Veľká ilúzia

Srovnám-li snímky z konce třicátých let, které jsem zatím měl možnost vidět (nejvíce zastoupené jsou pochopitelně československé a americké, sem tam nějaký britský), francouzské snímky jsou snad nejvíce postižené zubem času. Zvláště ty Renoirovy. V případě Velké iluze se občas vytáhla kamera a scény mezi De Boieldieu a postavou zahranou von Stroheimem jsou hodně zajímavé (a Gabin mi připadal nejsympatičtější ze všech filmů, ve kterých jsem ho zatím viděl), zbytek je už bohužel mrtvá voda... (07.10.2009)

„Ty ses narodila ve Württembergu a já v Paříži. A přesto můžem bejt kamarádi, víš? Ty jsi chudák kráva a já chudák voják. Každej děláme, co můžeme. Je to tak?“ Název filmu dokonale definuje jeho podstatu. Velká iluze je totiž naivní, idylický, příjemný, válečný příběh (jakkoliv se poslední 2 přívlastky na první pohled vylučují), kterému nechybí nadhled a silný antimilitaristický podtón. Dlouhou dobu je pohled na život v zajetí nepřítelem takřka pohádkový; když nikdo neutíká a ani jinak se neproviňuje proti řádu, má se v podstatě líp než na frontě. Jenže nic není věčné… K nejlepším pasážím snímku patří rozhodně rozhovory dvojice Boldieu-Rauffenstein, ty byly prostě skvělé, dokonale vystihující onu dobu (a poslední z nich mě upřímně dojal). Na někoho možná bude té naivity, lidskosti a přátelskosti až moc, přesto svůj účel snímek rozhodně splnil. Za mě to budou slušné 4*. „Víš jistě, že to naproti je Švýcarsko?“ - „O tom není pochyb!“ - „Protože je to tak podobný.“ - „A co bys čekal? Hranice není vidět, tu si vymysleli lidi. Přírodě je to fuk.“ (21.07.2014)

Velmi podobne komedii STALAG 17 (1953) od Billyho Wildera, len Stalag 17 sa odohraval pocas 2. svetovej vojny a bolo tam viac humoru. Napokon ciastocny humor bol pouzity aj v tomto filme, ked sa jeden nemecky dostojnik opakoval ako papagaj pri vykrikoch streng verboten co znamena prisne zakazane a jeden z francuzskych dostojnikov ho napodobnoval. Aj v tomto filme budu tentokrat francuzski dostojnici pripravovat utek z väzenskeho tabora, (v Stalagu 17 to boli americki) a myslim si, ze na rok 1937 to bolo natocene velmi kvalitne a dramaticky. Akurat ten zaver skoncil trosku predcasne, chcel som vediet, co sa bude diat dalej, ale nechcem nijak prezradit zaver, takze treba vidiet. Film mal jednu nominaciu na Oscara za najlepsi film roka, avsak väcsie stastie mala romanticka komedia rezisera Franka Capry VZDYT JSME JEN JEDNOU NA SVETE (1938)... 27.09.2010 ______ Jean Gabin - (Plukovník Maréchal) +++ Dita Parlo - (Elsa - žena na farme) +++ Pierre Fresnay - (Kapitán de Boeldieu) +++ Erich von Stroheim - (Kapitán von Rauffenstein) +++ Julien Carette - (Cartier) +++ Georges Péclet - (Peclet) +++ Werner Florian - (Seržant Arthur) +++ Nemecka Cinema - 100% (27.09.2010)

Hodně oldschoolová záležitost, které by z dnešního pohledu prospělo výrazné sestříhání - téměř dvouhodinová stopáž je na film s tak prostinkým dějem přece jen trochu příliš. Film působí starosvětsky i svým skládáním holdu určitým formám mužských ctností, které jsou dnes už v podstatě k smíchu. Otázku, zda je toho třeba želet, si osobně ponechávám nezodpovězenou. Film je zajímavou ukázkou filmařiny z dávno ukončené éry, která může oslovit i současného diváka, osobně však tento typ filmů nevyhledávám, a z válečných filmů obecně jsem nesmírně unavený, viděl jsem jich už příliš mnoho. Film hodnotím poměrně velkoryse 4 hvězdami, byť ho osobně shledávám jako poměrně naivní podívanou, na které je strašně zdát doba vzniku. (01.01.2013)

Zase trochu jiný pohled na válku a na to, jak může válka působit na člověka jako na jedince, ale i jako na součást společnosti. Film má neskutečně zajímavý nádech komedie, ale sám o sobě komický není. Jen celkové pojetí ukazuje, že by to mohla být legrace, ale prostě není a nemůže být. V tomhle směru je to pak realističtější, než na první pohled mnohem vážnější filmy. (18.08.2014)