V lúčoch slnka

I přímo v Severní Koreji, za dohledu režimu, je možné natočit dokumentární film, který bude dostatečně upřímný. Stačí mít trochu odvahy, nebát se mít zapnutou kameru a doufat, že Severokorejci netuší, co zvládne střih, když se s ním umí a když se to umí s kamerou. Zajímavý pohled do země, kde dobře víte, že to s lidmi není v pořádku. (03.10.2017)

"Správně, hodit po nich velký kámen!" I když se dokumentární tvorbě většinou vyhýbám, tentokrát jsem udělal vyjímku a protože se mi do lesa s hanákem nechtělo, rozhodl jsem se vyrazit si sám do Pchjongjangu, ze kterého je tento dokument. Jenže on je to vlastně spíš takový hraný dokument, nebo nahraný? Každopádně to je ale dokumentární film s tou nejkrásnější Kimčongílií v popředí a s tou nejpopulárnější Té trojkou v pozadí, jehož děj jasně dokazuje, že stalinistický režim byl vždy nejpřísněji dodržován na území Asie. Pořád mám však pocit, že se podobné skutečnosti z tohoto snímku odehrávaly během padesátých let minulého století, také u nás. V zemi, která generalissimu Stalinovi postavila pomník. (15.04.2016)

Ta nejlepší adaptace Orwellova románu 1984, jakou jsem viděl. Opravdu, to už snad ani nejde nazývat komunismem, to už je řádově úplně někde jinde. Je to strašné. A ze všeho nejvíc snad ta všednost, ten obyčejný život zachycený v postranních pohledech a záběrech. Na jednu stranu je děsivé vidět masu lidí, kterým je systematicky vymýván mozek, jsou permanentně kontrolováni a ve všem řízeni a kteří žijí jen pro svého milovaného vůdce, který na ně shlíží z milionů portrétů v ulicích, institucích i ve vlastních domovech. Ale něco mi přesto připadalo ještě děsivější. Přemýšlel jsem, co je tak divného na těch ulicích v postranních záběrech... a pak mi to došlo, je to to všudypřítomné ticho (mimo záběry s řízenými oslavami a megafony). Nikdo se s nikým nebaví, nikdo se nesměje (o křiku a zpěvu ani nemluvě). Pak jsem došel lehce k tomu, co mi připadá divného na těch lidech... je to ten nesmazatelný smutek ve tvářích, které se smějí jen na povel. To narušuje jen ten ještě nevinný dětský živel, neklidný v zástupech, usínající při projevech, smějící se směšnému... dokud i jeho systém nesemele. A v tom je nejmrazivější závěr celého filmu: Mysli na něco hezkého. - Na co? - Na něco pěkného. - Já nevím... - Vzpomeň si na nějakou hezkou básničku. - Mám recitovat? Uf. (28.08.2017)

Smotný fakt, že občas vidíme jak režim režíruje, nebo, že nám Vitalij sdělí, že ten či onen záběr nezobrazuje realitu, dost dobře nestačí k tomu aby si divák z té hodiny a půl odnesl nějaké skutečně zásadní pocity.. Všudypřítomná, šeď, nuda, rutina, slepá poslušnost, atd je ale i tak dost čitelná aby si divák udělal aspoň hrubý obrázek o severokorejských reáliích. (30.11.2019)

Jo, zadek99 zas preklada vsetky severokorejske mena ako ze Kym Il Sung a Kim Jong Un a juche do cestiny. No ja to necham v povodnom zneni, lebo korejske a cinske preklady ktore sa robia pre Europu este doteraz nie su jednotne. kazdopadne tocilo sa nielen v DPRK ale aj v Cesku. S tym dievcatom to bola silna scena, uznavam : 77 % (27.01.2019)