Candyman

Zajímavý film od Clive Barkera postavený na urban legendě. Rozhodně film neurazí, první polovina filmu je spíše detektivního zaření, ale i tak si drží poměrně zdařilou atmosféru. Za zmínku stojí herci kteří hrají výborně(i vedlejší role), dobré to je i s hudbou která je taková správně gotická, film si někdy ještě zapakuju, sice jsem ještě neviděl 3 díl, ale chystám se na něj, 5* bohužel dát nemůžu brání mi v tom možná pár zbytečných scén, ale jinak se mi to líbilo. PS: Cameo Teda Raimiho bylo výborné, takový správný bajkař:-D (27.02.2010)

Dost doslovně pojatá nietzsechovská teze o zírání do propasti, která má schopnosti stát se tím, o čem vypráví. Ale třeba se pletu a vy byste po dokoukání do toho zrcadla pětkrát Candyman řekli. Tenhle film tristně zapadl do kategorie pozdně osmdesátkových slasherů a trochu si za to může sám v momentech, kdy si není schopnej odpustit jednoduché variování klasických lekaček, jakkoli brutalita posouvá film lehce za hranici obvyklého slasherového pohodlí. Zaslouží si však daleko vyšší pozici, protože nejde o nic menšího než obecný popis mýtu, jeho geneze, univerzálnosti, naší schopnosti se do něj projektovat a hlavně jeho neuchopitelnosti v důsledku nedůvěryhodnosti veškerých jeho zdrojů. Mýtus je zde něco nepříjemně abstraktního, co však působí ještě nepříjemnější, zato dost konkrétní bolest a smrt. A Candyman je mýtus obzvláště vypečený, protože zatímco ačkoli jako každý jiný je vděčný za svoji existenci lidem, kteří v něj věří, tak s těmi, kteří se mu vysmívají zamete tak, že si opráší pověst zase na pár dlouhých let. Zkuste se téhle neprůstřelné klauzuli vyhnout.____Každopádně pokud tu noc, kdy jste viděli Candymana, vás probudí zvuk, který zní jako zaklepání na dveře, vy bydlíte sami v malém bytě uprostřed města, začne se vám chtít na záchod, který laškovný architekt navrhl přesně zády k zrcadlu, ke kterému se musíte chtě nechtě otočit a když to všechno zmáknete, vracíte se do místnosti, kde jste automaticky dříve nechali přehozený kabát přes opěradlo vysoké židle... no můžete se rovnou přichystat na to, že se s ranním úsvitem seznámíte osobně. Kamarád říkal... (01.06.2020)

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman... Není to o tom, že bych byl srab, jen se mi nechce uklízet koupelna.. Městská legenda o medáčkovy s hákem, bezútěšné ghetto pod mrakodrapem Sears Tower, v němž graffiti představují jizvy historie, plno úžasných záběrů z „včelí“ perspektivy, démonický T.Todd v období, kdy ještě nemusel nosit podprsenku, V.Madsen, která ji zase často sundává, hudba Glasse, pumpující do atmosféry rychleschnoucí betonovou směs a skvostný závěr s předáním jednoho zahnutého štafetového kolíku. Objektivita stranou, pověst má cenu, jen pokud trvá… (30.10.2013)

Nejsem si vůbec jist, jestli se mi to líbilo. Ani to, zda bych chtěl Candymana vidět ještě jednou (a obě hlediska jsou moje hlavní kritérium při hodnocení). Zvlášť první polovina filmu je vynikající, sice jsem si trochu zvykal na ten sociální rozměr černošskýho sídliště, ale některé lekačky byly povedené a pomalu budovaná mrazivá atmosféra urban legends mě pohlcovala. Jenže pak se něco zvrtlo. Nadpřirozeno ve slasheru moc nemusím, i když ho přežiju, ale tohle spíš mysteriózní vanutí mi dojem vytrvale kazilo až do závěru. Pointa zábavná. Mimochodem, napadlo vás někdy, že věta: "It was always you, Helen" plus závěr v té hořící vatře taky může znamenat, že žádnej Candyman tam vlastně nebyl a jí fakt jen hrabalo? Protože tahle interpretace nemá trhlinu... já skoro čekal, že na to tvůrci v závěru víc poukážou, když už naznačujou (hození háku do rakve). (14.01.2014)

Candyman, Candyman, Candyman, Candyman, Candyman. Zkusil jsem to, vlastně už podruhé, a žádnej Tonny Todd s hákem se mi nezjevil. Repríza již před léty zhlédnuté lahůdky nezklamala. Mysteriozní a podmanivý příběh zvýrazněný nápaditou kamerou, originální výškové záběry neustále překvapovaly, vychází z amerických městských legend a do duchařského tématu vnáší svěží vítr v podobě do klasických schémat příliš nezapadajícího netvora. Ohákovaný a včelonosný strašák Candyman má prostě, nejen díky přebujelému charismatu Tonyho Todda, šmrnc a rozplétání jeho legendy na celovečerák v pohodě vystačí. Navíc závěr je grandiozní. Vypouštím čtyři včelky. (22.10.2015)