Hra na oliheň

--- Nikde na svete nedošiel kapitalizmus tak ďaleko, ako v Južnej Kórei, a nikde nedošiel tak do extrému komunizmus, ako v Severnej Kórei. Existuje zlatá stredná cesta? --- Squid Game je smutným symbolom stavu Kórejskej spoločnosti, kde systém nechal zájst kapitalizmus do ultraextrémnych dimenzií, kde sa nič neregulovalo, a jedinou smerodatnou hodnotou sa stalo GDP. Tak strašne sa chceli stať úspešným nasledovateľom amerického sna, že si za posledných 60 rokov vytvorili vlastnú, kórejskú nočnú moru. Širšia stredná trieda spoločnosti prakticky zanikla, a vytvorili sa priepastné rozdieli medzi bohatými a chudobnými.  Presne za takých okolností môže vzniknúť seriálový scenár, ktorý prekvapivo kvalitným spôsobom neidealizuje chudobných, neprikrášluje morálne rozhodnutia v situáciách, kde v skutočnosti víťazí vždy pud. Ale toto nie sú dôvody, prečo je Squid Game svetovo úspešný. Klúč jeho funkčnosti pravebodobne tkví v koncepte "Človek je hracia karta" a "Elita je hráč". Dodáva to deju extrémnu nevypočítateľnosť, morálnu bezbrehosť a nevídanú krutosť, na ktorú sú diváci na celom svete evidentne vyhladnutý a zvedavý. --- Formálna stránka seriálu je výnimočná, nápaditá, postavy nie sú schematické - objavujú sa systémom, ale aj vlastnou vinou degenerovné postavy: gamblery, zločinci, alebo aj bežný ľudia, ktorí jednoducho nemali v živote štastie. Aj cez tieto všetky atribúty mám však ku Squid Game chladný vzťah. Ani v minulosti, ani dodnes mi od umeleckého diela nestačí realistickosť a brutalita.  Je to len také farebne pestré, samoúčelne brutalistické postmoderné koloseum, ktoré sa v určitej alterácií v blízkej budúcnosti môže stať realitou... (01.11.2021)

1. série - 70% - Koncept lákavý, průběh nekompromisní a konkrétní charaktery upřímné tak, že Hře nelze nepodlehnout, nesledovat dál a dál a nenechat se strhnout šílenstvím, kdy na obličeji nosí geometrické obrazce i diváci, kteří by si o korejskou kinematografii ještě před týdnem neopřeli ani ovladač. Nejlepším okamžikem je ale prvotní šok nad tím, co se před protagonisty odehrává. V tu chvíli se snoubí očekávání, napětí i pocit, že na podobnou podívanou jsem i přes znalost Battle Royale nebo Hunger Games čekal spoustu let. Ale ten okamžik už nic nepřekoná a naopak mě brzy rozčiluje, že je publikum neustále o krok před hlavními postavami, aniž by přitom tušilo, co bude dál. Naivita nad tím, co chudáky asi čeká v další hře a vyjevené překvapení z toho, že zase půjde o život, lezou na nervy čím dál víc, stejně jako způsob uvažování a touha spolčovat se s těmi, kteří očividně kují pikle a hrají jenom na sebe. Ze spousty otazníků se potom na samém konci překotně couvá a neherní linka se mi dokonce s radostí vysměje do tváře s tím, že odpovědi přijdou snad možná někdy příště. Údernost je pryč, zvědavost přesto v menší míře zůstává. (18.01.2022)

Byl jsem na to zvědavý, protože jsem o tom všude četl, ale když jsem konečně našel čas si to pustit, přišlo mi to podobně vyhajpované, jako před 2 lety Parazit (aniž bych měl nutně tendenci film a seriál nějak víc srovnávat). Beru, že to asi fakt je chytrá kritika kapitalismu, s násilím ve filmu obecně nemám nejmenší problém, a každá epizoda je vypointovaná tak napínavě, že člověk téměř musí dát celý seriál na jeden zátah ať chce nebo nechce. Na druhou stranu mám obecně problém s čímkoli, co slaví tak gigantický komerční úspěch a nekritické divácké ohlasy, protože aby se něco mohlo líbit tolika lidem, nutně to ve mně vyvolává obří podezíravost, a v tomto konkrétním případě mi asi prostě vadilo už jen to, že jsem u toho celou dobu prožíval docela nepříjemné pocity, všechno to cynické zabíjení jednotlivých postav a znepokojivý soundtrack a šílené dekorace mi nedělaly dobře, celé je to - pro mě osobně až nepříjemným způsobem - nesnesitelně napínavé a člověka to dokonale do sebe vtáhne, ale že by mi u toho bylo psychicky dobře, to se prostě říct nedá, a za druhé mě dost otrávilo finální rozuzlení, u něhož jsem se jako dost jiných lidí cítil zklamaný, a tak celkově hodnotím Oliheň spíše průměrně. (02.11.2021)

Crossover motivů Battle Royal a Saw, brilantně rozpracovaný do 8-hodinového kolektivního průchodu peklem. V líbivé barevné formě s efektní výpravou a kostýmy, s kvalitně budovanými postavami a sociologickým zkoumáním jejich chování, vynalézavými hrami s nejedním chytrým překvapením a notnou dávkou krve a brutality. Dong-hyeok Hwang v komerční masovce odvážně kombinuje všemožné popkulturní a žánrové trendy a vítězí na plné čáře. Epizoda 6 emocionálním knokautem, jaký jsem tady fakt nečekal. Jediné zakopnutí v pravděpodobnosti chování postav přichází až v poslední epizodě. Ta je zároveň uzavřená z prstu vycucanou rádoby překvapivou pointou, která odporuje jistým předešlým událostem. (18.11.2021)

Za mě velké zklamání, umocněné v okamžiku, kdy vám dojde, že celý humbuk a nadšení kolem seriálu stojí pouze na expresivitě násilí a detailnosti jeho vyobrazení. Jakákoliv větší myšlenka chybí, případně tu byla již tolikrát prezentována a lze s ní pracovat méně lacině. Dvě hvězdičky za herecké výkony a propracovaná vizuální schémata, před nimiž smekám. (10.01.2022)