V lúčoch slnka

Asi těžko lamentovat nad výsledkem, když tvůrcům o samotě bez dohlížitelů režimu nebylo dopřáno ani 15 minut času, natož natočit záběry dle vlastní vůle a pohledu. Budu skoupý a hvězdu navíc dám, neb alespoň se jim podařilo zaznamenat, jak tamní diktatura společnost řídí. Smutná, šedivá (sledujte módu), celonárodní betonová spartakiáda opěvující a zbožšťující své vůdce a maršály. (18.12.2016)

I trochu sofistikovanější software by dokázal vytvořit inteligentnější dialogy, než jaké zaznívají ve filmu. Tentokrát ovšem záměr tvůrců funguje. Při opakujících se proklamacích můžeme přemýšlet, co si skutečně ti lidé myslí. Ani sám režisér to netuší. Manskij říká, že vůbec neměl možnost s rodinou mluvit, i když o ní točil film. Severní Korea je země, kde se lidé smějí, jen když musí. Klanění se Kimům a pěstování nenávisti. Kam se hrabe náš komunistický režim, takový výplach mozků jsme tady niky nezažili. (29.04.2016)

Kdepak, tentokrát cenzoři a dohlížitelé drahého vůdce lidu Severní Koreje ani trochu nepotěšili. Je sice evidentní, že některé záběry a mezititulky byly přidány až dodatečně, ale i tak se jedná o trestuhodné selhání, kde bych se vůbec nedivil, kdyby mělo pro některé korejské úředníky velice nepříznivou dohru. Mělo jít o další propagandistický triumf režimu, jenže Vitalij Manskij pojal snímek jako obžalobu diktatury, která je bizarní kombinací orientální despocie a levičáckého totalitarismu 20. století. Nemusíte umět číst mezi řádky a luštit jinotaje, aby vám z toho, co vidíte, bylo hodně nepříjemně a abyste si spočítali, jaký je ve skutečnosti život v Severní Koreji. Manskij klade záběry tak, aby neustále vytvářel jízlivě sarkastický dojem a aby shazoval pompézní fasádu a odhaloval odpudivou podstatu systému. Tomu, co ukazuje, se dá smát, ale z drtivé většiny vám z toho nejspíš bude smutno. Vedle skvělých scén, jako je např. jízda metrem nebo ukázka naaranžovaných "pracovišť" obou rodičů, se ve snímku objevuje řada míst, které se nepříjemně táhnou nebo jsou opakováním už použitých motivů. Proto se nakonec přikláním k pouhým 3 hvězdičkám a 65 % celkového dojmu. (03.09.2017)

-4* vyzbrojen zvědavostí jsem se vrhnul do dvou filmů, které by mohli dobře charakterizovat dnešní Severní Koreu - dokumenty V paprscích slunce a Propaganda. Tento dobře ukazuje jak systém, do kterého si nenechají zvenku kecat a občané jsou jen loutky, které se bojí čehokoliv, čímž by se mohli znelíbit a tím pádem být zlikvidováni i s celou rodinou. Zejména poslední nejemotivnější záběr ukazuje, že děti jsou už jako roboti bez vlastního úsudku. Z obou usuzuji, že to bude hodně těžké v Severní Korey něco změnit a hlavně to bude trvat hodně dlouho a ani nevím, jak by měl vypadat výsledek. [ PŘÍBĚH: 0 /// SMYSL: 3 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 1 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (22.01.2017)

Celé to působí jako děsně vtipná parodie či satira. Nejsmutnější na tom však je, že je to realita.Je to realita každého všedního dne každé obyčejné rodiny a jednotlivce, kteří v této příšerné zemi (rozuměj příšerném diktátu klanu Kimů) žijí. Závěrečný záběr je jedním z nejsilnějších momentů, které jsem kdy na filmovém plátně viděl. Tento dokument doporučuji kokotům jako je basketbalista Rodman a snad jeho kámoš Un a jemu podobní nebudou u vlády příliš dlouho. I když si bohužel myslím, že v této zemi budou. (07.11.2016)