Láska pod kapotou

Vstoupil jsem doprostřed filmu zcela nepřipraven, myslel jsem, že to po dvou minutách vypnu a nadělím tomu odpad. Ale pak začala narůstat fascinace pohledem do paralelní reality, do vesmíru lidí, se kterejma se nestýkám, maximálně o ně zavadím na diskusích na novinkách. Strašlivě syrová sonda do duší a životů životních ztroskotanců, lidí, kteří prakticky veškerej svůj volnej čas věnujou něčemu, co nedává žádnej smysl a přesah, jenom to stojí veškerou jejich energii a prachy, aniž by po nich cokoli zůstalo. Vyznavačů normalizačních popovejch popěvků, věčně ukřivděnejch samonasíracích zneuznanejch obětí, mentálně zaseklejch ve hře na "já chudák dřu na ty svině státní nahoře". Lidí, kteří si svůj posranej život vytvářejí opakováním mantry: Nikdy už líp nebude... Je úplně jasný, koho tihle zoufalci volí, pokud se k volbám dobelhají. Je to úplně děsivý, pozorovat tyhle uplakánky, co neznají nic než sebelítost. Přitom by stačilo jenom si to přehodit v makovici a takovej, jinak jistě šikovnej chlap by mohl prožít úplně jinej život.  Dokonale natočený, takže nakonec pět hvězd místo odpadu. Odpad lidskej je bohužel před objektivem, scéna z koncertu Ortelu je příšerná a mrazivá; ty lidi si vůbec neuvědomujou, že přesně z týhle energie vyrostla podpora nacismu a koncentráky...