Bombardování

21. marca 1945, Kodaň, Dánsko - Operácia Kartágo. Cieľom mal byť Shellhus (sídlo Gestapa), no bohužiaľ, táto operácia sa preslávila skôr tragédiou, ktorá sa odohrala v cirkevnej škole Jeanne d'Arc. Výsledkom bolo 105 obetí (z toho 86 detí). A presne o tom je tento smutný a emocionálne vypätý film... Spracovanie bolo vynikajúce a pôsobilo silne realisticky, čo je rozhodne plus. Páčila sa mi dramatizácia a aj tie okolité dejové vetvy združené okolo vybraných postáv, ktoré ešte viac zvýraznili epický rozmer príbehu a toho čo predchádzalo tejto tragédii. Trochu škoda, že v závere boli osudy ostatných hlavných postáv odstrihnuté - takže nevieme, ako to dopadlo s Teresou či Frederikom. Ale tá záverečná scéna stála za to! (01.04.2022)

Film ako celok sa mi v podstate páčil. No nejako som z neho nebol unesený, tak akoby som čakal pri snímke z takouto tematikou. Či to je kvôli situácií na Ukrajine ktorú celkom silne prežívam alebo to hranie na city, ktoré mi tu tak úplne nesadlo, no tak či onak ide o viac než len zaujímavú štúdiu rôznorodých postáv ktoré majú jeden spoločný menovateľ. Svetovú vojnu. Striedanie postáv a ich preplietanie sa medzi svojimi dejovými linkami malo až nádych festivalového filmu. To ma najviac zaujalo aj bavilo. To samotné bombardovanie a finále ma už tak nevtiahlo do seba. A to ani nechcem kritizovať autorov, že by som tam niečo rázne menil alebo by im niečo nevyšlo. Ide viac-menej iba o moje pocity. Hodnotenie 3,5*. (20.07.2022)

atmosféricky i vizuálně povedené válečné drama o tom jak byla při náletu, jehož cílem bylo velení gestapa, na samém sklonku války vybombardována i škola, ve které následně zemřely desítky dětí a dospělých. Po poměrně silném začátku film hodně zvolní tempo a snaží se o charakterizaci několika málo postav, jejichž osudy se v závěrečné třetině různě prolnou. Pokud se něco Bornedalovi daří, pak je to posupné utahování emočních šroubů, které vyvrcholí v poslední půl hodině během samotného náletu, následném hledání obětí a přeživších v sutinách školy a korunu tomu nasadí v úplném a sakra silném závěru...75% (17.03.2022)

Rčení "pije jako Dán" bylo aplikováno na anglickou letku pilotů, pověřenou vybombardovat ústředí gestapa sídlící v dánské Kodani. Ovšem cílem mise se stane omylem i škola plná civilistů. Režisér a scenárista v jedné osobě Ole Bornedal sáhl po látce z 2. světové války, konkrétně po období jen pár měsíců před jejím koncem. Situuje diváky do nacisty okupované Kodani (k tomuto účelu dobře posloužilo natáčení v pražských exteriérech), kde to na ulicích vře, policie zneužívá své moci a fanatismu a katolická řádová sestra se brání svému pokušení. Napjatá nálada panuje ve městě minimálně hodinu, než dojde ke stěžejní scéně bombardování, po níž své místo zaujme působivý obraz zkázy, který jitří divácké smysly, jelikož režisér necílí na krvavou explicitnost. Ačkoliv scény výslechů na gestapu disponují svojí krvavou úderností i nevlídností prostředí. Na televizní poměry je film solidně natočený. O Bornedalovi se tak nějak ví, že má talent a umí natočit za menší rozpočet zajímavý film. Tenhle válečný snímek je výrazný ve své jinakosti. Určitě je svým pojetím v mnohém odlišný od spřízněných válečných snímků a rozhodně vyčnívá svojí originálností, která ve válečném žánru už pomalu bere za své. Určitou neotřelost se mu podařilo aplikovat i do vyobrazení osudů obyvatel města, taktéž dánské vnímání války je ve filmových vodách poměrně vzácně popisováno. Vrcholem filmu je pak bombardování a následné vyprošťování zasypaných obětí pod troskami budovy, jejíž instituci už měl ve svých učených školních hrátkách i samotný Komenský. Bornedal tak nějak stihne za hodinu popsat charakterizaci svých postav, aby pak následně ve zbytku filmu nechal vyniknout jejich zoufalství z blížící se smrti. Pod troskami bylo sice zasypáno mnohem více civilistů (počet 120) - množství malých dětí, rovněž učitelky i katolické sestry, jak uvidíme na archivním snímku po skončení filmu, ovšem nejvíce utrpení zažije jeptiška a malá holčička, které budou při vědomí. Holka bude kdesi pod sutinami líčit své hrůzostrašné zranění, aniž by ji kamera zabírala, dostává průchod divácká představivost, která pracuje naplno. Ole Bornedal se zase jednou tvůrčím způsobem připomněl. Se svým zdatným hereckým týmem bez hvězdných jmenných položek, za drobné účasti známějších českých herců a s Netflixem v zádech natočil působivé drama o lidských osudech. 8/10 (14.03.2022)

Možno sa niekomu bude zdať, že sa vo filme minimálne prvú polovicu nič nedeje. Len sem-tam sa vyskytne trochu zaujímavejší dialóg. No podľa môjho názoru je opak pravdou. Režisér tu v úvodnej časti príbehu rozohráva postupnú psychologickú partičku a servíruje svoje myšlienky divákovi pekne po dávkach. Je to taká výborná psycho príprava na to, čo má prísť. Každá jedna postava, hlavne tie decké, tu má čo povedať. Je zaujímavé sledovať ten vývoj, najmä u toho chlapca. Najprv okolie nechápe, no neskôr už pochopí. K tomu sebareflexia toho dánskeho kolaboranta.... No najviac ma dostal ten záver. Ani nie to bomabrdovanie (výborne natočené), ako skôr to dievčatko a tá jej kaša. To mi odpálilo dekel. Už lepšia bodka na záver nemohla byť. Silný nadpriemer. 85/100 (17.03.2022)