Réžia:
Vitalij ManskyjScenár:
Vitalij ManskyjKamera:
Alexandra IvanovaHudba:
Kārlis AuzānsHrajú:
Lee Zin-MiVOD (1)
Obsahy(1)
Severokórejská dievčina Zin-mi sa pripravuje na oslavy výročia najvyššieho vodcu Kim Čong-ila. Uznávaný ruský dokumentarista Vitalij Mansky dostáva povolenie sledovať celú jej rodinu. Je mu však umožnené filmovať iba podľa starostlivo pripraveného scenára, aby nič nenarušilo obrázok života spokojného ľudu. Napriek tomu je snímok úplným opakom propagandy. Dokumentaristi totiž nechali bežať kameru aj vo chvíľach, keď sú scény vopred aranžované severokórejskými „režisérmi". Alebo ju namierili na usvedčujúce detaily, ktoré majstrom manipulácie unikli. Zábery, ktoré nemali nikdy vzniknúť, šikovne vložili do príbehu o zdanlivo šťastnom živote v novodobej potemkinovskej dedine. Film V lúčoch slnka portrétuje Severnú Kóreu asi jediným možným spôsobom – ako nezámernú situačnú tragikomédiu. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (1)
Recenzie (132)
I přímo v Severní Koreji, za dohledu režimu, je možné natočit dokumentární film, který bude dostatečně upřímný. Stačí mít trochu odvahy, nebát se mít zapnutou kameru a doufat, že Severokorejci netuší, co zvládne střih, když se s ním umí a když se to umí s kamerou. Zajímavý pohled do země, kde dobře víte, že to s lidmi není v pořádku. ()
"Správně, hodit po nich velký kámen!" I když se dokumentární tvorbě většinou vyhýbám, tentokrát jsem udělal vyjímku a protože se mi do lesa s hanákem nechtělo, rozhodl jsem se vyrazit si sám do Pchjongjangu, ze kterého je tento dokument. Jenže on je to vlastně spíš takový hraný dokument, nebo nahraný? Každopádně to je ale dokumentární film s tou nejkrásnější Kimčongílií v popředí a s tou nejpopulárnější Té trojkou v pozadí, jehož děj jasně dokazuje, že stalinistický režim byl vždy nejpřísněji dodržován na území Asie. Pořád mám však pocit, že se podobné skutečnosti z tohoto snímku odehrávaly během padesátých let minulého století, také u nás. V zemi, která generalissimu Stalinovi postavila pomník. ()
Ta nejlepší adaptace Orwellova románu 1984, jakou jsem viděl. Opravdu, to už snad ani nejde nazývat komunismem, to už je řádově úplně někde jinde. Je to strašné. A ze všeho nejvíc snad ta všednost, ten obyčejný život zachycený v postranních pohledech a záběrech. Na jednu stranu je děsivé vidět masu lidí, kterým je systematicky vymýván mozek, jsou permanentně kontrolováni a ve všem řízeni a kteří žijí jen pro svého milovaného vůdce, který na ně shlíží z milionů portrétů v ulicích, institucích i ve vlastních domovech. Ale něco mi přesto připadalo ještě děsivější. Přemýšlel jsem, co je tak divného na těch ulicích v postranních záběrech... a pak mi to došlo, je to to všudypřítomné ticho (mimo záběry s řízenými oslavami a megafony). Nikdo se s nikým nebaví, nikdo se nesměje (o křiku a zpěvu ani nemluvě). Pak jsem došel lehce k tomu, co mi připadá divného na těch lidech... je to ten nesmazatelný smutek ve tvářích, které se smějí jen na povel. To narušuje jen ten ještě nevinný dětský živel, neklidný v zástupech, usínající při projevech, smějící se směšnému... dokud i jeho systém nesemele. A v tom je nejmrazivější závěr celého filmu: Mysli na něco hezkého. - Na co? - Na něco pěkného. - Já nevím... - Vzpomeň si na nějakou hezkou básničku. - Mám recitovat? Uf. ()
Smotný fakt, že občas vidíme jak režim režíruje, nebo, že nám Vitalij sdělí, že ten či onen záběr nezobrazuje realitu, dost dobře nestačí k tomu aby si divák z té hodiny a půl odnesl nějaké skutečně zásadní pocity.. Všudypřítomná, šeď, nuda, rutina, slepá poslušnost, atd je ale i tak dost čitelná aby si divák udělal aspoň hrubý obrázek o severokorejských reáliích. ()
Jo, zadek99 zas preklada vsetky severokorejske mena ako ze Kym Il Sung a Kim Jong Un a juche do cestiny. No ja to necham v povodnom zneni, lebo korejske a cinske preklady ktore sa robia pre Europu este doteraz nie su jednotne. kazdopadne tocilo sa nielen v DPRK ale aj v Cesku. S tym dievcatom to bola silna scena, uznavam : 77 % ()
Galéria (25)
Fotka © Salzgeber & Company Medien
Zaujímavosti (4)
- “Chtěl jsem natočit film o pravé Koreji, ale neexistuje tam reálný život tak, jak ho známe. Vyskytuje se tam pouze vize mýtu o skutečném životě. Takže jsme udělali film o falešné realitě,” sdělil Vitalij Manskij pro britský Guardian po ročním natáčení v Severní Koreji. (Zdroj: 2media)
- Po uvedení snímku Sevekorejci bombardovali autory snímku protestními nótami. Později se situace změnila a jejich tón pozoruhodně zvlídněl. Dostali od nich další tři dopisy, ve kterých se obraceli velmi přátelsky a nejrůznějšími způsoby zkoušeli režiséra nalákat na návštěvu KLDR, údajně na nějaké důležité jednání. Všechny tyto dopisy končí tím, že Zin-mi se po něm strašně stýská. (ganjoman)
- Na průběh natáčení dohlíželi místní ideoví pracovníci. (ČSFD)
Reklama