Candyman

Candymana jsem viděl naposledy ještě v dobách kdy jsem si chodil pro filmy do videopůjčovny. Když jsem zjistil, že je na světě nový Candyman (2021), kterej volně navazuje na první díl, rozhodl jsem si Candymana (1992) oprášit, protože jsem si z něho pamatoval hlavně stěžejní scény. Musím uznat, že ani po letech neztratil Candyman nic ze svého kouzla. I přes chyby kterých ve filmu není zrovna málo přemýšlím, že hodnocení zvednu o hvězdu výšva to na 4 hvězdy. (01.10.2021)

"Look into the mirror where the secret lies, just turn the lights down low and say it five times, from the spirit world comes a spiteful slave, seeking retrobution from beyond the grave....I leave no evidence and I leave no signs, because of hooked hand, many yeah have died, I'm out to get you, any way I can, this is not a game, it's real life the Candyman..." (04.03.2007)

Zajímavý film od Clive Barkera postavený na urban legendě. Rozhodně film neurazí, první polovina filmu je spíše detektivního zaření, ale i tak si drží poměrně zdařilou atmosféru. Za zmínku stojí herci kteří hrají výborně(i vedlejší role), dobré to je i s hudbou která je taková správně gotická, film si někdy ještě zapakuju, sice jsem ještě neviděl 3 díl, ale chystám se na něj, 5* bohužel dát nemůžu brání mi v tom možná pár zbytečných scén, ale jinak se mi to líbilo. PS: Cameo Teda Raimiho bylo výborné, takový správný bajkař:-D (27.02.2010)

Překvapivě skvělý film s atraktivní Virginií Madsen v hlavní roli, skvěle zvolenými lokacemi a fantastickou hudbou Philipa Glasse. Když jsem Candymana viděl poprvé někdy v pubertě, umíral jsem u něj hrůzou. Na nové zhlédnutí po letech už mi nepřišel strašidelný skoro vůbec (obzvláště samotná titulní postava Candymana, respektive všechny jeho stupidní repliky, jsou spíš trapas; navíc na včelách prostě nic strašidelného není, a to ani když je má někdo v puse), o to víc jsem tam nově docenil tu metarovinu s urban legends a skutečně delikátní soundtrack, který mě bezmezně nadchnul. Vážně mě to strašně bavilo - sledovat tu postupnou cestu Helen ke zkáze je zde velmi působivé, a znovu mě pobavil i samotný závěr, kdy dojde i na nevěrného manžílka. Candyman je podle mě pozoruhodný úkaz v jinak nevalné filmografii Bernarda Rose a současně sympatický závan starých dobrých devadesátek, který s lety jen získává na zajímavosti. (05.10.2018)

Meta horor na téma městských legend, který se sám stal městskou legendou. Stejně jako ve svém úchvatném debutu, přízračném filmu o dospívání "Paperhouse", propojuje režisér Bernard Rose světy reality a fikce pohlcující atmosférou. Ovšem v zájmu provázanosti obou sfér zde není žádná jasná hranice mezi nimi. "Candyman" je jedním z nejlepších hororů nejen devadesátých let proto, že se zcela vymyká obvyklé žánrové produkci, což je dílem právě Roseho svrchovaně koncepčního zpracování. Režisér a scenárista v jedné osobě zásadně rozvíjí původní ideu Barkerovy povídky a dává nám nahlédnout zvenčí na střípky spletitého světa, které spolu s hlavní hrdinkou napjatě probádáváme, až náhle zjistíme, že nás Candyman pohltil a zcela si podmanil. Bravurní gradace vyprávění a stylově precizní sugesce rozklížené reality za pomoci souhry kamery, výpravy a hudby dává dohromady horor, který ačkoli bývá řazen po bok klasických řezníků hororu jako Freddyho Krugera, má mnohem blíže spíš k podobně singulárním a mimoběžným fenoménům jako je "Jakubův žebřík". Oproti němu je Roseho výtvor dokonce stylově nuancovanější právě ve svém balancování na hraně reality a díky tomu také ambivalentnější, ačkoli současně zůstává žánrově ukotvenější a v souladu se svým tématem přízemnější, nebo lépe řečeno v tom dobrém slova smyslu lidovější. Prostě městská legenda, které se nejprve smějeme, myslíme si, že si ji můžeme přivlastnit a analyzovat, jenže pak náhle zjistíme, že se bojíme jít sami na záchod a vyhýbáme se pohledu do zrcadla. (31.05.2020)