To najlepšie ešte len príde

Proč je někdy tak těžké hodnotit filmy s touhle tématikou? Tedy alespoň pro mě. Nedokáži si na to odpovědět, ale tenhle příběh dvou kamarádů u mě vyloudil na konci nejednu slzu a to se počítá. Jen je škoda, že jsem to viděla dabované, originál by ty emoce zcela jistě podtrhnul ještě víc. "Pravé přátelství nerozloučí ani naděje, ani strach, ani starost o vlastní prospěch. Přátelství umírá s člověkem a člověk umírá za přátelství.“ (18.11.2020)

Príjemný film, ktorý by som charakterizoval ako komédia so smutným koncom. Vtipnú dvojicu priateľov namiešanú z roztržitého vedca a bláznivého vetroplacha postihne smutná správa o smrteľnej chorobe. Tu však dôjde ku komickej zápletke, pretože túto informáciu dostane ten nesprávny. Zvyšok filmu vypĺňa snaha jedného odovzdať túto informáciu a snaha oboch postarať sa jeden o druhého. To prináša množstvo úsmevných situácií, ale salvy smiechu nečakajte. Film končí smutne nie však tragicky ale s vtipom a optimisticky. (10.11.2023)

S filmy o umírajících a nevyléčitelně nemocných jako by se roztrhl pytel v posledním desetiletí. Tento francouzský se chce tvářit jako tragikomedie. Místy tomu tak i je, že tu komedii zde hledám, ale spíše mi to místy přijde jako satira současné společnosti. Třeba když dvojice přijde do restaurace, kde obsluze vadí, že by dva domnělí gayové měli k sobě mít nějaké intimnosti. Na druhé straně pokládá řadu otázek. Jedna z těch hlavních je, zda člověk má vědět o svém konci nebo ne. Řadu věcí by si možná vyřešil a přestal je odkládat, ale říká se, že člověk má žít každý den, jako by byl poslední. Najednou, když hlavní hrdina ví, že přijde jeho konec usmíří se s otcem, což by asi jinak neudělal. Snímek může přispět k zamyšlení, ale jinak asi nepřináší nic jiného, co by filmy obdobné kategorie už na stůl nepostavily. (26.04.2024)

Jestli se dá použít přívlastek roztomilý k muži, pak mě napadá jediný chlap. Patrick Bruel. Krásný, charismatický, ve všech rolích autentický, často trochu bláznivý, podmanivý, láskyplný a pro mě ROZTOMILÝ. Zde opět v roli, za níž máte chuť ho obejmout. Ano, film s umírajícím vždy více či méně manipuluje s city diváka a ano, já jsem manipulovatelná. Navíc ta klišé o mnohých nedorozuměních, o snech, jež si musíme před smrtí splnit... Nojo, je to slaďáček. Ale s Patrickem, s krásnou hudbou, s krásným songem v závěru (Lay It On). (23.04.2024)

Neviem ako to ti Francúzi robia, ale napriek tomu, že nehrajú prvoplanovo na city vždy sa im podarí zanechať silný dojem. Ich komédie ako v tomto prípade nie sú vnucujuce, ale pomaly si plynu svojim životom bez dramatických zvratov, tak aby vyrozprávali príbeh o ktorom budete aj po záverečných titulkoch rozmýšľať. Sila priateľstva a hra života, kedy je len tenká čiara medzi životom a smrťou, no napriek tomu tu neplačete, ale usmievate sa. Ako to len ti Francúzi robia. Toto je film na ktorý sa rozhodne oplatí nájsť si čas a pozrieť si ho s odstupom času aj viackrát. (20.11.2020)