Nádejná mladá žena

Fantastický pochmúrny (a pritom pestrofarebný) thriller s bublajúcou znepokojujúcou atmosférou, ktorý doteraz asi najlepšie pracuje s motívom #metoo. Emerald Fennell sa mohla vydať cestou priamočiarej žánrovky (ako Coffy), alebo rozvíjať tému psychologickej traumy do absurdna (ako Audition), rozhodla sa ale odvážne vydať vlastnou cestou. Od dokonalosti Promising Young Woman delia v podstate len dva veci: film mohol skončiť o tri minúty skôr (ale do toho ju údajne dotlačili producenti) a línia so vzťahom s Ryanom až príliš šuští papierom. Inak je to mimoriadne dravý debut a teším sa na ďalšie filmy Emerald Fennell. PS: Jennifer Coolidge asi prvý krát nehrá ochechuľu. (25.01.2021)

Nepříjemné na sledování to nakonec bylo víc než I Spit On Your Grave. Skvěle koncipovaná protagonistka, která nikdy nezačne být sympatická, ale nejde ji ani ignorovat. Celý zážitek byl intenzivně zneklidňující. Největší hodnota toho filmu ale je, že je nomonivaný na Oscara - přítomnost na tak prominentním místě, aby se nad ním mohli lidi rozhořčovat a lámat rukama, je přece jenom úžasná a dodává hodně plusových bodů. (Paradoxně jediná scéna, která mi přišla zvlášť přehnaná, byla ta s Molinou, která se snažila ukázat upřímně litujícího muže - zajímalo by mě, jestli byl záměr, že ze všech zrovna tenhle prvek vypadá tak nepřirozeně a nezvykle.) Nadějná mladá žena je statement, který byl slyšet. A já zvládnul ten film sledovat i s tím, jak moc mě irituje Bo Burnham, což je velký výkon. Jediné, co mě mrzelo, byla ta snaha vyextrahovat tomu v nějakém slova smyslu šťastný konec, ve kterém bude nějaké zadostiučinění - přišlo mi, že to trochu neguje sílu filmu. (25.04.2021)

Carey Mulligan je velmi dobrá herečka. Svými roztomilými obličejíky si získala i mainstreamovější diváky, kteří zrovna nevyhledávají artovější kousky jako Stud nebo Sufražetka. Tady je správně drzá, mazaná a upřímná a osobně mě zajímalo, jak si s „temnější“ provokativní polohou poradí. Poradila, ovšem zůstala na všechno tak nějak sama. Mladá nadějná studentka medicíny Cassie měla všechno solidně rozjeté, ovšem jedna tragická událost všechno změnila. A mohla za to banda nadržených spolužáků, kteří z mocenské pozice a pod vlivem alkoholu jaksi nepochopili, jak tenká je hranice mezi legrací, obtěžováním a sexuálním násilím. Naše hrdinka se studiem práskne, bezmocně vzpomíná, dál bydlí u rodičů a pracuje v kavárně. A po nocích žije tak trochu jiným životem. Záhy potká spolužáka, ve kterém uvidí šanci napravit/otevřít staré rány. Pochopitelně je to značný #Meetoo konstrukt, kdy to schytají skoro všichni chlapi, kteří Cassie vlezou do cesty. Jenže nakonec to není tak znepokojivé a promyšlené, jak se to tváří, ač tvůrci téma zneužívání žen uchopili poměrně neotřele. Navíc jí mnohé až příliš snadno vycházelo/procházelo. Provokativní jen lehoučce, na dřeň jsme rozhodně nešli, atmosféra průměrná, Carey velmi solidní, i když na nějaké herecké ceny to nevidím. Pokud tedy u „porotců“ nevyhraje samotné téma. Skladba Toxic cool. (10.01.2021)

Nemrdaná stará pizda je na vulvu postaveným tupým manifestem zoufale netknuté feministické vagíny, jehož jediným účelem je na vlně hnutí #metoocunt hystericky černobíle vykřičet do světa, jací jsou chlapi sexistická a šovinistická hovada. Já, erudovaná kapacita v oboru, se ovšem s kolegyněmi velkobritskými psychovložkami u tohoto tématu nepatrně rozcházím v odborné terminologii. Tam, kde ony angažovaně žonglují s termity jako „primitivním maskulinním chtíčem fyzicky i emocionálně brutálně viktimizovaná ubohá žena“, já neváhám použít, dle mého objektivního názoru daleko výstižnější, „vypatlaná až nesvéprávná labilní kráva, co si konečně poprvé a patrně naposled zašukala“. No řekněte sami, jak jinak byste determinovali pypku, která dobrovolně vleze na obvyklý školní zpitý qartýr plný nadržených, ožralých fotbalistů, o nichž všude kolují prznící legendy, tam se zduní jako prase do bezvědomí a čeká, že se odtamtud ráno vypotácí neposqrněna jogurtem a s romantickou plísní bratrů Nedvědů na rtech? To je něco, jako by podepsala smlouvu na natáčení porna a na plac naběhla neochvějně přesvědčena, že ji tam vyprcají jen počítačovými efekty. Labilní a výhradně účelové jsou zde i pohnutky od přirození kafilerně odporné Kery Chuligán, které na tom qartýru nikdo karburátor nesešteloval, protože i rumem totálně komatizovaný nadrženec má své hranice a důstojnost. Kluci vykropili hrobku jen její BíeFeFce, která tu strašlivou újmu, ač u toho byla na sračky a o ničem nevěděla, prostě nerozchodila, a z toho příšerného posttraumatického stresu kopla do kalendáře. Načež si milá vyrachtaná Kery stanovila jako životní poslání mstít se všem těm odporným šovinistickým sviním tím, že jim vždycky v nejlepším uteče z pod čuráka a dělá si pak čárky do deníčku. Prostě řídký a přiblblý poševní šlem ala #jajsemtakykrava. Ale má to alespoň šťastný konec, a na světě je stále převaha samic, které po troše té vulvoskopie u psychiatra neskončí, a naopak chtějí nášup, tudíž budu nebývale milosrdný. Epilog: Celou dobu mi to připomínalo onen sice kapku košilatý, ovšem pravdivý příběh s poučením o blondýně, která vlezla do baru, kde sedělo asi třicet horníků, a poručila si vodku. Pak hned druhou, třetí, čtvrtou ... Když už po desátém frťanovi kapku vrávorala, začalo ji osazenstvo povzbuzovat a kupovat ji další, a jakmile byla na hadry, celý bar ji pečlivě altruisticky omrdal. Druhý den se objevila znovu a situace se opakovala jako přes kopírák - vodky, ještě více vodek, povzbuzování, koma, grupáč … Třetí den naběhla k baru a povídá: „Dneska bych si dala fernet.“ A barman na to: „Ale copak, copak, slečno, naše vodka už vám nechutná?“ „Ale kdeže, chutná, chutná, je vynikající! Akorát mě po ní vždycky děsně pálí kunda.“ (03.05.2021)

Pomsta jako chladný nástroj satisfakce. Když na to přijde, může se obejít bez násilí a dokonce i účasti.. Ostré hrany misandrie jsou obroušeny žánrem černé komedie a i když asi víte, s jakými kartami se hraje, jejich pomalé vykládání na stůl přináší užitek. Obsazení Mulligan do role lehce našedlé myši, co si libuje být zatlačena v koutě, lze považovat za dobrý tah, neboť paní produkční Margot Robbie bych tu postavu jen těžko uvěřil. Po jisté scéně na bachelor party, která trvá nepříjemně dlouho, ale přesně tak, jak by trvala v reálném čase, jsem v tom měl jasno. Ten film má vaječníky! (23.03.2021)