Kdyby tisíc klarinetů

Několik hudebních skvostů, krásná choreografie tanečních čísel. Hned úvodní píseň je vynikající. Nechápu, proč třikrát Tereza. Tonda Šůrů dostal po delší době větší prostor a podává bravurní výkon. Slabé stránky filmu: Brodský, parta generálů pod vedením Vostřela, ministr války Růžek, Šmída ve vaně. Zednářská symbolika: 29:31; 1:12:53 – převrácený kříž; 40:42 – černobílá šachovnice; 1:15:05 – Lohninský – parodie na skrytou ruku; 1:27:33 – Gott – nějaký druh skryté ruky + ruka na srdci; 1:40:58 – Šlitr – devil horns. Mezi řádky opus na neexistující zeměkouli: „Měli jsme kdysi míč omalovaný pestře…  A míč udělal hopla a náhle zmizel. Nastalo vzrušení, rozběhli jsme se krajem. V nejasném tušení, že tu hru nedohrajem. Po míči ani stopy, nikdo z nás nepochopí, kam náhle zmizel… Prolezli jsme všechny světa strouhy a nikdo neví kolik je v nás touhy, ten míč vrátit do hry zpět. Chcem najít každopádně ten míč, co tak zrádně a náhle zmizel. Kde je ten míč? Kde je ten míč? Kde je ten míč…“; 3 x 6: „Jsou to TŘI háčky. Během programu ŠESTkrát propagovat limonádu Super.“ Propaganda gravitace: „Padání začíná přitažlivostí.“ „Písničku jsme věnovali dívce s mohutnou gravitací.“ „Stačilo trošku gravitace a špetka neandertálského rozumu.“ Přísahání: Vostřel: „Přísahej!“ Hrabánek: „Přísahám, že nic nevykecám.“ + bow sign. Hlášky: „Žádnou politiku, všechno v mezích slušnosti.“ „Jsme nezávislá televizní stanice.“ Nej hláška: „Nejdřív si to musím vodškrtnout, poněvadž pak bych na to neviděl.“ (10.04.2023)

Klasická semaforská férie, kdy se do serie písniček zamontuje jakýsi takýsi děj, pokud vůbec nějaký - viz Zuzana je (zase) sama doma apod. Je vidět, že se Suchý od tristních a hlupoučkých začátečnických pokusů typu Člověka z půdy naučil už trochu stavbu příběhu. Všechno ale stojí na tom, zda ty písničky milujete nebo ne - můj šálek kafe to není, je to totiž tak televizně unylé a nemuzikálové. (15.09.2008)

Prní půlhodina je tak tragicky bezradná, že u toho snad ani režisér nebyl přítomen. Poté už začnou písničky a už je dobře. Příběh je totiž tak slaboučký, že vlastně ani neexistuje. Naštěstí je tu silné kulturní dědictví velkých kabaretiérů Suchého a Šlitra, jejich nesmrtelné hity film zničehonic rozzáří k nepoznání. Waldemar hýří energií stejně jako Hegerová, Karel Gott je neuvěřitelně šeredný varan, Pilarová šedá myš, Filipovská si střihne "lolitku" z penzionátu. Příjemně překvapil Václav Lohniský, který si svou roli majora fakt vychutnal. Upoutal mne též Antonín Šůra (anděl v Hrátkách s čertem), který coby konferenciér řádí jak černá ruka. Je dobré, že ta rozpustilá nálada všech zúčastněných je opravdová, protože jinak by to byl průser. Film je širokoúhlý a zasloužil by zremastrovat na BD, aby se ty písničky zachovaly v důstojné vizáži i zvuku. Film jsem v minulosti tragicky podcenil a přehlédl. Je to lék na špatnou náladu, čiší z něj radost ze života. Obdivuhodné, jak dokázali na place zvládnout tolik lidí.85% (16.11.2014)

O tomto filmu zajímavě píše Jan Žalman v knize Umlčený film (2008): "Muzikál vzešel - podobně jako Limonádový Joe - z jevištní předlohy... Jenomže to, co v komorním prostoru malého divadélka nalezlo spontánní odezvu pro svou anekdotickou zkratku a ironizující humor, to ve filmovém reálu (a navíc na širokém plátně) ztratilo téměř vše: svůj naivní půvab a svěžest, komediantskou chuť hrát si a fantazírovat na "velké téma", a co hůř - nakonec v tom "televizním" zmatku a množství estrádních čísel dopadla hluše i sama myšlenka. Zásluhou celé plejády populárních zpěváckých es neměla tato komedie nouzi o diváky, jako autonomní filmový tvar však trpěla hned několika slabinami: neujasněnou koncepcí, operetním humorem, zbytečnými dějovými vycpávkami i dalšími neduhy. Jinak záslužný pokus vymknout se běžné muzikálové konvenci zůstal pouhým pokusem. Nevznikl ani tradiční muzikál, ani satira, ani revue (dlouhá revuálně taneční sekvence patřila dokonce k nejmrtvějším partiím filmu). Vznikl polotvar, promarněný nápad, výsledek o to chudší, že vinou nezkušené režie i řada dobrých herců odvedla pouhé šarže." S Žalmanovou kritikou se ztotožňuji, přesto hodnotím relativně vysoko kvůli úžasným dobovým písničkám, které se mi strašně líbí. Trojice Matuška - Pilarová - Hegerová nemá po stránce zpěvu v tomto filmu chybu. (24.09.2011)

Muzikál,ktorého piesne sú večné a medzi nami aj po takmer polstoročí žijú stále.Bohužiaľ, je to, ale asi tak všetko v čom by som hľadal klady.Aj s výnimkou zaujímavej myšlienky: namiesto vojska-zbraní vs. orchestru-klarinetov ma film nudil celkom dosť.Dlhá minutáž a plytký dej má za príčinu,že na Waldu,Káju a iných by som sa v tomto filme už nepozrel. (01.03.2010)