Bouře duší

Na Lotyšské poměry natočeno hezky a první světová je určitě vítaná, bohužel na to i film doplácí a je to tak trochu nuda. Postavy mě příliš nezaujaly, je nutné uvést na pravou míru, že film je především válečné Drama, akce je zde velmi málo a ikdyž na ní dojde, tak je vesměs nezajímavá. Chybí brutalita, intenzita i napětí. Vojáci stojí na místě, vystřelí, nabijou, konec. Chápu, že zbraně v první světové byly jiné než v té druhé, ale určitě to šlo natočit zajímavěji. Navíc Lotyšská armáda byla velmi malá, takže to působí skromně ve všech ohledech. Na mě málo špinavé a drsné, je to až moc uhlazené a civilní scény jsou zdlouhavé. Hlavní hrdina tu vystřídá 3 partnerky a to já u války sledovat nepotřebuji. Kdo upřednostňuje romantiku, emoce a zdlouhavý příběh před válečným masakrem, tak bude spokojen. Příběh***, Akce**, Humor**, Násilí*, Zábavnost***, Hudba***, Vizuál****, Atmosféra****, Napětí**. 5/10. (04.01.2021)

Pohled na první světovou válku 1)  z pro nás nezvyklého úhlu nepostrádá zajímavost._____ 2)  Rozpočet je očividně přiměřený lotyšským možnostem, ale celkovému vyznění filmu nijak neubírá._____ 3)  Oto Brantevics (mladík Arturs), věk nezjištěn, byl vybrán z 1 300 uchazečů o roli přesto, že dosud neměl žádné herecké zkušenosti. 28letý Raimonds Celms (Artursův bratr Edgars) mě rovněž zaujal._____ 4)  Výstižný koment o kvalitě dabingu: Mates Hradecky***. (15.09.2021)

Univerzální příběh mladíka, který je zavlečen do válečného běsnění. Ze začátku je vidět naivita, ta klukovská poblázněnost o hrdinství a slávě. S postupujícím časem, s přibývajícími padlými, se situace malinko mění. Protagonista filmu toho ale moc nepředvede, pouze reaguje na věci okolo něj. Někdy musí být nechápající, jindy rozjařený, pak trudomyslný. Všechno se děje automaticky. Chtělo to nějakou nosnější linku. Film je pouze sledem scének, rozprostírající v rozmezí několika let. První polovina dvacátého století byla pro Lotyšsko dynamická a smutná. Jak to bývá, malý národ byl zachycený ve víru pletichaření větších hráčů. Tvůrci se snaží od všeho pojmout trochu. To by mnohem víc fungovalo v minisérii, kde by měli více prostoru k prokreslení postav a jejích motivací, a ne v dvouhodinovém celovečeráku. Po technické stránce si není na co stěžovat. Měřítko snímku je menší, přesto dokáže příjemně překvapit svým pojetím. Nejedná se o průšvih, ale tenhle film vám docela rychle vyšumí z hlavy. (09.01.2021)

Lotyšský film? Moc jsem nečekal, ale stejně jako u 1944 (2015) jsem dostal definitivně jeden z nejlepších evropských filmů o válce, který je naprosto srovnatelný po herecké i produkční stránce s hollywoodskou produkcí. Klíčový je ale zvolený styl vyprávění spolu s příběhem, který skvěle vystihuje dobovou beznaděj, deziluze, ale i radost z maličkostí. Zatímco třeba Legiony byly jen dětem velkolepých scén, poslepovaných variantou na romanci, Bouři duší jsem věřil, že se to tak skutečně stalo - ať už se filmaři drželi knižní předlohy více či méně, což nedokážu posoudit. Jedinou vadou na kráse byly některé trochu zbytečně natahované scény, ale není to nic vyloženě kritického, co by kazilo celkový dojem (viděl jsem tu delší verzi, 123 minut). Těším se, co dalšího na nás z Pobaltí ještě vypadne! 80 % (11.06.2022)

Už dlouho se mi v poště nerozsvítil červeně panel Early warnig system. A přiznávám, že ani jsem jej delší čas neaktivoval já sám. Válečných filmů je po málu, svět zaplavil Netfix s nekonečnými seriály ze všech možných dob co si jen vzpomenete. Samozřejmě jsou rasově i genderově vyvážené tak jak má být, ale krom pár vyjímek mne tahle přibarvená a aromatizovaná filmařina nějak extra nebaví. Na nás válečníky jako by se zapomnělo. Snad jen Rusové točí ty své gerojsky často historicky dost nevěrné snímky kterak vyhráli druhou světovou. Proto mne trochu udivily prchající pavouci z blikajícího červeného nápisu a zpráva od přítele Necrotongue s upozorněním na tento film. Lotyšská první světová, to dávalo tušit trochu jiné reálie než na které jsme zvyklí ze západní fronty. A také že jo. Hned od začátku divák pozná, že kouká na poctivou záležitost už jen z hlediska výpravy. Jsou to detaily ale na ty jsem vysazený... Třeba hrdina jde po ulici a za ním jen tak projede náklaďák a veze na korbě kostelní zvon. Dokonalé. Nebo v bitvě, kde proti zkušenému nepříteli stojí skoro děti krčící se v zákopech najednou jeden z těch přikrčených kluků vyndá ze zákopu žábu a položí ji na kraj palpostu aby mohla odskákat do louky mimo tu řež... Jak lépe vystihnout dětskost a nepatřičnost toho všeho ? Lotyši to historicky také neměli jednoduché což je vidět ve filmu. První světová, bolševická revoluce... Film končí kdesi ve dvacátých letech. Hrdina vtoupivší do střeleckého pluku jako dítě v necelých sedmnácti letech odchází do důchodu se 4 zraněními v 21 letech jako starej zmrzačenej chlap (a to nemluvím o psychice). Na prsou se mu sice blyští přišpendlený smaltovaný křížek coby vyznamenání, ale co z toho? Na statku je třeba zdravého chlapa... A to měl kliku, že on to všechno přestál.  Bohužel netuší to, co divák dobře ví. A tím je, že za 15 let začne kdesi v Norimberku v pivnicích pokřikovat kníratý fanatik s patkou, kterému začne naslouchat čím dál více lidí... Lotyši opravdu překvapili. Tohle se může směle rovnat k válečným plnotučným záležitostem! Něco málo a nevím přesně co (snad hlubší propojení s hrdinou), mi tam ale chybělo. A tak dávám i tak za 4 vejce na tvrdo! * * * * (15.05.2021)