s postupným rozmotávaním vzájomne na seba prepojených, "úplne odlišných" okolností dáva akýsi celok príbehu, ktorý odsúva tento snímok v podobe talianskeho mascarpone do úplne inej dimenzie cukrárne. Sam za seba nemôžem inak, iba vychváliť tento scenár až do samého neba. Jediné čo mi na celom "projekte" prezentácie inak reálne pôsobiaceho filmu nesedí je fakt, že mafia sa odjakživa (v prvom rade!) riadila vzájomným rešpektom. Preto mi príde zbrklé konanie podaktorých mecenášov, respektíve ich poskokov (aj keď sa opäť potvrdilo, že za všetkým zlým hľadaj ženu, respektíve cigáňa), prinajmenšom pritiahnuté za vlasy. Záver "Ala Tutti" mi neumožňuje inak, iba udeliť plný počet. Milujem keď každý dostane to, čo si zaslúži. Tá piata hviezda je síce mierne s nadsázkou, no zrejme za celkovo odvedenú prácu plne zaslúžená. (17.05.2016)

Audiovizuálně přestylizovaná, málomluvná a přesto více než výřečná freska o temné straně věčného města, která zvládá kvantum postav, bezprecedentní násilí i metaforická podobenství. Některé nitky by ještě potřebovaly v závěru uzel navíc, ale i tak je to v nejlepším slova smyslu intenzivní a vyčerpávající divácký zážitek. (15.01.2017)

Co máte všichni s tím soundtrackem? Něco podobnýho jsem slyšel naposled u nějakého dokumentu o snowboardu, dyť se to k tomu vubec nehodilo. Jinak se jedná o fajn gangsta film z Říma, ve kterým se proplétají cigánští mafoši, převaděčtí mafoši, gambl mafoši, vysocí politici a drahý kurvy. Mě osobně mrzí strojená killa pointa, která mě hlavně ve vztahu k politickým kuloárům vůbec neuspokojila, a to protože na tuto notu ladí úvod filmu. Na Itálii OK. 75% (01.01.2016)