Na západe nič nové

Slavná protiválečná kniha E.M.Remarqua se dočkala již rok po svém první vydání dočkala filmového zpracování.Jak říká text distributora,léta nic neubrala na působivosti,jenže distributor, tak nějak zapomněl dodat,že léta ubrala na stravitelnosti.Herci hrají podle mě typicky pro začátky zvukového filmu,téměř každé slovo je pečlivě a pomalu vyslovené,jako když se učí mluvit malé děti,s ím souviselo i občasné přehrávání herců.Dělení jednotlivých scén tak trochu připomíná divadelní oponu,pokažé se náhle setmí a za okamžik jsme ze školy v kasárnách.Jako např. v Browningově Draculovi a dalších filmů počátku zvukové éry i zde režisér místy ještě nepoužíval zvukovou aparaturu,a to v bitevních scénách,proto se bojující vojáci pohybovali nepřirozeně rychle.Děj se skládal z těch nejznámějších motivů předlohy(vit ofic.text distrib).Padl v říjnu 1918,v den,jenž byl na celém bojišti tak tichý,že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu:Na západní frontě byl klid....tak těmito slovy končí kniha . Stejné absolutní ticho narušované poryvy větru a vrzáním,přímo vyzařuje z poslední scény filmu, v níž umírajcí Paul marně vztahuje ruku po motýlovi,symbolizujícím zničené mládí a ideály. (29.07.2006)

Místy dílo doslovného a monologického pacifismu, který vede herce k jasně ohraničeným naléhavým promluvám na téma nesmyslnost války - ani zdaleka ale nedosahují efektu Remarquovy knihy, která není ani zdaleka tak formálně rétorická. Místy mistrovské dílo, které dovedně používá zkratky, srozumitelného symbolu a je naléhavé i beze slov. Závěrečná (dvoj)scéna patří k tomu nejlepšímu, co se v zákopech (nejen) Velké války zrodilo. Lew Ayres v roli Bäumera je bohužel značně teatrální, absolutním vrcholem filmu je Kat Louise Wollheima. Na svou dobu jistě udiví i svými masivními a poměrně sugestivními bojovými scénami (nelítostně "kosící" pohled kamery v "kulometných" scénách se mi vryl do paměti) - byť tam, kde si tvůrci vypomohli zrychlením, se z pohledu dneška blíží Milestonův film němé grotesce... Výborné dílo doby, která ještě věřila v naléhavost obrazu války a jeho čistě preventivní a humanistické funkci. (10.02.2012)

To, co bylo v době vzniku asi největším tahákem - výpravné válečné scény natočené ze všemožných úhlů - je sice naprosto přelomové, ale z dnešního pohledu trochu zdlouhavé a nudné. Naopak největší síla je v prostých dialozích. V naivních větách ve stylu ,,není přece správné zabíjet lidi" je obnažena celá absurdita války. Když si pustíte Na západní frontě klid, dostanete přesně to co čekáte. Dojemný příběh, velké bojové scény, humanistické poselství. Je to film kongeniální s knihou. Vadilo mi jen to, že němečtí vojáci tu vesele rozpráví v angličtině - což filmu velmi ubírá na provokativnosti i autentičnosti. (02.08.2013)

Jako příprava na novou Netflix adaptaci prostě povinnost. A nejde to jinak, než přehodnotit hodnocení. Na rok vzniku, což je rok 1930, kdy mi byly tři roky, je to prostě dokonalá adaptace. Kdyby měl pan Milestone v době realizace k dispozici všechna ta zelená plátna, barvu a streamovací obry v zádech, budeme tu už navždy bučet po pokračování...což naštěstí Remarqueova předloha tak úplně neumožňuje. Furt je to tam. (23.10.2022)

Výtečně zpracovaný protiválečný román E. M. Remarquea. Studenti vyburcováni učitelem se dobrovolně přihlásí do války, aby záhy zjistili, že válka není o hrdinství, ale o nesmyslně promrhaných životech. Ve filmu jsou skvělé realistické bojové scény v zákopech, kdy se režisér nezdráhá ukázat krutost válečného běsnění. Jestli film zestárl těžko říci, ale kdybych se podíval na o 30 let mladší Stezky slávy, tak bych si neodvážil říct, že je tu nějaký rozdíl. (08.05.2009)