Svatá Maud

Škoda, že se Saint Maud držela vcelku moc jistě u země a netlačila víc na pilu, určitě by to sneslo ještě pár scén navíc, které by ještě více prohloubily poznání vnitřního stavu zdejší hlavní postavy. Narážka na Williama Blakea a jeho originální vymyšlený náboženský systém zde není zmiňován náhodou a náboženskou fanatickou vírou je tento film přímo protkaný. Pro herečku Morfydd Clark byla role jako ušitá a na režisérku Glass si taky dám pozor, protože společně s Corrinou Faith mě teď ženské režisérky uměly poslední dobou překvapit. Navíc mě tento snímek zase ujistil v názoru, že ortodoxní věřící jsou prostě blázni. (04.06.2021)

Explicitných hororových vecí sa tu deje veľmi málo, napriek tomu od samého začiatku tušíme prítomnosť čohosi zlého, temného a nadprirodzeného. Vďaka tomu je atmosféra mrazivá, tiesnivá a nepríjemná. Na tom má podiel nielen dobre vystavaný, stupňujúci sa scenár a napínavá réžia, ale tiež výkon Morfydd Clark (z Ajaovej Koristi), z ktorého som si síce vyložene na zadok nesadol, ale inak bol dobrý (detto jej klientka v podaní Jennifer Ehle). (26.02.2021)

Saint Maud je naprostou většinu stopáže velmi povedenou a nápaditě natočenou hororovou slow-burn artovkou, která jako by ctila (a taky cituje) klasický Sunset Boulevard a svou premisou a silnými postavami baví. A nebýt posledních pěti minut, v nichž se Rose Glass bohužel vydala trochu jiným směrem, než bych si u tohoto snímku přál, byl bych skoro nadšen. I tak jsem byl spokojen a cením taky i velmi divácky ohleduplnou délku, díky níž ve filmu nepůsobí žádná scéna dlouze ani navíc. (17.05.2021)

Je to Bůh, nebo Ďábel, kdo zkouší víru svaté Maud? Mysteriózní drama o mladé setře, co se snaží nejen sebe, ale i ostatní přivést na správnou cestu. Vize, záchvaty, mučednictví. Tak jako trpěl Kristus je třeba trýznit tělo, které pokouší duši. M. Clarková vypadá tak křehce a něžně, když se usmívá a hladí umírající ženu po tváři. Jenže síla v ní ukrytá je obrovská, protože bojovat s Ďáblem nemůžou slaboši. Kde by jiný šel do krajnosti a naturalismu, tam si režisérka vystačí s náznakem. Špinavý sex, sebetrýzeň, smrt. Výborná kamera se tu zpomalí, tam je obraz v kouřových odstínech, a když dojde k prvnímu velkému prozření ta intenzita, s níž tělo visí ve vzduchu, je až hmatatelná. Finální střet a vykoupení mají sílu, obrazově jsou perfektní. Poklidná hudba a tiché scény na počátku postupně střídají temnější zlověstné tóny, co napovídají, že se schyluje k tragédii. Skrývané emoce vyplují na povrch a obnaží jejich nositelky. Přidanou hodnotou je W. Blake. Spíše pro okrajové publikum. (25.06.2021)

Nedávno mi student na semináři položil otázku, zda mají špičkové horory nějaký společný, jednotící prvek. Odpověděl jsem mu, že takové horory musí vskutku precizně a opravdu komplexně naplňovat žánrové konvence, a nebo se naopak žánrovým očekáváním vzepřít, odlišit se, provokovat, šokovat, a tím také ve výsledku oživit původní subverzivní funkci žánru. Saint Maud lze zařadit do druhé kategorie, kam náleží snímky, které jsou pro mainstreamové publikum velmi obtížně stravitelné, a proto tento úchvatný debut režisérky Rose Glass doporučuji k projekci výhradně hororovým fajnšmekrům. Jedná se o pozvolna plynoucí psychologickou studii rozkladu osobnosti zbožné Maud, jejíž intimní vztah s Bohem místy přerůstá až v "intoxikaci". Režisérka chytře volí tělesnější formu jeho vyjádření, například prostřednictvím extatických epizod, což divákovi usnadňuje zaujmout empatický postoj. I v důsledku nesmírně strhujícího vyústění, které poskytuje prostor k různým interpretacím, uděluji spirituálnímu hororu Saint Maud pět slabších hvězd. (01.02.2021)