Díra

„Hej, slyšíte mě tam dole?“ - „Nevolej na ně!“ - „Proč ne?“ - „Protože jsou pod námi. A ti nad námi neodpoví.“ - „Proč?“ - „Přece proto, že jsou nad námi.“ Co člověka dělí od toho, aby se stal zvířetem? Někdy stačí jen pár pater…aneb sněz nebo budeš sněden. Tak má vypadat celovečerní debut! Od první vteřiny silně atmosférický, působivý, stísňující a zneklidňující. Krom perfektního dominantního zvuku a démonicky slizkého Trimagasiho na tom má největší podíl rouška tajemství. Při prvním nahlédnutí do Díry, resp. Vertikálního samosprávního centra (tedy našeho současného světa, jen bez toho falešného pozlátka a atrakcí), divák neví nic a hlavní hrdina to má podobně. Teprve posléze se dozvídá pravidla „hry“, odhalí se mu motivace a charaktery postav. Jen na část vyvstanuvších otázek se divákovi dostane odpovědí, ale na druhou stranu hlavní myšlenka filmu je jasná (a záleží na vás, co si z Díry odnesete). Mám skoro chuť téhle palčivé sociální sondě napálit 5*, ale kvůli neuspokojivému konci to nejde. I tak můžu vřele doporučit. (29.03.2020)

Neznámý Galder Gaztelu-Urrutia servíruje Dystopické Sci-Fi ze Španělska s vertikálním vězením se striktními pravidly a podle očekávání je to pecka! Netflix mi dělá radost, že nakupuje tyhle evropské atraktivní filmy, které bychom jinak viděli kdo ví kdy. Film má nejblíže asi k Snowpiercerovi, ale pořád se jedná o dost originální téma, které je nejen inteligentní, ale také velmi špinavé, drsné, syrové, bezútěšné a brutální. Áno dojde i na kanibalismus!! Rozhodně se jedná o nejděsivější vězení, které kdy bylo ztvárněno a počas sledování jsem se místy slušně zapotil a párkrát i zapomněl dýchat, což k dobrému filmu patří. Možná by nevadilo, kdyby měl film o půl hodiny více a v závěru leccos vysvětlil. Odpovědi totiž nedostaneme žádné a za to má film jediný mínusový bod, jinak absolutní paráda a Španělé si připisují další trofej do sbírky. Doporučuji koukat ve Španělštině! Příběh****, Akce****, Humor>Ne, Násilí****, Zábavnost*****, Hudba****, Vizuál****, Atmosféra*****, Napětí****. 8.5/10. (20.03.2020)

Šťavnatý iberský gastrospeciál o elegantním řešení nejpalčivějších problémů veřejného stravování a delikatesní sociologická studie o tom, jaké dobroty se servírují na úplném dně humanity. Audiovizuální důkaz, že i sebeidealističtějšího intelektuála dona Chichota, hozeného mezi bandu zhovadilých větrných mlýnů, ten smích nakonec přejde, a on pochopí, že ten komunismus prostě nevybuduje, protože dělnická třída je banda omezených animálních zkurvenců s mimořádně vyvinutým pudem pro vlastní trika. Dialogově velmi kalorické, téměř geniálně naservírované, plné originálních masitých nápadů, a tak je hrozná škoda, že šéfkuchaři na závěr bouchla trouba a ta krásně promaštěná díra vyústila do hajzlu. Konkluze, že symbolem a řešením radikální systémové změny je náhlá mongoloidní holčička jedoucí výtahem nahoru, je absolutně sofististikovaný metamfetaminový myslomrd, který vám málem chuťově dokurví celou předchozí hostinu. A to se v hájkuzin prostě musí ztrestat odnětím minimálně jedné myšulínské hvězdy. (22.03.2020)

Když od toho budete čekat primárně sociální metaforu, budete zklamáni, jak moc je to povrchní, protože svou ústřední myšlenku (nespravedlivé přerozdělování kapitálu) Díra v podstatě nijak dál nerozvádí. Jako drsný a špinavý komorní psychothriller v duchu Kostky to ale funguje výborně - herci jsou působiví a režisér je dost zručný na to, aby udržel skličující a vyhrocenou atmosféru po celou dobu. A poselství o potřebě solidarity je sice divákovi vpáleno rovnou do ksichtu, ale vzhledem k tak úzkoprofilovému konceptu to snad nemůže nikomu příliš vadit. 80 % (16.04.2020)

Solidarita? Ani náhodou! Dokážou lidé v uzavřeném prostoru společně komunikovat, nebo bude každý myslet jen sobecky na sebe? Jedna z dalších odpovědí na to, proč komunismus nemůže nikdy fungovat. Snímek se možná formou tváří jako sci-fi, ale v podstatě jde o alegorii světa, v němž žijeme. Problém jsem měl s hlavní postavou - naivně idealistickým Gorengem. Chvílemi byl neskutečně protivný a dozajista dobré úmysly realizoval podivným způsobem. Atmosférická hudba udržuje po celou dobu neklid a tísnivé napětí, z jakési letargie pak vytrhne diváka několik šťavnatých scén. Kanibalismus, červi, dlouhý nůž, tyče a šavle. Krev. Potěšil mě konec, jelikož jsem se obával doslovného vysvětlení, které by zničilo veškeré tajemství. Škoda jen, že jsem se nemohl ztotožnit se žádnou postavou, a tak mi byl jejich osud vcelku lhostejný. Kam Španělé na ty držky chodí, to mi bývá občas záhadou... (23.03.2020)