Zvláštne dni

Námětem velmi příjemná vizionářská záležitost příštích dní (Y2K), dnes už samozřejmě za zenitem, která se docela vymyká parketce Kathryn Bigelow, ovšem Cameronovo jméno u scénáře toho hodně objasňuje. Když vedle sebe naskládám atributy jako sci-fi hi-tech virtual fet, vraždy, snuff film, nepokoje ve vztahu k miléniu, Ralph Fiennes, docela se dívím, že to není za tutovej plnej, no moc tomu nepomáhá nafouknutá stopáž, kdy je dle mého názoru dost zbytečné sledovat, jak Fiennes dostane třikrát nadržku od stejné gorily, jak jde šestkrát přemlouvat Juliette Lewis, atd. Tyhle flashbacky film strašně brzdí a mně přišly otravné. Ani velkou záhadou obestřené gró příběhu se na konci neukáže jako nějak světoborné, takže i když Strange Days za pozornost bezesporu stojí, je to jen za čtyřhvězdičkovej virtual mord. 80% (25.01.2015)

Působivá sci-fi detektivka na hraně noirového žánru. Kathryn Bigelow umí s nočním L.A. pracovat naprosto skvěle a zaplivané uličky plné zkorumpovaného života na všech stranách zákona neopustí ani jednou. V nich jako ryba ve vodě pohybující se další charakterově velmi nevypočitatelný hrdina Ralph Fiennes opět podává další z řady svých výborných výkonů. Scénář Jamese Camerona je nadstandardní prací až do samotného závěru, který je nepěkným koncentrátem všech žánrových klišé včetně finálního rozuzlení, které fakt, že vrahem je zahradník, mohlo rozebrat ještě lépe. Přesto, i díky zvláštní náladě ze strachu z Y2K (mimochodem asi jedna z nejrealističtějších variací na toto ve své době strašácké téma), jsou Strange days i přes přemrštěnou stopáž maximálně působivé a odpustit jim lze mnohé. (06.08.2006)

Totální majstrštyk!!! Ten perverzní, beznadějnej předapokalyptickej svět je tam vystihnutej naprosto perfektně a do toho ještě fakt krutá zápletka. Chvílema jsem napětím ani nedýchal. Postavy jsou dokonalé, stejně jak režie a herecký výkony. Ralph Fiennes nikde nebyl lepší a Angela Bassett se na tu roli hodí jak nikdo jinej, totální drsňačka. Nejvíc mě ale fakt dostávala ta atmosféra světa a ten nápad s nahráváním myšlenek a pak to následný 1st person přehrávání. Tenhle film mi fakt přinesl meganabušenej intezivní zážitek. BOMBA!!!!!! Kathryn Bigelow měla dostat Oscara už za tohle. (15.04.2010)

„You see?“ Postmoderní neo-noir, který tradiční zpochybňování elementárních jistot povyšuje do nové dimenze. V době plně medializovatelné paměti, kdy se člověk sám stává záznamovým médiem a vzpomínky dobře obchodovatelným zbožím, nenávratně mizí hranice mezi přítomností a minulostí, mezi veřejným a soukromým, mezi dílem a tvůrcem. Post-ideologický věk, v němž jsou znevažovány veškeré myšlenkové směry a jedinou přetrvávající logikou je logika trhu, neumožňuje projevit skutečné city, vyřknout ideu a myslet ji vážně. Romantický vztah nahradila tělesná rozkoš na jednu noc. V krajním případě jenom virtuální. Rozpad dlouhodobého soužití dvou lidí je ve Zvláštních dnech symbolicky vázáno na ztrátu Víry (Faith), jak se Lennyho přítelkyně jmenuje. K útěkům do idyly, do nepřetechnizovaného světa a ke dnům v doslovném i přeneseném významu prostoupeným světlem, slouží přístroj, prostředek zastupující nejen drogy, ale v širším smyslu celý život. Šíření informací bez kontextu, s důrazem na okamžitou emoční (a pokud možno i fyzickou) odezvu, lidi zbavuje zodpovědnosti a nutnosti myslet. Stačí teď a tady vidět a prožít tohle. Potřeba ohraničit své neuchopitelné zakoušení světa dosáhla absurdních rozměrů. Neboť byly vyčerpány reálné možnosti, jak lépe poznat svět, přišla na řadu oblast imaginárního, ovšem nemajícího se zakrnělou lidskou imaginací mnoho společného – na společný, díky technologiím každému srozumitelný a snadno přepisovatelný kód lze nyní převést i obsah mysli. Poslední soukromé vlastnictví se stalo široce dostupným. Relativita subjektivního vnímání světa byla zněkolikanásobena. Co vidíme, když vidíme, co viděl někdo jiný? Klasický prostředek filmového vyprávění, flashback, pronikl do reality. Jenže „Are you sure it’s real?“ Cameronův vizionářský scénář nabízí filozoficky výživného materiálu na několik filmů, což je největší výhra i největší slabina Zvláštních dnů. Své si v nich najdou teoretikové médií, prorokové apokalypsy, fanoušci sci-fi i feminismu (ženy jsou zde minimálně morálně silnější než muži). Obdiv patří také Kathryn Bigelow, která tohle myšlenkové monstrum dokázala jakž takž zkrotit. Temná prostředí přeplněná obrazy (a obrazy obrazů) a zvuky a snímaná v dlouhých steadicamových záběrech s minimální hloubkou ostrosti skoro vyvolávají závrať. Pozornost je kvůli světelnému a zvukovému rozptylování permanentně podrobována zatěžkávací zkoušce. Nejsme naváděni, čeho si máme všímat, tak trochu se spoléhá na trénovanost zraku člověka, jehož skopický režim charakterizuje slovo „roztěkanost“. Nestálost vjemu skutečnosti, který si stačí dohledat a přehrát, vytlačuje potřebu zrakem na objektu zájmu chvíli setrvat.  Není to na koukání dvakrát příjemné a vše příznačně směřuje k rozpadu a rozbití obrazu (ve finále jako z Dámy ze Šanghaje), ale takhle nějak realitu zakoušíme a tedy i žijeme. Život v nevědomí a v nevidění. 85% (31.07.2022)

Výborný téměř cyberpunkový thriller promíchaný s noirovou detektivkou, který se pomalu rozjíždí, ale s přibývajícími minutami diváka víc a víc vtahuje do děje. Škoda, že cca první hodina je jen takový úvod, který je potřeba počkat, než se pořádně začne něco dít. Pak to dostane docela grády, ale kvalita příběhu neuvěřitelně kolísá mezi nadšením a pocitem, že to velké odhalení není nakonec zas tak velké... (11.06.2010)