Magická hlbočina

Nadšený potápěč Besson se vyřádil, podílel se na scénáři i na podmořských záběrech. Obrázky z hlubin patří k tomu nejlepšímu, především úžasné snové scény. Filmu dost pomáhají výborné výkony především Barra a Rena. Hudba (Eric Serra) a zvuk získaly Césara. A Bessonovi se pod vodou tak zalíbilo, že se později vrátil s Atlantisem. (29.07.2003)

Dva muži, jedna žena a nekonečná magická hlubina tajemného světa. Skvělá ústřední trojice, v které asi nejvíce exceluje Jean- Marc Barr a jeho neustále mořem posedlí Jaques. Besson natočil své mistrovské dílo především pro sebe a pochybuji, že očekával takovou diváckou oblibu. Opak je však pravdou a emoční a myšlenkový rozsah snímku má i přes až zbytečnou délku svou velkou sílu. Viděl jsem tento film už za velmi raného věku (snad 12?:)) a už tehdy mě okouzlil a to samé po pár letech. Těžko tak hodnotit, když se mi klepou kolena při prvních tónech Big Blue Overture... Určitě jsou tu slabá místa, pro někoho se tu nic neděje, ale tohle je film o pocitech, které se ještě vystupňují v krásném a citlivém závěru. Dokonale natočený magický klenot s obrovskou silou vlastního příběhu a postav. (03.06.2004)

Za mě tak trochu projekt á la „splněno, ale nepotřebuju nikdy víc“. Dva ve volném potápění soupeřící borci si žijí své sny, smrt pro ně nemá stejnou hodnotu jako pro ostatní, a tak nějak vytvářejí základ příběhu Luca Bessona, který vyrůstal na pobřeží Středozemního moře, sám má k potápění vřelý vztah a podvodní snímky ho už v dětství uchvátily. Modrá krása plná ticha je místy úchvatná, celkově ale z vizuálu do stropu neskáču. Poetická záležitost s palcem nahoru pro Erica Serru. Délka ovšem extrémní. (10.07.2019)

Vášnivý potapěč a amatérský oceánolog udělal radost sobě i mně. Jeho film hýří sluncem, rozličnými odstíny modře, člověk má úplnou chuť navléct se do plavek a skočit do moře. A ačkoliv samotný děj příliš optimistické vyznění nemá, dýchá z něho na mně pohoda a Bessonova láska k moři. A Eric Serra - ten se tu našel. Uplatnil tu svoji zálibu v syntetických zvucích, které přeměnil v ambientní plochy, které se krásně poslouchají. Vlastním soundtrack, je to velice relaxační album, úplně něco jiného než Serrova zvuková kakofonie v 5.elementu (24.08.2003)

Baví mě Bessonovy výtvory. Specifikem tohoto je mimořádně povedená audiovizuální poezie popisující lásku k moři tak silnou, že je až silnější než touha žít. Nejlepším hercem je zde podle mě Reno, který se opět zabydlel v typu sobě oblíbeném - drsném chlapíkovi se svérázným smyslem pro humor. A pak už jsou to samé krásné záběry nad i pod hladinou, meditativní hudba, delfíni a příběh o přátelsví a citech různých odstínů a typů. (01.07.2005)