Láska pod kapotou

Miro i Remo proste vedia! Super práca s muchami. Tie slúžia ako metafora problémov. Mucha ako niečo otravné, ktoré by sme najradšej tu a teraz zlikvidovali. Často sa nám to však nedarí a ak áno, čoskoro príde ďalšia. Je to večný kolobeh. Presne ako situácia nášho protagonistu. Jeho problémy sú ako muchy. Stále sa vracajú a neraz možno aj tie isté. Muchy ako démoni jeho minulosti i prítomnosti. Vyrovnávanie sa s minulosťou, dobrý nostalgický soundtrack, už tradične umný strih a dobré postavičky zo života. (20.09.2021)

Trochu víc než variace na oblíbené téma: Kdo může za můj podělanej život. Jarda chce tvořit něco pozitivního a neutopit se v alkoholu jako táta. Výborně zpracovaný dokument, který dává zapomenout na suchopárnost a působí jako kompletně hraný film. Divák může vstoupit do Jardova světa, do světa někoho, kdo se rozkmotřil s rodinou, protože nejspíš obě strany se zabejčili natolik, že zadupali do země možnost dohody a teď se vláčí po soudech. Přitom na jedné straně, on by stál o hezké vztahy, ale nedokáže překročit svůj horizont. Jak to bylo doopravdy s údajně ukradeným autem těžko říct. Každopádně Jarda neustupuje a pere se nejspíš celkem zbytečně. Uzavírá si tím víru v budoucnost, protože líp už podle něj bylo. Na konci smutná pachuť z toho, že na takto zacyklených lidech si živí kariéru ti, kdo dokážou najít zástupné viníky – viz popěvek od Ortelu. Podobně i Jardova matka – syn nemohl za komunistů na obor, který ho strašně lákal, páč neměl správný původ, ale stejně bylo za komunistů líp. (01.09.2021)

Nejlepší československý akční film za poslední dekádu. Poctivé, dojemné, silné. Jen ve vztahu k ženám je film vlastně dost nedotažený, ale jako portrét ztracených a mačo devadesátek, kdy se mohlo všechno, je to překvapivě trefné a bolavé. A ta hudba? Ty kokos! Dokumentární podívaná, jakou si málokdo v Česku dovolí. (30.09.2021)

Byli jsme v kině dohromady tři, ale tenhle snímek by měl vidět každý. Dokument, který si svou stavbou, dramaturgií, střihem a hudbou nezadá s hranými filmy. Portrét stárnoucího bílého muže, proti kterému se všichni spikli — vlastní děti, bývalá žena, soudy, úředníci i Pražáci. Jediná meta, kterou ve svém životě má, je postavit závodní vůz, se kterým by jezdil a vyhrával rally. Bohužel je ale součástí celosvětového spiknutí i skutečnost, že má Jaroslav vysoký tlak a problémy se středním uchem, a tak sám nemůže závodit. Proto se nástrojem jeho pofidérních vizí stává přítelkyně Jitka, která trpělivě a zřejmě i láskyplně závodí místo Jardy, ačkoliv opravdové pocity štěstí zřejmě zažívá při úplně jiné zábavě, než jsou karamboly na blátivých tratích. A i když sám Jaroslav uznává, že se jeho život podobá donkichotskému boji s větrnými mlýny, znovu a znovu se vydává do zbytečných bitev a jako Fénix každý den povstává z popela, aby posté svařil karoserii auta a snil o vítězství svého vraku na dalších bezvýznamných regionálních závodech. Hrdinovo pinožení nelibě nese a většinou břitce komentuje jeho matka, ale podobně jako Jardova životní družka či všudypřítomné mouchy nakonec tvoří spíše jen stafáž k bolestínským promluvám zraněného automobilisty, který se zlobí na celý svět, ale nezmůže se na víc než plané spílání ostatním účastníkům silničního provozu. Nadupaný film plný kontrastů, emocí, humoru, akce i existenciální trýzně. (03.10.2021)

Hustší už tenhle dokument snad ani nemohl být. Obnažuje syrový život svých hrdinů až na dřeň a tak trochu jim dává příležitost poznat sama sebe. Panímáma Jiřina (asi moje nejoblíbenější postava) glosuje jednotlivé situace neskutečně přesně, ovšem padesátník Jaroslav se svou přítelkyní Jitkou si s ní v ničem nezadají. Jedná se o sociologickou sondu v našich končinách dosud nevídanou. Vše je navíc zpečetěno absolutně masakrózní hudbou. Ač s Jaroslavem nesdílím stejný pohled na svět, tak připouštím, že některé jeho poznatky a názory nejsou daleko od pravdy. (85%) (26.03.2022)