Zumiriki
Zumiriki
Obsahy(1)
Kdesi v baskických horách je rieka a v nej ostrov. Oskar Alegria sem v detstve chodieval na prázdniny. Teraz v dospelosti sa sem vracia, aby tu strávil niekoľko mesiacov v splynutí s prírodou, osamelých spomienkach a meditácii. Na prvý pohľad je to pre film nudná téma, výsledkom je však zábavná, skoro až experimentálna, obrazová esej poskladaná zo starých rodinných filmov a aktuálnych záberov všadeprítomnej kamery, rozhovorov s poslednými žijúcimi miestnymi pastiermi a z úvah nad identitou, životom a zmyslom ľudskej existencie v dnešnom svete. Alegria sa stáva Robinsonom v nedotknutej prírode a v zabudnutej časti Európy zažíva rôzne, často komické, príhody, ktoré šarmantne komentuje. „Zumiriki“ je staré baskické slovo, ktoré znamená „ostrov uprostred rieky“. Je to niečo, čo vo filme vidíte, ale nie je to vysvetlené, tak ako všetko dôležité, všetko, čo je odhalené bez toho, aby bolo vypovedané. (Art Film Fest)
(viac)Recenzie (5)
Dokumentární esej Oskara Alegrii je opravdu svérázným filmem, který začíná záběrem na kravské lejno, dostane se až k posledním nocím starých baskických pastevců a mezi tím vším si stihne hrát s nočními fotopastmi na zvířata a shazovat i samotného autora filmu. Komentář je v baskičtině, představené jako vymírající jazyk. Zumiriki v baskičtině znamená ostrov uprostřed řeky. Divácky vstřícná dokumentární esej se nevidí každý rok, proto jsem rád, že jsem ji neprošvihl. ()
Prakticky dokonalý psychomagický videodenník dobrovoľného stroskotanca na zmiznutom ostrove jeho detstva (okrem iného symbolizujúceho zanikajúci jazyk), ktorý je ale tak preplnený, prepchatý mnohovrstevnatou a komplexnou symbolikou, až som mal na prvé zhliadnutie problém do neho preniknúť. Je tam toho strašne veľa. 4,5* ()
Obrazy starého sveta namíchané s Přáteli zeleného údolí, okořenění Švankmajerem, Dvěma divochy a evropským pokusem o japonské niterně filozofující filmy. Festivalová hravost. ()
Zumiriki - ostrov uprostřed řeky. Právě tam se odehrává (i neodehrává) tento úchvatně poetický, magický a syrový příběh. Byť ostrov zmizel ze zeměpisné mapy, nezmizel z mapy paměti režiséra. Zumiriki je silně provázán s jeho dětstvím a se vzpomínkami na jeho rodinu. Jednoho dne se proto rozhodne spojit s duchem tohoto místa, se svými předky, se sebou. Hledá skulinu, kterou by mohl proklouznout zpět v čase, ve které oprašuje věci zašlé a oživuje je. Pomocí vlastních ritualizovných aktů rekonstruuje vzpomínky, ale i napůl zchátralý nábytek po své rodině či fragmenty baskičtiny. Pomocí těchto aktů odkrývá jednotlivé vrstvy vzpomínek a loučí se se svými předky i s postupně odumírajícími stromy, které dříve pojmenoval. Pozvolna tak prohlubuje vztah s místem a nachází nový komunikační jazyk s ním. Živou spojnicí mezi minulostí a přítomností je zatoulaná kráva, které se podařilo uniknout před transportem na jatka po smrti samotářského pastýře z protějšího kopce. Příběh o existenci zatoulané krávy nabývá v dokumentu charakteru jakési místní pověsti. Navzdory tomu se režisér rozhodne krávu najít (respektive nechat ji k sobě přijít) a prostřednictví setkáním s ní zacelit zrekonstuovanou minulost. I přesto, že se nabízí spousta přirovnání tohoto filmu (k Márquezově magickému realismu, Hundertwasserově výstřednosti, Sakakiho poetice, Jodorowského poetickým aktům, či Waldenu), film je živelnou intimní zpovědí, která pohlcuje svou opravdovostí a tajuplností zároveň. ()
Galéria (2)
Fotka © Emak Bakia Films
Reklama