Díra

"Krájením se ostří sám... Samuraj TOP ultra Plus! O hvězdu míň ale dám, na poselství filmu flus!" Můj právník navrhoval jít k soudu, že to určitě vyhrajeme. Protože GG-U zfilmoval můj vlastní soukromý deník, bez mého svolení!!! Ale asi to nechám plavat, natočil to moc hezky. Celý můj život dole, dablroad movie mezi hladovými patry. ♫ Život je jen náhoda, jednou jsi dole, jednou... hlouběji. ♫ Ale bojuju, nevzdávám to. Zkouším vše, od bezohledné sobeckosti až po hřejivý altruismus. Např. nedávno, v rychlíku Košičan s bufetem mimo provoz, jsem si upižlal ruku, aby děti ve vlaku neumřely hladem! Btw, fakt blbej nápad. Hladových dětí stále mraky, takže ruka fuč zbytečně. A jak známo, jedna ruka netleská (asociace: pečená ruka na opulentní hostině). Takže nebudu tleskat zmršenému finále Díry, které mě nakrklo. Škoda, jinak to byl velmi výživný raut, jaký by ocenil i gurmán Philippe Noiret z Velké žranice. Pravda, jen v prvním patře, ocitnout se níž, spáchal by sebevraždu (sic!), jen ne obžerstvím, ale skokem do šachty. Což jsem měl chuť udělat i já, když mě po kladení zajímavých otázek (Jak asi chutná šnek? A chutnal by šneček Goreng i sám sobě? Jak se to nazývá, sebekanibalismus?) v závěru film začal "vychovávat", opruzovat s jakýmsi poselstvím a mlátit mě, starého sobce, po hlavě klackem solidárnosti a spasitelského komplexu, zapomínaje na vlastní moudro, že směrem nahoru prostě srát nejde, SAMOZŘEJMĚ. Navíc mi nějaká mrňavá šikmooká kanibalka (protože copak jiného asi mohla papinkat naše holčička, min. rok (!) o hladu na samotném dně Díry, když ne ty sebevrahy, co k ní padali seshora, však?) sežrala moji oblíbenou mňamku, dortík panna cotta. Svině jedna... udav se tím! Za trest jsem pro ni napsal alternativní konec filmu: Platforma vyjela nohoru, pracovníci v nultém patře, mající svědomí (Baharatovi to o nich tvrdil Moudrý muž) předali holčičku nadřízeným (bez svědomí), ti radostně zvolali Konečně! Solidarita rulez!, načež šli do sebe a všechny vězně z Díry převezli na povrch, do sanatoria all inclusive. Né, dělám si kozy, SAMOZŘEJMĚ. Ve skutečnosti manageři projektu "Chovej se jak zvíře, příjď o duši v Díře" jen ty kuchtíky a uklízečky z nultého patra zprcali jako sysly, co jim to tahají do kanceláře za lidský humus a omlátili jim o hlavu pracovní řád s nařízením: Co jednou Díra schvátí, nikdy už nenavrátí! Kuchtíci přišli o prémie, což je nasralo, SAMOZŘEJMĚ. Takže než šoupli holčičku i s celým "poselstvím" zpátky na platformu, aby ji vrátili do Díry, kam patří, měsíc se na ní střídali v kumbále ve skladu závodní kuchyně. Tak, a to máš za to! Já ti dám, ty mrňavá mrcho, sežrat mi poslední panna cottu! (18.06.2020)

Myšlenka vertikálního vězení je jedna z nejoriginálnějších, které jsem za poslední dobu víděl, a když se k ní přidá podmanivý vizuál, všudypřítomná znepokojující hudba, španělský dabing a pěkně drsné, syrové a místy nečekaně brutální (kanibalismus, vytrhané střeva..) scény, je vyhráno. Pěkná dystopická alegorie na společnost, kdy snaha jednoho "dobrého" člověka v prostředí vrahů a násilníků o změnu systému (v tomto případě rozdělení jídla mezi jednotlivá patra) může mít smysluplný výsledek. Za originalitu, poutavost a přesvědčivé herecké výkony si snímek zaslouží čtvrtou hvězdičku, ale co je největší mínus The Platform je nedotažený a nevysvětlený konec (vlastně nevysvětlená celá pointa filmu), který se snaží dívákovi ukázat filmové "poselství", ale pořád si nedokážu spojit, co tím chce tvůrce ve finále říct... (22.03.2020)

Zaujímavý upgrade Kocky o nejaký ten filozoficko-psychologický rozmer. Väzenie situované do nekonečných poschodí v ktorom prídel žrádla putuje od najvyššieho poschodia do najnižšieho. Ale keď tí z vyšších poschodí všetko vyžerú, čo ostane pre tých dole? Maximálne tak spoluväzeň. Film ktorý, ukazuje dve veci. Keď je človek dlho o hlade, tak mu začne jebať a je schopný všetkého. Bez ohľadu na to aký kultivovaný bol predtým. A to hlavné posolstvo je asi, že zmenu môžu uskutočniť len tí hore postavení. Najmä keď tí z dola nemajú možnosť sa spojiť. Prípadne sú už tak vyhladovaní, že im jebe. Nejasný otvorený záver nám ale nedá odpoveď, či sa to podarilo, čo je najväčší problém tohto filmu. Tentokrát fakt bodlo zistiť, či to pomohlo. Takže výsledkom je zaujímavá jednohubka, ktorá nenasýti, ale chutí celkom dobre (vzhľadom na námet dosť ironické prirovnanie, hehe). P.S: neverím, že na tej plošine bol dostatok jedla pre všetkých, takže to vlastne nebol psychologický experiment ale iba trochu sofistikovanejší spôsob mučenia. 6/10. (26.03.2020)

Spočiatku veľmi zaujímavé, ale s pribúdajúcimi minútami som chcel čosi viac, ako len dobrý nápad s originálnym väzením a neobvyklým stravovaním. A práve tu je zakopaný najväčší problém filmu, pretože je lepšie sa v logike nevŕtať. Ako funguje výťah, ktorý nemá žiadne vodiace koľajnice? Hydraulika , piesty? Na takú výšku?? 6m jedno podlažie x 250 poschodí, len väzenských to je viac ako 1500m výšky!! Zaujalo ma to, ale vedel som, že to bude bomba len v prípade, že záver bude mimoriadny, lenže nič mimoriadne sa nekonalo. "Odkaz" pre tých dole bol skutočne trápnym ukončením filmu. To chceli byť múdrejší než divák? Vlastníci alebo štát nevedia ako funguje ich vlastné väzenie? Nezodpovedaných otázok by bolo viac, ale je to zbytočné, pretože tento film mal režírovať niekto, kto nám podá dokonalý a ucelený obraz o systéme, pravidlách, období v ktorom sa odohráva, väzení celkovo, nielen výsek nejakej zaujímavej časti. 60%. (07.04.2020)

Jediná šanca tejto až nepekne doslovnej alegórie (z akého dôvodu pre mnohých anti-kapitalistickej však nerozumiem) bol poriadny zvrat v závere, niečo, čo by poprelo všetko dovtedy vypovedané... alebo to otočilo na hlavu. Namiesto toho ale tvorcovia vo finále narazili na vlastnú bezradnosť. Nie že by ma to, ako výsledok predvedeného spôsobu uvažovania a hodnotenia vecí, prekvapilo. (30.03.2020)