To najlepšie ešte len príde

Patrick Bruel i oba režiséři a scénáristi figurujou v mojí oblíbený konverzačce Jméno (2012), takže jsem čekal něco podobnýho. Ale tohle je taková hořko-sladká komedie o smrtelný nemoci, kterejch se natočily mraky, a nepřináší to nic moc originálního. Aspoň se teda film neplácá vyloženě v nějakym patosu a dalo se to celkem v pohodě dokoukat, ale zároveň jsem tam ani nenašel nic, kvůli čemu bych se na to chtěl podívat někdy znovu. 60% (22.05.2023)

Príjemný film, ktorý by som charakterizoval ako komédia so smutným koncom. Vtipnú dvojicu priateľov namiešanú z roztržitého vedca a bláznivého vetroplacha postihne smutná správa o smrteľnej chorobe. Tu však dôjde ku komickej zápletke, pretože túto informáciu dostane ten nesprávny. Zvyšok filmu vypĺňa snaha jedného odovzdať túto informáciu a snaha oboch postarať sa jeden o druhého. To prináša množstvo úsmevných situácií, ale salvy smiechu nečakajte. Film končí smutne nie však tragicky ale s vtipom a optimisticky. (10.11.2023)

Neviem ako to ti Francúzi robia, ale napriek tomu, že nehrajú prvoplanovo na city vždy sa im podarí zanechať silný dojem. Ich komédie ako v tomto prípade nie sú vnucujuce, ale pomaly si plynu svojim životom bez dramatických zvratov, tak aby vyrozprávali príbeh o ktorom budete aj po záverečných titulkoch rozmýšľať. Sila priateľstva a hra života, kedy je len tenká čiara medzi životom a smrťou, no napriek tomu tu neplačete, ale usmievate sa. Ako to len ti Francúzi robia. Toto je film na ktorý sa rozhodne oplatí nájsť si čas a pozrieť si ho s odstupom času aj viackrát. (20.11.2020)

Tohle komediální drama má jednu obrovskou přednost a tou jsou herci v hlavních rolích, pánové Fabrice Luchini a Patrick Bruel to rozehráli fantasticky a já se nechala vtáhnout, podmanili si mě.. Příběh dvou celoživotních kamarádů je moc pěkný a fungovalo jim to skvěle.. Bohužel jsem celý film doufala v jiný závěr (dle názvu), takže mě tvůrci ve finále doběhli, prostě jsem si myslela, že to bude víc komedie než drama a ono to bylo obráceně... (03.05.2024)

S filmy o umírajících a nevyléčitelně nemocných jako by se roztrhl pytel v posledním desetiletí. Tento francouzský se chce tvářit jako tragikomedie. Místy tomu tak i je, že tu komedii zde hledám, ale spíše mi to místy přijde jako satira současné společnosti. Třeba když dvojice přijde do restaurace, kde obsluze vadí, že by dva domnělí gayové měli k sobě mít nějaké intimnosti. Na druhé straně pokládá řadu otázek. Jedna z těch hlavních je, zda člověk má vědět o svém konci nebo ne. Řadu věcí by si možná vyřešil a přestal je odkládat, ale říká se, že člověk má žít každý den, jako by byl poslední. Najednou, když hlavní hrdina ví, že přijde jeho konec usmíří se s otcem, což by asi jinak neudělal. Snímek může přispět k zamyšlení, ale jinak asi nepřináší nic jiného, co by filmy obdobné kategorie už na stůl nepostavily. (26.04.2024)