Vyproštění

Parchanti mrňaví. Chris Hemsworth tu bije indické děti! Špičkové akční scény poháněné přímočarým příběhem neznámého komiksu těží především z bláznivého zápalu režiséra Sama Hargrava, který se nebál připoutat sebe a kameru na auto, aby dosáhl cíleného výsledku. Honička v meďouru na jeden záběr skrz útočící Dhaku je díky tomu důvodem k opakovanému zhlédnutí. Děcka s kalachem na každém rohu, špína krev a podřezané krky udržují směr nastavený Wickem. Budoucnost akčního filmu není růžová, je krvavě rudá. (24.04.2020)

Z názvu Extraction mě rozbolely zuby, to byl ale zároveň i jedinej můj problém s tímhle bijákem. Netflix diktuje současný filmový tempo a Hemsworth zas ukazuje, jak má dneska herec zvládat bojový scény. Podle mě ho ani nemusel nikdo líčit, na konci vypadal tak, že rovnou půjde na autobus do lázní. Za čtvrtou hvězdu ale může hlavně kamera. To bylo pohlazení po očích, konečně se zase jednou našel kameraman, kterej netrpí Parkinsonem. Je totiž supr, když po skončení akčňáku nemusím do lékárny pro ibalgin. (02.10.2022)

Výborná akce v blbém filmu. Dalo se to čekat a klaplo to. Mnohokrát viděná story, kterak dosud „bezcitný“ a na cíl zaměřený jedinec (s traumatem z minulosti, které nás nedojme) poruší v polorozsekaném stavu mnohé ze svých žoldáckých zásad a pokusí se z bangladéšských uliček vytáhnout kluka, nad kterým visí jasný ortel smrti. Po krku mu jdou zabijáci, kterým je tak nějak jedno, zda se dožijí dalšího rána. Prostě béčko jak vyšité. Ovšem místy áčkově prošívané. Za kameru se totiž posadil (a myslím, že moc neposeděl) choreograf akčních scén většiny velkých marvelovek Sam Hargrave. A akce mu jde parádně. Třeba v první půli (škoda, že vrchol je tak brzy) přichází honičkopřestřelkobitka v jednom, náš hrdina se na dlouhé minuty nezastaví, likvidace protivníků je intenzivní a velmi výživná. A velmi surová. A divák má mít pocit, že je natočená na jeden záběr. Není, ovšem kamera je demolition manovi neustále v patách, vypadává s ním z okna, uhýbá kulkám, odolává pěstím i nárazům aut. Prostě poctivé kaskadérské řemeslo plné silných detailů. Jenže následně hodně zvolníme, dějově to jde ještě víc do kopru, postava Davida Harboura je úplně navíc, nad prostinkými motivy jednání dalších postav je lepší se nezamýšlet, a tak nějak doklopýtáme do (poměrně slušného) finále. Chris Hemsworth je urputný gladiátor se zlomenou duší, zrušená ruka nebo kulka někde v těle ho nezastaví a sype to dál a dál. A protivníci mu skáčou do cesty/do rány, jak kdyby jejich centrální nervový systém jel na neutrál. Velmi dobré řemeslo, příběh bych už nechal bez komentáře. 70% (28.04.2020)

Nařáchlejší verze Muže v ohni aneb další ze série akčních filmů "kaskadér režisérem", kde se samo sebou rozumí, že roztřesená kamera a zběsilý střih jsou morem akčního žánru. Ze shodného ranku jako Zátahy a Wickové. Nikoli stylem akce, typem filmu či nekompromisní syrovostí, ale že si během akčních pasáží několikrát nevyhnutelně samým nadšením řeknete "tak tohle jsem ještě nikdy neviděl, ale rozhodně chtěl vždycky vidět". Neřeknete si to sice zdaleka tak často (v podstatě dvakrát; u "jakože jednozáběrovém" jedenácti minutovém akčním infernu napříč slumy a mlácení harantů) jako u druhého Zátahu či u pokračování Johna Wicka, ale pořád o poznání častěji než u většiny akčních snímků poslední dekády (čest výjimkám). Navíc je to v časté akci dostatečně variabilní, aby se neomrzela. Přímočarost jde k duhu, postavy načrtnuté ale funkční, emoce jímají, stěrače stírají. Výsledkem je žánrovka, která ví, čím chce být a komu je určena. K naprosté spokojenosti schází jedině méně tklivého zachmuřeného sebezpytování, nepřežlutěné tónování a závěr, který by nepůsobil jako vyšumění do ztracena. (25.04.2020)

V ideálním světě by to byl John Wick meets Raid with Punisher touch, ale ouha. K prvnímu tu schází větší akční nadsázka, byť většině rvaček a přestřelek se nedá nic vytknout, špičkový stunt showreel. Ve srovnání s Garthem Evansem a jeho partou indonéských sebevrahů ale přeci jenom Extraction nikdy nevyrazí dech. Hemsworthovi to v plné polní sluší, ale táhne s sebou taky tuctové back story a hodně chlapácké něhy, které se nedá věřit, i když toho kluka mám rád a sežeru mu každý post na Instagramu. Na tohle dealování smrtící něhy je tu jediný odborník, a to je Joe Bernthal. Šel bych výš, nebýt třeskutě pitomého finále a faktu, že bangladéšský Ivan Jonák měl dostat víc prostoru. BTW za scénu s mlácením dětí děkuju, po měsíci karantény solidně katarzní. P. S. Pokud to čte někdo z Netflixu (určitě jo), autora překladu střelte do nohy a zaplaťte si překladatele. Tenhle člověk je podvodník a nepotřebuje vyprostit, ale vykostit. (25.04.2020)