Halloween II

Volné pokračování Carpenterovy klasiky se odehrává v tu stejnou halloweenskou noc co jednička. Laurie je po hrůzném zážitku hospitalizovaná v místní nemocnici. Hrdinčin psychopatický brácha Michael jí je však v patách. Za pomocí kladiv, injekčních jehel, nožů a skalpelů si razí cestu skrz personál a nechává za sebou krvavou spoušť... Carpenter měl toho roku hodně práce se svou temnou sci-fi Útěk z New Yorku, takže sequel zastínil alespoň coby scenárista a producent. I díky němu Rosenthal vytvořil perfektní slasher, který se originálu může směle rovnat. Myers se proměnil ve vraždící kombajn (10 mrtvých), nikoho nešetří (s výjimkou novorozeňat a jedný báby) a přitom dokáže napínat i děsit po celou dobu až do výborného destrukčního finále. A Jamie Lee to sluší i v paruce. (17.07.2011)

Heˈs coming to get you, Laurie.. Nafackoval bych si, že jsem u direct sequelu, u kterého Rosenthal formou vzývá jedničku a jedinou změnou je snaha o drobný posun od slasheru směrem k thrilleru, čekal nějakou změnu. Že u nemocničního pokoje zraněné ženy, po které šel před pár hodinami psychopatický vrah na útěku, nehlídkuje policista (čti potenciální oběť), je jen jeden z mnoha bodů „idiot plot“, u jehož tvorby Carpenter dle svých slov seděl se spoustou piva u psacího stroje a nevěděl, co vlastně kurva dělá.. Abych jen nehanil, závěrečné desetiminutové úřadování Míši „spíchl mě Skynet“ Myerse bylo obstojné a vzhledem k tomu, že k realizaci Cameronovy tech-noirové legendy zbývaly ještě tři roky, možná i inspirativní.. (22.07.2022)

Pejorace se tentokrát nekoná, druhý Halloween překonává první díl ve všech ohledech. Co první zarazí je mnohem lepší práce s hudbou. Samotný slavný motiv tu nezní tak často jako v případě původního snímku, ale pouze v momentech, kdy působí opravdu skvostně a skvěle zapadá do dané situace. Rick Rosenthal se také ukazuje jako mnohem lepší v budování atmosféry. Nevystačí si s tím, co jsme již viděli a mnohem častěji experimentuje. Vrah tak odkládá klasický nůž a do ruky bere takové zbraně jako je třeba skalpel či dokonce injekční stříkačka. Vraždy jsou mnohem krvavější a brutalita je cítit z každého kouta. Ovšem, je trochu smutné, že některé postavy umírají i po obyčjeném 'škrábnutí'. První část se nese v duchu tísnivosti. Napětí a stach jsou budovány pomocí absolutní tichosti. Když jde hlídač zjistit důvod nefunkčnosti telefonů a narazí na vypáčený zámek do skladu, divákovi je již jasné, kdo se tam vloupal. Absolutní tichost narušená občasním pádem plechových předmětů a tušení potencionálního nebezpečí, to jsou jediné dvě věci, se kterými si Rosenthal bohatě vystačí. Druhou polovinu již podbarvuje klasický hudební doprovod a rozjíždí se nervy drásající drama. Zajímavostí je též ještě větší démonizace Micheale Meyerse, který zde už opravdu ztrácí status mentálně labilního jedince, a přestává být člověkem. Sice mi nejde do hlavy jeho motivace (ztráta emocí = vražda vs. Equilibrium, kde se ztráta emocí stává záchranou lidsva), ale to vem čert. Zatímco první díl dnes nejspíše nikoho nevyděsí, druhý to zvládá levou zadní. Ačkoli trpí klasickými neduhy starších snímků (předvídatelnost a některé hloupé scény - někoho sice vraždí za mnou, ale já se zrovna nedívám), dal by se bez problému zařadit do sorty nadčasových hororů, které ani po letech neztrácejí nic ze své působivosti. [TOP 19/7 77%] (05.06.2007)

Všeobecne sa považujem za priaznivca horrorovej tvorby. Či už literárnej alebo filmovej. Preto si viem meno Michael Meyrs ihneď zaradiť do kategórie chladnokrvných slasher hrdinov. Kult osobnosti tohto tichého, mentálne narušeného zabijaka sa zrodil v roku 1978, kedy natočil americký režisér John Carpenter úvodný, kultový film. O tri roky neskôr sa vydal Michael na ďalšiu vražednú púť v pokračovaní, pod ktorým je podpísaný Rick Rosenthal. Oproti prvému dielu je to o trochu slabšie, ale aj tak sa jedná o hodne kvalitný, nadpriemerný vyvražďovací slasher horror. Bohužiaľ v ďalších pokračovaniach to začalo so sériou "Halloween“ stagnovať a postupne pomaly upadať. **** (06.11.2010)

vhupli sme do osemdesiatych a teda: klavír v hlavnom hudobnom motíve sa zmenil na synťák, pribudol celkový počet vrážd a zmenila sa aj ich kvalita - už sú to vraždy rôznorodé, sem-tam sa objaví aj nejaký ten maskérsky efekt a pokocháme sa aj fajnovými cickami... stále si to však uchovalo atmosféru prvého dielu a tu treba produkcii ia réžii pochváliť výsledok a síce, že po troch rokoch dokázali znova vierohodne oživiť tú istú noc - 31.10.1978: pozeral som jednotku a dvojku po sebe a je to teda naozaj na nerozoznanie. najlepšia je zrejme tá desivá atmosféra prázdnej nočnej nemocnice a samotná figúra mikea myersa, nezničiteľného, nepriestrelného, azbestového - až pri tomto dieli som si uvedomil, ako veľmi je celý jason vorhees lacná, béčková kópia svojho staršieho brata s haddonfieldu. (29.09.2013)