Bouře duší

Filmy jako Bouře duší vznikají v dnešní Evropě jen sporadicky a soustavně se jim věnují snad jen Poláci a Rusové. V první řadě představují nejnákladnější a technicky nejnáročnější typ produkce za situace, kdy jsou diváci zhýčkaní válečnými velkofilmy amerických a asijských studií. Za druhé jim nesvědčí stávající společenské klima, kdy evropské kulturní elity jsou kosmpolitní a vyznávají multikulturalismus. Národní hrdost si spojují s nacionalismem a patriotismus pro ně bývá jen jiným termínem pro fašismus. Projekty typu Bouře duší většinou souvisí s potvrzováním národní identity a státnosti. V případě Pobaltí pak přímo s obnovou národů, které vzhledem k počtu obyvatel a historickému vývoji vůbec nejsou samozřejmostí. Na poměry malé lotyšské kinematografie jde po všech stránkách o mimořádný výkon. Mladičký Arturs toho za pět let stihne opravdu hodně. Pozná tři ženy, vystřídá tři armády, bojuje za čtyři různé režimy, zažije tři ofenzívy, utrpí čtyři zranění a jeho rodiště se ocitne pod čtyřmi státními útvary. Jo, Evropa tehdy byla hodně divoké místo pro život a hodilo se být stále ve střehu. Bojové scény jsou nasnímané bez patosu a heroizace té správné strany, počínání filmových hrdinů netrpí logickými kotrmelci. Jednoduše jde o kvalitního zástupce žánru. Celkový dojem: 90 %. (27.01.2021)

Univerzální příběh mladíka, který je zavlečen do válečného běsnění. Ze začátku je vidět naivita, ta klukovská poblázněnost o hrdinství a slávě. S postupujícím časem, s přibývajícími padlými, se situace malinko mění. Protagonista filmu toho ale moc nepředvede, pouze reaguje na věci okolo něj. Někdy musí být nechápající, jindy rozjařený, pak trudomyslný. Všechno se děje automaticky. Chtělo to nějakou nosnější linku. Film je pouze sledem scének, rozprostírající v rozmezí několika let. První polovina dvacátého století byla pro Lotyšsko dynamická a smutná. Jak to bývá, malý národ byl zachycený ve víru pletichaření větších hráčů. Tvůrci se snaží od všeho pojmout trochu. To by mnohem víc fungovalo v minisérii, kde by měli více prostoru k prokreslení postav a jejích motivací, a ne v dvouhodinovém celovečeráku. Po technické stránce si není na co stěžovat. Měřítko snímku je menší, přesto dokáže příjemně překvapit svým pojetím. Nejedná se o průšvih, ale tenhle film vám docela rychle vyšumí z hlavy. (09.01.2021)

Lotyšský film? Moc jsem nečekal, ale stejně jako u 1944 (2015) jsem dostal definitivně jeden z nejlepších evropských filmů o válce, který je naprosto srovnatelný po herecké i produkční stránce s hollywoodskou produkcí. Klíčový je ale zvolený styl vyprávění spolu s příběhem, který skvěle vystihuje dobovou beznaděj, deziluze, ale i radost z maličkostí. Zatímco třeba Legiony byly jen dětem velkolepých scén, poslepovaných variantou na romanci, Bouři duší jsem věřil, že se to tak skutečně stalo - ať už se filmaři drželi knižní předlohy více či méně, což nedokážu posoudit. Jedinou vadou na kráse byly některé trochu zbytečně natahované scény, ale není to nic vyloženě kritického, co by kazilo celkový dojem (viděl jsem tu delší verzi, 123 minut). Těším se, co dalšího na nás z Pobaltí ještě vypadne! 80 % (11.06.2022)

Zjišťuji, že se v Pobaltí točí výborné válečné filmy, kterým k dokonalosti chybí jen rozmáchlý rozpočet. Nejdříve mě potěšili Estonci svým pohledem na druhou světovou válku, dnes u mě zabodovali Lotyši s tou první, jež měla být i válkou poslední... Mělo jít zřejmě o takovou ponurou oslavu hrdinství lotyšských vojáků, pro mě to byl každopádně film o postupné ztrátě všech iluzí, který se fakt povedl. (12.05.2021)

Naturalizmus prvej svetovej vojny. Konečne sa začína presadzovať snímanie tejto vojny, pretože tá bola paradoxne v mnohých ohľadoch hnusnejšia ako druhá svetová, čo sa týka bojov. V 1939 sa do bojov okrem Nemcov nechcelo nikomu, ale v 1914 išli všetky národy hrdo do vojny, ktorá mala skončiť o pár mesiacov, no nakoniec poznačila celú generáciu nevídaným spôsobom. Lotyšsko má svoj samostatný príbeh a to, že mali akurát tak na výber Nemecko alebo Rusko ich poznačilo až do deväťdesiatych rokov 20. storočia, kedy získali definitívnu samostatnosť. Hoci tento film v podstate ukazuje získanie nezávislosti, tú si krajina udržala len do 1940. (04.01.2021)