Generál della Rovere

Skutočný príbeh sa týka talianskeho spisovateľa a aktívneho bojovníka proti fašistickému režimu Indro Montanelliho. Na jeseň roku 1943, po nemeckej okupácii Talianska, ho gestapo uväznilo v milánskej väznici San Vittoria a tu spoznal určitého Giovanniho Bertoniho, malého podvodníka, ktorý sa živil vymáhaním peňazí od obyvateľov za ktoré im sľúbil, návrat väznených rodinných príslušníkov domov z nemeckého väzenia. Gestapo ho infiltrovalo do väzenského prostredia, ako generála Della Rovera (vodca odporu proti fašizmu, ktorého náhodne zabili pri razii), aby získaval informácie o podzemných organizáciách odporu. Tu ale nastáva prerod tohto väzňa, keď vidí odvahu a pevnosť týchto politických väzňov. A tak ani vidina slobody, peňazí a života v emigrácii ho nezlákala a tento údajný generál nechce byť zradcom a spoločne s vlastencami prechádza všetkými útrapami väzenia vrátane mučenia a zomiera ako hrdina, v roku 1944, vo veku 78 rokov. Ide skutočne o vynikajúci film, ktorý sa zaoberá silnou témou, ktorá svojim zdravým obsahom zaujme diváka aj v dnešnej dobe. (13.10.2017)

Příběh sympatického ale přitom dosti bezcharakterního podvodníčka, ze kterého se na rozkaz německého SS stane představitel protinacistického odboje, charismatický generál della Rovere. Film obnažuje nitro dvou jakoby naprosto odlišných lidí, vidíme dva různé filmy v jednom, ale hlavně s hlavním hrdinou projdeme tak ohromnou mravní očistou, která vydá na filmů dvacet. (17.11.2006)

Príbeh má dve roviny. Tou prvou sú eskapády bezvýznamného podvodníka, ktorý sa pretĺka životom ako sa dá. V tomto aspekte vyniká nadsázka a smutný humor Vittoria De Sicu, ktorý bol ako zrodený pre túto postavu. Druhou rovinou je nemecký podfuk, ktorým sa snažia infiltrovať špióna do väznice a tu sa okamžite objavuje cit pre dramatično tohto skvelého herca a režiséra. Film je skutočne postavený na De Sicovi a patrí mu plným právom. Film bežal v kinách v roku 1960, potom od roku 1977 v obnovenej premiére. (24.02.2021)

Přestože jsou na tomhle snímku vidět uběhlá léta, pořád nabízí neuvěřitelně silné téma, které svým zdravým patosem může zaujmout i dneska. Ani trochu neohrabaně vkládané "dokumentární" pasáže, zasazující jinak převážně interiérový snímek do konkrétní válečné doby, nebo ojedinělé toporné herectví, nemůže zastínit Rosselliniho inscenační a režijní mistrovství. Závěrečný očistec před popravou nebo scéna s umučeným vězněm (na jehož mrtvolu proniká otevřeným světlíkem ranní slunce a krásně tak symbolizuje unikající duši mrtvého) patří k tomu nejlepšímu, co jsem v Rosselliniho filmech viděl. Zlatý lev zcela po zásluze, protžoe tohle je rozhodně lepší film, než režisérova neorealistická oficiální "arcidíla". KDYŽ MUŽ VÍ, JAKÉ CESTY MÁ PŘED SEBOU, MUSÍ SI VŽDYCKY VYBRAT TU OBTÍŽNĚJŠÍ.... (22.11.2006)

Překr¨ásný film, mimo jiné o tom, že člověk je nebo se stává tím, za koho ho považuje okolí. Je to další variace na pygmalionské téma. Velice silný film, který v divákovi zůstane i po mnoha letech od shlédnutí. Člověk by měl druhé lidi vidět optimisticky. Neboť jejich povaha se může začít měnit ve směru toho, jak my je vidíme. Zajímavé je obsazení hlavní( a v podstatě titulní) postavy. Tuto roli Rosellini svěřil jednak slavné předválečné hvězdě italského filmu a idolu ženských srdcí, jednak významnému poválečnému filmovému režisérovi, který vedle Roselliniho nejvíce ztělesňoval neorealistické hnutí. deSica představuje jak komerční kinematografii, tak film politicky angažovaný a zároveň umělecky ambiciózní. Je to náhoda?Nepředstavuje podvodníček, který na sebe vezme jméno hrdiny a s ním i hrdinství jako skutečnou náplň svých skutků, nějakým způsobem film jako takový a jeho úlohu v životě reálném? Schopnost filmu měnit pomocí podvodu a triků člověka skutečného a jeho život? (01.08.2011)