Severan

Asi mnohí neprekusnú, že Northman je "iba" Gladiátor na severe. Asi ešte o niečo krvavejší, divočejší a s ambivalentnejšími postavami. Rozumej, dobrák tu nie je vážne nik a keď tak sledujete hlavnú postavu počas prvej polovice snímky, tak ste nakoniec prekvapení, že mu aj tak v konečnom dôsledku držíte palce. Ale keď si chcel Eggert nakrútiť klasickú zápletku po svojom, prečo mu vyčítať dejové klišé. Ono keď sa chcete pomstiť, tak sa chcete pomstiť a basta fidli. Len s tými mamičkami môže byť občas kríž. Hawke sa tu dlho neohreje a Dafoe si všetko na pľaci odkrútil do hodinky, ak by te náhodou išli do kina len kvôli nim. (25.04.2022)

Četl jsem o poctivé atmosféře, četl jsem o provokativních scénách a nešetření diváka. Platí jen to první. Protože já si projevy těžkých časů představuju ještě syrovější a drsnější. V Eggersově (obecně je Robert Eggers krapet přeceňovaný) Čarodějnici za mě byla přemíra náboženství a přemíra hysterie, tady se k hysterii přidává přemíra rituálů, blouznění a nadpřirozených úkazů. A přebilo to scény, které měly být nasáklé krví. A kterých je vlastně nakonec pomálu. Když ovšem přijdou (útok na slovanskou vesnici), tak se divák zaraduje, zejména práce s mizanscénou nemá chybu. Každopádně postupně: kluk chce pomstít otce-krále a zachránit matku-chladnou podivínku. Pomsta je tím, co ho táhne kupředu. Jenže z vraha-zrádného bratra je farmář, protože o království přišel, a všem je tak nějak ukradený. Jsme ve světě, ve kterém je hodnota lidského života nízká, ve světě pustém a děsivém. Ovšem tak nějak za polovinou je dění na plátně poněkud rozvleklé a nevtahující. Přitom to už je na plátně největší trumf: půvabná otrokyně Anya Taylor-Joy, která mě bavila nejvíc. Výsledek se tváří obrovsky vážně, ale je to takové průměrné vyžití bez hmatatelného vnitřního užití. Klaním se nicméně před kamerou, hudbou a zvukem. Tři až čtyři hvězdy. (15.04.2022)

Čarodějnice u mě stále vede, ale rozhodně jsem si Seveřana užil víc než přehoněnej Maják.  V první polovině jsem věřil tomu, že plná palba padne. Je to drsné, stylové, a ve scéně dobývání vesnice je Alexander Skarsgård opravdu "zvíře". Úplně nejvíc jsem si užíval různé ty šamanské rituály a mýtické výjevy, balancující na pomezí mezi halucinací/snem a nadpřirozenem. Ale nakonec musím strhnout bodík za něco, co si Eggers v tomhle filmu vyzkoušel vůbec poprvé - a imho moc nepřesvědčil. A to jsou normální, pozitivní lidské emoce. Konkrétně láska. V Čarodějnici ani Majáku vlastně vůbec nic pozitivního nebylo, ale tentokrát je na lásce postaven poměrně důležitý dějový oblouk (mezi Skarsgårdem a Taylor-Joy) - a podle mne vůbec nefunguje. A to dokonce tak moc, že jsem byl do poslední chvíle přesvědčenej, že ta zaláskovanost je z jedné nebo z druhé strany (případně z obou stran) jen pouhou lstí, jež vyústí v nějaký zlovolný zvrat. (14.04.2022)

Seveřan je ten typ filmu, ze kterého nejspíš budu tím víc zklamaný, čím víc času uplyne od projekce. Robert Eggers pro mě nikdy nebyl vypravěč, spíš mistr atmosféry a zlovolný imprese. To nejlíp funguje i tady, ve spojení se skvělou pohanskou hudbou to místy je nádherně masitej rituál. Bohužel příběhu moc nepomáhá ani Sjón, který scénáře píše jako sošné mytické výjevy bez čitelného oblouku a katarze. To dělení do kapitol dost kulhá, dramaticky je to citelně nedomrlý a bohatá vizuální mytologie je občas krapet plochá. Vrchol je pro mě kreace Kidmanky, která má sice vizáž moderní ženy, ale v očích má všechny démony severu. To samé platí o Skarsgårdovi. Takhle měl vypadat Tarzan. V kostce hrozí, že na tenhle film, stvořený přesně pro mě, pozítří zapomenu. V mým srdci pořád víc zůstane zaseklej Refnův Viking fetiš Valhalla Rising. (13.04.2022)

Seveřan od Roberta Eggerse mě nadchnul. Hlavně teda soundtrack, to jsem si užíval ve velkém. Parádní atmosféra mě taky potěšila. Herecké výkony perfektní. Ale stejně nejvíce mě při sledování plátna přepadávaly myšlenky o maskulinitě. Ten film je silně maskulinní, ale nikoli toxicky maskulinní. Fakt jsem Seveřena bral jako film přesně pro mě. Sedlo mi to. (14.04.2022)