Hra na oliheň

Potvrzuje se, že Battle Royale potřebuje víc času na propracování postav, aby vám nebylo jejich vyhlazování zcela lhostejné. Povedlo se. Zdařil se skvělý casting. Jediné, co bylo nezvládnuté - dějová linka s policistou a docela trapná karikatura dekadence VIPek. Oproti tomu morální dramata a vývoj postav na jedničku. Škoda, že byl celý děj tak čitelný, že jsem všechna překvápka odhadl daleko předtím, než měla být odhalena. (12.10.2021)

Všeobecně kladné recenze tohoto seriálu rozhodli o tom, že i já jsem se do tohohle vychvalovanýho Netflixovskýho seriálu pustil. Popravdě mě tenhle seroš ani nějak extra nelákal. Zlom nastal když jsem zjistil, že režisérem tohohle seriálovýho hitu není nikdo jiný než Dong-hyeok-Hwang s jehož tvorbou jsem se už setkal. A to při snímku Silenced(2011), kterej si ode mě vysloužil 5 hvězd. Takže jsem předpokládal, že tenhle seriál bude mít určitě co nabídnout. První díl mě moc nenadchnul, ale já jsem doufal, že se v dalších dílech začne blýskat na lepší časy. Víceméně se tak ale nestalo a já seriál dokoukal spíš ze zvědavosti než aby mě nějak extra bavil. Největším problémem bylo asi to, že jsem si k nikomu ze soutěžících nevytvořil sebemenší sympatie. Takže mi bylo v podstatě fu(c)k kdo přežije. Prostě jsem tam neměl svýho koně kterýmu bych mohl fandit. Když to shrnu tak koukat se na to dalo ale na prdel se z toho určitě neposadím. (11.10.2021)

Toľko nehororových filmov či seriálov zaradených do onoho žánru neprávom a “Oliheň” mimo svojho rangu. Táto hra naplnila takmer všetky moje očakávania o ktorých som doposiaľ počul. Okrem absurdity hier sa dostane aj na otázku ľudskej morálky, ktorá je ako inak, pokrivená. Divák má možnosť sledovať osudy niekoľkých postáv, ku ktorým si môže vybudovať sympatie či antipatie, pričom toto všetko je krásne zaobalené do síce nie úplne najoriginálnejšej story, no zato forma jej prezentácie je viac než vydarenou záležitosťou. Od záveru som očakával trošku niečo iné, no stále sa jedna o silný nadpriemer. (26.12.2021)

Byl jsem na to zvědavý, protože jsem o tom všude četl, ale když jsem konečně našel čas si to pustit, přišlo mi to podobně vyhajpované, jako před 2 lety Parazit (aniž bych měl nutně tendenci film a seriál nějak víc srovnávat). Beru, že to asi fakt je chytrá kritika kapitalismu, s násilím ve filmu obecně nemám nejmenší problém, a každá epizoda je vypointovaná tak napínavě, že člověk téměř musí dát celý seriál na jeden zátah ať chce nebo nechce. Na druhou stranu mám obecně problém s čímkoli, co slaví tak gigantický komerční úspěch a nekritické divácké ohlasy, protože aby se něco mohlo líbit tolika lidem, nutně to ve mně vyvolává obří podezíravost, a v tomto konkrétním případě mi asi prostě vadilo už jen to, že jsem u toho celou dobu prožíval docela nepříjemné pocity, všechno to cynické zabíjení jednotlivých postav a znepokojivý soundtrack a šílené dekorace mi nedělaly dobře, celé je to - pro mě osobně až nepříjemným způsobem - nesnesitelně napínavé a člověka to dokonale do sebe vtáhne, ale že by mi u toho bylo psychicky dobře, to se prostě říct nedá, a za druhé mě dost otrávilo finální rozuzlení, u něhož jsem se jako dost jiných lidí cítil zklamaný, a tak celkově hodnotím Oliheň spíše průměrně. (02.11.2021)

Pohádkově zbohatni nebo se rozbij o studenou podlahu. Jihokorejské bankovky mají zatraceně hodně nul. Ale právě nedostatek wonů po kapsách má jistý gambler, který nastoupí do dodávky a probudí se až uprostřed opuštěného ostrova s číslem 456 na zádech a spolu s dalšími chronicky nespokojenými zoufalci. Jeho sousedem z dětství, emigrantkou ze Severní Koreje, starcem s nádorem v hlavě či potetovaným gangsterem. A tak trochu si zahrají pár eliminačních dětských her. Nespokojení jsou, ale chcípnout ještě nehodlají, i když na někoho z nich čeká na konci pohádková výhra. Jenže ani ta realita venku pro ně není nejrůžovější. Dystopické jihokorejské drama Hra na oliheň po nás chce, abychom tu a tam přivřeli oči, protože mnohé se děje na úkor logiky a scénáristických zkratek. Náročná cesta, která skončí vším, nebo ničím. Lidská přirozenost má zelenou. Za každým počinem je bez obalu pitvaná podstata daných rozhodnutí, která kolikrát nemáme pod kontrolou. Jenže když pak dostane kulku do hlavy ten nebo tamten, nechává mě to chladným. A v druhé polovině série je už patrné dost značné natahování nenatahovatelného. Pro někoho je tenhle projekt předmětem vášnivých diskusí, pro jiné násilnou baštou, pro další výborným psychologickým dramatem, pro mě bohužel nekonzistentním divadlem, které se tváří jako sofistikovaný projev nějaké mnohovrstevnatosti. Nicméně pološílený vizuál, hudební doprovod či choreografie jednotlivých her: tady je to na palec nahoru. Začalo to jako poukázání na třídní rozdíly v asijské společnosti, končí jako krvavé drama, které se celou dobu naklání nad propastí absurdity. Někomu to stačí, já všeobecné nadšení nesdílím. V mnohém nedomyšlený kalkul. (31.10.2021)