"Spirits in the Forest" - život s Depeche Mode

Rovnaká nuda ako i posledné albumy. Krok vedľa, sorry. Ozaj ma nezaujímajú omáčky okolo tých ľudí a neustale closeupy na ich xichty na koncerte a ako sa tam vrtia. Meh... Ani koncertné prevedenie žial nie je nič extra a DP sme uz videli v omnoho lepšej forme a audiovizuálnom spracovaní. Taký koncert z Milána to všetko hravo strká do vrecka... (17.01.2021)

O Depeche Mode a Antonovi Corbijnovi bych tu mohl plácat na dlouho. Kdo je fanoušek, zažil koncerty, vyrostl na DM, poslouchal Violator tisíckrát za sebou, nosil černý hadry (křivák), mával rukama u Never Let Me Down Again do odumření, chodil na DM Párty a Enjoy The Silence umí i pozpátku, tak ví, že Depeche Mode mají ty nejvěrnější (u)kované fanoušky ze všech kapel. (10.10.2021)

Dostal som presne to, čo som očakával. Desaťročia po 101 sme dostali opäť niečo podobné, ale predsa len trochu premyslenejšie a so zaujímavo nasnímanými zábermi z koncertu. Takže ten najsilnejší dojem z filmu bol taký, že sa nesmierne teším na koncertný záznam, dúfam že z oboch večerov. Corbijn umne prepája tematicky songy s tým, čo rozprávajú fanúšikovia, takže napríklad pri projekcii Walking in my Shoes rozpráva mladík o svojom coming oute, keď počúvame o revolúcii v Rumunsku, hoši nám hrajú Where´s the Revolution atď. Inak ma prehovory týchto šietich fanúšikov až tak nezasiahli, proste všetci DM zbožňujú, my tiež a aj preto sme išli do kina za také veľké prachy. Len nechápem, prečo tá sympatická Mongolka dostala oproti ostatným tak málo priestoru. A Just Can´t Get Enough by už chalani vážne mali nechať v ležať prepadlisku dejín, aj keď chápem, že na koncerte je to proste total guilty pleasure a veľká sranda, ale ako keby to títo päťdesiatnici nechápali. (21.11.2019)

Ano, i já to mám tak. Jednotlivá období mého života se dají rozčlenit podle alb Depeche Mode. Takže nyní žiji v době Spirit. Ultra je vysoká škola, SOFAD střední. Exciter je vojna a SOTU se mísilo s pláčem mého prvního syna.... A zlomový byl rok 1987. Podle vzoru před Kristem a po Kristu se můj čas dělí na dobu před DM a po DM. V roce 87 jsem slyšel Never Let Me Down Again a bylo rozhodnuto... Jen nevím proč je to prezentováno jako koncert. Je to prostě dokument o fanoušcích DM orámovaný jedním koncertem.... (21.11.2019)

Ve výpovědi těch fanoušků by se asi našel každý depešák...a možná obecně každý, koho na první poslech zaujala nějaká hudba tak, že jí zůstal věrný. Moje první setkání proběhlo před skoro 35 lety... . To není fanouškovství...ale diagnóza. Samozřejmě neposlouchám jen DM...to by museli být pilnější a nevydávat alba v takových odstupech, ale vždy budou součástí mého playlistu. SPIRITS In The Forest na mě ale moc velký dojem neudělal. Nic mi to nedalo, bylo to ploché a jaksi nedotažené. Dobrý dokument si představuju jinak. Musí mít obsah a výpovědní hodnotu. Tady se Gorbijn opíral o hudbu DM a dodal jen pár fádních příběhů o skupince fanoušků, kteří mají reprezentovat miliony dalších. Viděno na ČT Art nadabované. Škoda, že si někdo nedal práci a nedodal i překlady textů...zvlášť když měly mít souvislost s vyprávěním fanoušků. (28.10.2021)