Dva papežové

Bude to jen muj problem, ale vubec me to nezajimalo. Nedovedu si predstavit moc vic nudnejsich temat, nez povidani dvou papezu. Kdyby to nebylo tak dobre natocene a se skvele napsanym scenarem, tak bych to ani nedokoukal. (13.01.2020)

Určitě to bude bavit i diváka, který není absolutně náboženský typ. Je to opravdu výborně natočený. Až jsem se divil, kolik tam bylo humoru. To je fakticky s těmihle lidmi taková sranda? 9/10 (19.01.2020)

80% (28.12.2020)

Myslím, že kdyby tam Pryce a Hopkins kecali o čemkoliv, bylo by to stejně dobré. Asi jsem malinko víc čekal od té flashback linky, ta to mohla vytáhnout ještě výš. 8/10 (25.07.2023)

Výborně. Netflix válí. (22.12.2019)

Po bombastickém traileru jsem se hodně těšil, ale výsledek je dost průměrný. Zdlouhavé konverzační drama, které trochu klouže po povrchu, dost hladí po srsti a od počátku je jasné, jak to dopadne - tím nemyslím, že bude zvolen Bergoglio, ale že se oba muži přes počáteční animozitu ze strany dosavadního papeže sblíží, povědí si své životní příběhy, Benedikt rád podpoří zvolení Františka, čímž je církev zachráněna, a nakonec se spolu dívají na fotbal Německo-Argentina. Což dřív Benedikta nezajímalo, protože je tak trochu nudný patron, ale František ho naučí žít trochu jinak, třeba si objednat pizzu. Hodně stopáže pak jsou archivní záběry ze zpráv. Vyzdvihnul bych ale výborné herecké výkony a některé velmi zajímavé scény, jako to, jak probíhá konkláve, což normálně nemůžete vidět. Zajímavý investigativní prvek pak je naznačený důvod předání Petrova stolce - ne oficiálně udaný špatný zdravotní stav, ale neschopnost zastavit zneužívání dětí kněžími. Ostatně papež tehdy v roce 2013 uváděl, že je v posledních měsících svého života - dnes máme konec roku 2019 a emeritní papež žije stále, což mu samozřejmě přejme. (26.12.2019)

Příjemný snímek o vztahu dvou naprosto odlišných lidí. Jonathan Pryce roli dostal určitě díky MEME, které se vyplavily na veřejnost na jeho podobnost a musím říct, že jsem si na začátku filmu říkat, jestli opravdu to není papež František a deepfake montáž. Každopádně, herecké výkony dvou ústředních postav byly příjemné, děj se nevlekl a dramatická vložka pomohla rozpohybovat tempo děje. Trochu vadilo jasné podsouvání, kdo je ten dobrý, moderní liberál a kdo je ten zlý, zaprdlý konzervativista, proto nedávám plné hodnocení. 80% (07.01.2020)

Ač mě tato tématika vůbec nelákala, tak jsem na film dle doporučení mrknul a musím říct, že se mi hodně líbil a překvapilo mě, jak málo o této rezignaci, přípravě nové volby papeže a novém papeži Františku vím. A Františka jsem si i celkem zamiloval, alespoň dle filmu 😀 (02.02.2020)

7/10 (10.02.2020)

nic moc cely cas a na konci ked zacali davat mingantikov uz som vedel ktora bije (19.03.2020)

Výborný snímek. Jen mi trochu vadil styl režie a kamery. Meireles je jistě velmi kvalitní režisér, nicméně mi v tomhle filmu nesedl takový chvilkama chaotický střih a třesoucí se kamera. Jinak musím pochválit výborné herecké duo a skvělou výpravu (12.04.2020)

Dojemné, vtipné, skvělý scénář, prostě 5* (13.04.2020)

Překvapivě zábavná a svižná konverzačka, ve které si dva excelentní herci užívají každou větu. Dva papežové není film, který vám změní život, ale rozhodně je to film, který vás inspiruje k tomu, abyste si oba ty pány prohnali pořádně googlem. Škoda, že do kontroverzních témat film jen lehce ťuká, místo aby s nimi vyrazil dveře. Nebo to není škoda? Vlastně nevim. 74,13% (25.11.2020)

Herecký koncert dvou papežů. Skvělý scénář. Víc není třeba. (04.01.2020)

Původně jsem si říkal, že mě nezajímá dialogový film dvou křesťanských hlavounů rešící budoucnost jejich církve, ale nakonec jsem věnoval svou pozornost schopných tvůrcům a hercům, kvůli kterym by ten film přeci nemusel být takovou bnabubřelou směšnou pyžmem páchnoucí a pozlacenou fraškou. Náboženství zavrhuji, ale zde se říší hlavně pokora a snaha najít cestu, kterou by měla v dnešní době směřovat římskokatolická církev, jenž je zanesena několika závažnými problémy. Holt ono to prostě nefunguje tak, že zpověď očistí pedofila od jeho perverze... Herecké duo je dobré, ale film není odpudivý hlavně kvůli scénáři. Vím, že mcCarten umí postavám vtisknout lidskost, takže diváka pobaví, že i zaprděnej papež si dokáže zavtipkovat. Dialogy umí být taktně vtipné, lehké i poměrně těžké, když se řeší vyšší úděl. Tvůrci uspěli, ačkoliv není důvod chtít tohle vidět znova. Obrazově to působivé není (bohužel je tam těch hravých střihý a záběrů strašně málo), ale o jistých kvalitách svědčí i to, že film uspěl v očích diváků nejateističtějších zemích v Evropě. Zde lid nevěří v Boha, ale ve vlastní pravdu a já mohu jen těžko říct, co je horší. ___EDIT: Nakonec snižuji hodnocení na 2/5, protože film ty dva dementy vykresluje lépe, než by si zasloužili. Ať jdou všechny církve do píši a ta katolická obzvlášť. (05.01.2020)

80% (09.01.2020)

Bylo to předvídatelný jako Batman v. Superman - každý musel tušit, že se nakonec spřátelí! .... Pohodové konverzační drama, stojící na dvou hercích a otázkách morálky a budoucnosti církve. Flashbackové sekvence působí trošku jako film ve filmu, nejsou zcela organicky zapuštěné do hlavního příběhu, ale nevadilo mi to. Vnímal jsem to jako obohacení příběhu "Františka", které by možná uneslo i samostatný film. Sezení, vzpomínání a filozofování - to je moje parketa. U tohoto filmu se mi pěkně sedělo, filozofovalo a třeba i vzpomínalo na MS ve fotbale 2014. (03.02.2020)

Vynikající film s trochu jiným pohledem na římskokatolickou církev a hlavně na oba žijící papeže - emeritního papeže Benedicta XVI a papeže Františka... Film pojednává hlavně o jejich vzájemném rozhovoru, kdy se Jorche Bergolio snaží odejít z funkce kardinála a na jistý nátlak Benedicta místo odchodu částečně souhlasí i s tím být zvolen papežem...Benedick XVI uvolňuje místo novému papežovi (nutno podotknout, že odchod papeže do důchodu je značně neobvyklý), papežové byly zpravidla vždy voleni až po smrti předchozího - no a jak známo novým papežem byl zvolen Jorche Bergolio alias papež František. Ve filmu jsou krásně vidět silné i slabé stránky a pochyby obou papežů a jejich smysl pro vedení církve. Oba hlavní herci zahráli bravůrně a zejména přirozeně a oba se dočkali zaslouženě nominace na Oscara...80% (27.02.2020)

Musím přiznat, že jsem očekával suchý a vážný historický film, byl jsem ale neuvěřitelně příjemně překvapen. Dva papežové jsou skvěle natočeným a překvapivě zábavným a vtipným filmem, který je sice na motivy historických událostí, zpracovává je však po svém. Nevím, jestli spolu dva papežové někdy v sakristii Sixtinské kaple popíjeli Fantu a jedli pizzu ze stánku přes ulici, v tomto filmu však ano. Takovýchto scén je v něm plno, a všechny bezchybně fungují a dokáží obě postavy divákovi skvěle přiblížit a zlidštit. Jonathan Pryce (který jakoby papeži Františkovi z oka vypadl) a Anthony Hopkins jsou ve svých rolích naprosto dokonalí. Jejich protiklady a rozpory je postupně sbližují a skrz jejich konverzace se nabízí zajímavý a poučný náhled na moderní církev, i na osobnosti obou mužů. (06.04.2020)

Staré a nové. Dialogová kadence Garderobiéra (2015) v neotřelých kulisách Apoštolského stolce. Dva papežové jsou ve výsledku spíše „kostýmním dramatem“ než zevrubným diskurzem víry. Přes osobní rovinu člověk–Bůh je přehozena ideologická klerika a film řeší hlavně otázky, jež hýbou či hýbaly současným globalizovaným světem či jsou spjaty s fungováním a pozicí současného křesťanství v jeho rámci. Bohužel, celé tohle snažení po celou dobu spíše klouzá po povrchu a film do jisté míry působí jako nákupní seznam témat, jež by ve filmu měly zaznít (myšleno, divák by jejich diskuzi mohl vyžadovat), ale nijak dále zde nejsou zevrubně rozvíjeny. Většina dialogových výměn nikdy nepřekročí hranici, kdy by divák mohl začít intelektuálně tápat. Dlouhé rozpravy jsou odlehčovány výjevy ze všedního života, jež skrze scény jako donáška pizzy a Fanty do sakristie Sixtinské kaple nebo sledování fotbalu téměř atakují podbízivou kategorii „Hele, podívej se, papežové jsou lidé jako my“. Obsahová stránka, tempo a pointy dialogů… vše je podřízeno dramatické rovině a celkovému velmi relativistickému vyznění filmu. Veškerá potenciální kritika by tak byla hlavně obsahového spíše než dramatického rázu. Jako odlehčené, vtahující, minimalistické drama obstojí film na jedničku. „Despite the acting masterclass, clever humour and sumptuous visuals, it's a film that feels based on wishful, feel-good fiction, rather than thorny fact“ (Flicks.co.nz, 2019). (30.12.2019)